VÝKŘIK.

Viktor Dyk

VÝKŘIK.
Nezasvítil měsíc, nebylo ni hvězd. Bouře také tenkrát krajem přehnala se. Vyhlížeje z okna na bezcestí cest uslyšel jsem výkřik v noci bezehlasé. Pronikavý výkřik. Pomoc prosila úpěnlivě k smrti uděšená úzkost. Ruka, jež se podá, je též posila. – – Na noc jsem si vzpomněl, strhaných cest kluzkost. Den mne znavil k smrti, příliš pozdní čas. Zavru svoje okno, z pokoje se nehnu. Po letech ten výkřik slyším: noc je zas. Chce se běžet, přispět. Běžím. Nedoběhnu. 46