ZVONY DOMOVA.

Karel Babánek

ZVONY DOMOVA.
Kam vše se podělo, kam loňské sněhy, kam všecky úsměvy a slova plná něhy! Je konec pohádky a vychlad srdcí žár, a mrtva, mrtva je už píseň zašlých jar. Den tiše zhasíná v studeném svitu hvězd, a dávno zhasili už světla podle cest. Rci, čeho líto ti je, líto nejvíce? Do oken zsinalá tvář hledí měsíce. Co život dal, čas bere, pochová. Z minula zvony znít, slyš, zvony domova. 33

Kniha Podzimní sad (1934)
Autor Karel Babánek