ZAJATEC.
Bohatý imaginací, však chudý vlastním žitím,
svůj trávím věk, já, těla zajatec –
kol oken mých čtyř stěn jdou rána, dny i noci,
kol oken mých čtyř stěn jdou čtyři roční doby –
měsíce, léta....léta...
Jdou, stále jdou a uvnitř čtyřech stěn
jdou s nimi naděje a zase zklamání,
dny klidně smutné a dny zoufanlivé;
stejné i nové tváře v úzkém obzoru
se střídají v světnici přede mnou,
vždy totéž neporozumění, tytéž marné kony –
tak žití dny se sunou kolem mne,
měsíce, léta!
Mé okolí se dívá nečinně, a mluví,
oh, běda, stále nadarmo, a mnoho, planě mluví,
v svých řečech, myšlenkách větrné mlýny staví –
to okolí mé! Lidská slabost sama
v svých způsobech a tvarech nejrůznějších,
maličký Babel lidské nedokonalosti
i v myšlení i v cítění:
Zde předsudek, suggesce, autoritářství,
a náladová nevytrvalost,
77
a lehkomyslnost a netečnost.
Zde závist, zlomyslnost, uražená msta.
Zde výsměch, zneužívání...
A marný vzdor, a mamo bránit se,
a tak to nezměněně jde a jde
měsíce, léta....léta...
Můj intellekt víc stále mužní, sílí,
můj názor životní se stále upevňuje,
můj názor životní vždy v podrobnosti větší
se harmonicky, přesně rozvinuje –
v svém vlastním životě, v svém vlastním díle
zřím stále nové, pestré možnosti –
a přec se vše tak marně vyčerpává
jen v improvisacích a náladách,
a v Říši Možnosti jen v touhách bez splnění
se dusí nebo schne – –
Tak celé bohatství mé je jak zahrada,
den za dnem bohatěji rozkvetlá,
než zavřená, klíč ukryt, kdo ví kde –
a jara, léta dny se rychle střídají,
že podzim všechen květ a zima všechen plod
dřív bez požitku, bez užitku zničí,
než nalezne se – nalezne-li se!
Co je mi platen na mém loži zde,
co je mi platen v tomto prostředí
hlupáků vzdělaných, chytráků nevzdělaných,
ten vyspělý, kritický Intellekt?
Co prostřed sobectví a kalibanství
má velká Citovost?
Jen překážkou mi jsou, bych pevně vzdoroval,
neboť vše příliš chápu, se vším příliš cítím,
78
a příliš náladově, člověk nemocný!
Tak vůle má se marně rozměňuje
jen v množství dětských, efemerních vzdorů –
měsíce, léta!
Tak vegetuju prostřed všednosti,
tak vegetuju prostřed malosti,
rak vegetuju prostřed bídnosti,
tak vegetuju prostřed marnosti –
bohatý imaginací, však chudý vlastním žitím,
bohatý imaginací, však chudý vlastním dílem,
ubohý zajatec –
uprostřed čtyřech tvrdých smutných stěn,
co za okny, jak by se vysmíval,
jde život vesele a bezohledně dál –
měsíce, léta!
79