VŠECKO V ŽIVOTĚ MÉM ZRADILO MĚ...
Všecko v životě mém zradilo mě, všecko,
všecko ztratil jsem tak náhodně, tak marně – všecko....všecko...
Ženy, umělecký život, založení rodu,
rozkoš z různých typů míst a lidí,
hlavně však, ó žel, mé Dílo – moje všecko!
Jak to bylo krásné vše v mých snech,
jak to bylo krásné, při všech strastech, všecko!
Všecko ztraceno....ztraceno... Kdo mi to vše dnes vrátí?
Jaká Ruka může zvrátit minulost?
Co se stalo, nelze odestáti,
minulost zůstane minulost –
pro mne ztraceno je už dnes všecko, všecko....všecko...
A přec – kdo je vinen? Kdo vše zničil,
navždy otrávil v mém žití všecko, všecko?
Na kom mstít se, když kruh příčin věčných
osudně už napřed určil všecko?
Hlavu v dlaních pustě o všem myslím,
všecko zatracuju v životě svém, všecko....všecko...
Vždyť mě v životě mém zradilo už všecko,
vždyť je pro mne ztraceno v něm všecko....všecko...
94