Ó vlažná jarní jitra, Vy svěží jarní jitra!
Vy jako obdivně žasnoucí, vznícený, skrz slzy světelně, zlatově svítící úsměv
jinochů útlých a bledolících,
s takovým roztoužením Života Živelné Prabožství vzývajících!
Vy, vzdušná, světelná lázni chorých a rekonvalescentů!
Ó, já Vás miluji vděčností nemocné princezny líbezně sněžné a něžné,
s malýma ručkama, s malýma v střevíčkách z perliček nožkama,
kterou Princ políbil dlouze a ozdravil blouznivou láskou!
Ó, já vás miluju něžností milostně zemdlené milenky slabé a sladké,
která se k Silnému Milenci, plachá, přece jen bez bázně tulí!
Ó, já vás miluji důvěrou slabého útlého děcka,
které, ač uprostřed bouřného Života-Světa, se k Nebes Milosti modlí!
Ó, já vás miluji láskou k Silnému Životu silného života lačných,
v plachosti důvěřivých, protože slabých a chorých!
Vše mladé, zálibně smyslně něžné raší a rozkvétá ve mně pod Vaším pocelem, Vy Jarní Jitra!
Radost z života blouznivá,
podobná jásání růžových pentlí,
vlajících-letících křišťálně bílým, světelným vzduchem!
Láska útlých a slabých ke květům útlým a slabým,
které jak oni v života blouznivé žízni,
štíhlým vzpínáním stvolů, nastavováním řapíků listí i kalichů květných,
pohledem, úsměvem vzníceným vzývají do výše vánek a světlo!
Oddaná vroucnost k zlatému Slunci,
jíž Otec-Obr laškuje s mladičkým zeleným listím!
Oddaná vroucnost k zlatému dobrému Slunci,
jež bledé studené ruce a zesláblá prsa,
nemocné bledé líce i tesknící oči
otecky zahřívá, hladí a líbá!
Ó vlažná jarní jitra, Vy svěží jarní jitra!
Jak se to lehce pluje i tělu i mysli v zlaté a stříbrné lázni
Vašeho vzduchu bez břehů v světelných dálkách!
Jak se to rozkošně myje smyslům i srdci medově zlatým průhledným mýdlem
Vašeho světla bez konce do modré výše!
Jak se to bláznivě potácí z opití očí a mysli sytou a kyprou zelení trav a zahradních konvic v zářícím zlatu slunce!
Jak se to vratce tančí z ohlušení uší i duše z šumění vzdušných perutí, z pění a pípotu ptactva
život svůj v švíření hájícího a uplatňujícího, i v lásce, z lásky k Životu, život svůj dávajícího, a ve zpěvu Život tak vzývajícího a velebícího!
Všechno je nadšené, čerstvé a zdravé, všechno je mladé
a v mladosti-zdravosti nadšeně hravé i dravé!
Všechno je nevinně plesavě stříbrně bílé,
všechno je čerstvé a nadějně-radostně, životně-živelně zelené,
všechno je slavně a svatě světelně zlaté
nade mnou, kolem mne, ve mně!
Ó vlažná jarní jitra. Vy svěží jarní jitra!
Vy skrze slzy, co vznícený, světelné ve zlatě svítící úsměv
jinochů útlých a nemocných;
Vy, jako princezny nemocné, bledé, Vy, jako milenky plaché a slabé, oddaná láska,
Vy, jako modlitba důvěřivého děcka!
Láskou života lačných Životu plaše a blouznivě oddaných,
vděčností nemocné princezny blouznivě Princem políbené,
něžností milenky k Milenci Silnému přitulené,
důvěrou děcka k Nebi se modlícího,
miluju Vás!
Neboť Vy hladíte, a tak mi svádíte, a tak mi ladíte, a tak mi mladíte
světelně vzdušnými vlnami svými údy mých smyslů, opile křepčící ve Vaši lázni:
číš mého srdce po okraj kypící, pěnící něhou a pějící plesem,
praporec mého srdce nadšeně vlající
v závrati o závod s bouřlivě letícím, bouřlivě dujícím větrem,
srdce mé, snící si o všem,
co nadbytně zdravé a nadšeně odvážně mladé a životně zářivě zelené,
radostí stříbrné, slzícím úsměvem slavnostně zlaté,
slavící milostné lásky své k Věcnosti stesk!
Uprostřed Vaší nadějně šumící živelné zeleně života ratolestí,
oslavně obklopené-objaté nekonečností Vašich světelných vzduchových dálek,
Srdce mé:
vonný a světlý
Oltář
v slavnosti
Božího Těla-Světa,
vonící květy Věčnosti jara,
svítící slunečním světlem
monstrance Vznešené Krásy,
objímající-ochraňující v Sobě
Tajemství Božství Světa,
slaví své básnivé lidství!