ZPĚV KU CHVÁLE JARNÍHO JITRA.

ZPĚV KU CHVÁLE JARNÍHO JITRA.
Ó vlažná jarní jitra, Vy svěží jarní jitra! Vy jako obdivně žasnoucí, vznícený, skrz slzy světelně, zlatově svítící úsměv jinochů útlých a bledolících, s takovým roztoužením Života Živelné Prabožství vzývajících! Vy, vzdušná, světelná lázni chorých a rekonvalescentů! Ó, já Vás miluji vděčností nemocné princezny líbezně sněžné a něžné, s malýma ručkama, s malýma v střevíčkách z perliček nožkama, kterou Princ políbil dlouze a ozdravil blouznivou láskou! Ó, já vás miluju něžností milostně zemdlené milenky slabé a sladké, která se k Silnému Milenci, plachá, přece jen bez bázně tulí! Ó, já vás miluji důvěrou slabého útlého děcka, které, ač uprostřed bouřného Života-Světa, se k Nebes Milosti modlí! Ó, já vás miluji láskou k Silnému Životu silného života lačných, 158 v plachosti důvěřivých, protože slabých a chorých! Vše mladé, zálibně smyslně něžné raší a rozkvétá ve mně pod Vaším pocelem, Vy Jarní Jitra! Radost z života blouznivá, podobná jásání růžových pentlí, vlajících-letících křišťálně bílým, světelným vzduchem! Láska útlých a slabých ke květům útlým a slabým, které jak oni v života blouznivé žízni, štíhlým vzpínáním stvolů, nastavováním řapíků listí i kalichů květných, pohledem, úsměvem vzníceným vzývají do výše vánek a světlo! Oddaná vroucnost k zlatému Slunci, jíž Otec-Obr laškuje s mladičkým zeleným listím! Oddaná vroucnost k zlatému dobrému Slunci, jež bledé studené ruce a zesláblá prsa, nemocné bledé líce i tesknící oči otecky zahřívá, hladí a líbá! Ó vlažná jarní jitra, Vy svěží jarní jitra! Jak se to lehce pluje i tělu i mysli v zlaté a stříbrné lázni Vašeho vzduchu bez břehů v světelných dálkách! 159 Jak se to rozkošně myje smyslům i srdci medově zlatým průhledným mýdlem Vašeho světla bez konce do modré výše! Jak se to bláznivě potácí z opití očí a mysli sytou a kyprou zelení trav a zahradních konvic v zářícím zlatu slunce! Jak se to vratce tančí z ohlušení uší i duše z šumění vzdušných perutí, z pění a pípotu ptactva život svůj v švíření hájícího a uplatňujícího, i v lásce, z lásky k Životu, život svůj dávajícího, a ve zpěvu Život tak vzývajícího a velebícího! Všechno je nadšené, čerstvé a zdravé, všechno je mladé a v mladosti-zdravosti nadšeně hravé i dravé! Všechno je nevinně plesavě stříbrně bílé, všechno je čerstvé a nadějně-radostně, životně-živelně zelené, všechno je slavně a svatě světelně zlaté nade mnou, kolem mne, ve mně! Ó vlažná jarní jitra. Vy svěží jarní jitra! Vy skrze slzy, co vznícený, světelné ve zlatě svítící úsměv jinochů útlých a nemocných; Vy, jako princezny nemocné, bledé, Vy, jako milenky plaché a slabé, oddaná láska, Vy, jako modlitba důvěřivého děcka! Láskou života lačných Životu plaše a blouznivě oddaných, vděčností nemocné princezny blouznivě Princem políbené, něžností milenky k Milenci Silnému přitulené, 160 důvěrou děcka k Nebi se modlícího, miluju Vás! Neboť Vy hladíte, a tak mi svádíte, a tak mi ladíte, a tak mi mladíte světelně vzdušnými vlnami svými údy mých smyslů, opile křepčící ve Vaši lázni: číš mého srdce po okraj kypící, pěnící něhou a pějící plesem, praporec mého srdce nadšeně vlající v závrati o závod s bouřlivě letícím, bouřlivě dujícím větrem, srdce mé, snící si o všem, co nadbytně zdravé a nadšeně odvážně mladé a životně zářivě zelené, radostí stříbrné, slzícím úsměvem slavnostně zlaté, slavící milostné lásky své k Věcnosti stesk! Uprostřed Vaší nadějně šumící živelné zeleně života ratolestí, oslavně obklopené-objaté nekonečností Vašich světelných vzduchových dálek, Srdce mé: vonný a světlý Oltář v slavnosti Božího Těla-Světa, 161 vonící květy Věčnosti jara, svítící slunečním světlem monstrance Vznešené Krásy, objímající-ochraňující v Sobě Tajemství Božství Světa, slaví své básnivé lidství! 162