VELIKONOČNÍ
K veliké slavnosti jarní,
Slunce dnes vítězně vzchází,
tisíci úsměvy líbá,
tisíce úsměvů hází!
To vrbové proutky už mizí
v zeleni pod zlatem Slunce,
zpívají opět už Velikonoce
a zpívají tušící srdce –
zpívají pomlázky svižné
o vonných žaketech děvčat,
zpívají kočičky jehněd
o běloučkých ručkách děvčat –
zpívají barvy kraslic
o Žití Tvůrčí Moci,
o návratech ze Smrti v Život –
tajemství Veliké Noci.
Všechny houpačky jsou tak jásavě rozhoupány,
všechny sukénky jsou tak závratně provětrány,
tulí se pohled, zvoní smích –
a jarní vítr mi nese to do oken,
zpívaje touhy moc, zpívaje Věčna sen –
36
Tak slavno, teskno mi v jarní den!
V kvapíku kácí po městském dláždění,
v povyku dětí a v řehtaček klapání
srdce mé opilé slyší dnes země vzdech:
Po slunci, po květech, po kráse, po vzletech,
po hlasech básníků, by vzkřikli do dálek
o žalu mladosti, o stesku fialek.
Zpěv v srdci chlapců:
Co řekneme dnes bílým houpačkám
a co těm vonným ručkám na provaze?
Mystický pozdrav pestrým sukničkám!
Je nám tak teskno a tak bolně blaze!
Jsou větry zpity vůní obzorů,
běloučkých, jako snění usměvavá,
k nim houpačky plesají nahoru,
k nim v smíchu řítí se blouznivá dívčí hlava.
Jsou větry zpity vůní sukniček,
jež z houpaček kmitají provětrány,
střevíčků, pentlí, copů, vlásniček –
jsou houpačky tak volně rozhoupány!
Tak vše dnes září jen a teskní v úsměvu!
37
Už od rána tak příjemně jsme slabí,
sny naše mají tisíc záchvěvů
a naše ruka teskné laskala by!
Smět subtilní ty ručky pohladit,
smět tknout se živůtku, blíž cítit vonět vlasy,
nad nimi k závrati se rozechvít,
polibek tichý vložit v tichých zraků řasy –
toť Věčnost as...
Snad, že nás čekají ty střevíčky divoce dupající!
Nuž skočme k nim, ať lana praskají,
my něco k pláči musíme jim říci..říci...!
Zpěv v srdci děvčat:
Ach, jak nám dneska v srdci veselo!
Vše voní, zpívá, i ty košíčky,
i naše střevíčky a pentle, světlý šat –
oh, jak se skotačí, jak chce se smát!
Jak září pohledy, jak svítí keřů květ!
Jak nezvykle to praská houpačka
po dlouhé zimě! Kolkolem svěží každá stromu sněť –
oh, jak je krásný Život-Svět!
38
Výš leťme, výš! Ať svítí pentlice!
Je život v jejich barvě jako na růžích!
Ať šat se vzdouvá, ať nám voní vlas –
je divně vyspalá dnes každá z nás!
Je nepokojno poupě v pupenu,
je nepokojno v našem živůtku –
je teskno nám.
Tak k prsům se dnes toho hocha schvět,
do jeho tmavých zraků zářně pohledět
oh, jak je smutný Život-Svět!
Ručkama moc’ někoho přiškrtit –
ó, že smí drtit jen ty provazy!
Nechť! Aspoň v zvůli ryčme, výskejme,
ať letí houpačka až do nebe!
Jak hledí na nás z dálky nesměle
ty krásné oči, snivé, bázlivé!
Smět zazářit v ně, k retu stisknout ret,
tak rychle, že by ani nezahléď
a neuhod’... ne, raděj v let –
oh, jak je smutně krásný Život-Svět!
Tak teskno bylo mi v jarní den!
V kvapíku káči na městském dláždění,
39
v povyku dětí a řehtaček klapání,
to vše jarní vítr mi zatančil do oken,
zpívaje touhy moc, zpívaje Věčna sen –
slyšel jsem, kterak kdes ve vonném průvanu
zakončil povzdechem píseň svou o Jaru...
40