Evoluce básníka.

Zikmund Winter

Viděl že cosi velkého v světě se děje(Na) že cosi velkého v světě se dělo(Na) byl by rád všechno to ze srdce zpíval(Na) tu však kdys uslyšel zpívat už jiné hlasy(Na) soprány bílé i kontrabasy(Na) i zastesk Co já bych zpíval(Na) A zíval(Na) Tož oděju vyřčené Tajemství do hábitu věčné Krásy(Na) řek básník a známým melodiím dal nový přízvuk(Na) své umdlené touhy(Na) Pak ale přemýšlel o svoji Duši Má duše má zpívat(Na) jen Tajemství vnější jasy(Na) po celý život dlouhý(Na) A zhořkla mu pýcha na všechno o čem kdys tvořivě sníval(Na) Teď v dálku se dívá a veliká práznota v duši mu vzrůstá(Na) Chtěl zpívat a začal zívat(Na) Hle rytmem nádherným kterak mu sklenula v zívání ústa(Na)

Vysvětlivky

takto podbarvené pozice jsou silné
takto podtržené pozice jsou s přízvukem

S = silná pozice
W = slabá pozice
V = slabá pozice
X = neurčená pozice

J = Jamb (WS)
T = Trochej (SW)
D = Daktyl (SWW)
A = Ambfibrach (WSW)
X = Daktylotrochej (SWWSW)
Y = Daktylotrochej s předrážkou (WSWWSW)
H = Hexameer
N = Neurčeno

Statistiky

Počet slok:	5
Celkem veršů:	17
Neurčeno:	17 (100 %)