VŠECKO V ŽIVOTĚ MÉM ZRADILO MĚ...

Zikmund Winter

Všecko v životě mém zradilo mě, všecko, všecko ztratil jsem tak náhodně, tak marně – všecko... Ženy, umělecký život, založení rodu, rozkoš z různých typů míst a lidí, hlavně však, ó žel, mé Dílo – moje všecko! Jak to bylo krásné vše v mých snech, jak to bylo krásné, při všech strastech, všecko! Všecko ztraceno... Kdo mi to vše dnes vrátí? Jaká Ruka může zvrátit minulost? Co se stalo, nelze odestáti, minulost zůstane minulost – pro mne ztraceno je už dnes všecko, všecko... A přec – kdo je vinen? Kdo vše zničil, navždy otrávil v mém žití všecko, všecko? Na kom mstít se, když kruh příčin věčných osudně už napřed určil všecko? Hlavu v dlaních pustě o všem myslím, všecko zatracuju v životě svém, všecko... Vždyť mě v životě mém zradilo už všecko, vždyť je pro mne ztraceno v něm všecko...

Patří do shluku

střet, léno, um, onyx, sol, pól, mim, ká, nard, směnit

150. báseň z celkových 454

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Cíl umění. (Jaroslav Vrchlický)
  2. PIJÁCKÁ (Otokar Fischer)
  3. A V TÉTO NÁLADĚ TAK SILNÉ, MILÉ DÍTĚ... (Ladislav Linhart)
  4. KDO PŮJDE SE MNOU? (Jaroslav Vrchlický)
  5. XXV. Nové jaro klíčí ve mně, (Jaroslav Vrchlický)
  6. 26. Nechápám jak, ale sardcem smělým (Jan Kollár)
  7. ZA PŘÍTELEM. (Adolf Brabec)
  8. Předtucha. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Setrvej! (Jan Ježek)
  10. 141. Často snad jen nářkem zníš a lkáním, (Jan Kollár)