OTČE NÁŠ!

Zikmund Winter

Ty Otče náš jenž původem jsi Všeho(J5f) jsa ve všem jediný a přec zas spolu Vše(J6m) Ty který odděluješ z těla otcovského(J6f) vždy nových světů voj z mystické moci Své(J6m) Ty který na Nebesích kosmu těla Svého(J6f) co jeho Duch a Správce Nejvyšší(J5m) středisko sluncí všech vší lásky moci vší(J6m) kraluješ všechněm duším duší jeho(J5f) Ó Otče náš Ty Všeho Praduše(J5m) z nás ze všech nejvíc Nepodmíněná(J5m) Posvěť se pro nás svaté jméno Tvé(J5m) jež v těle kosmu Vůli znamená(J5m) Kéž v Tebe věříme co v Ducha Všehomíru(J6f) jenž vládne přírodou jak duch nás tělem svým(J6m) smysl a řád v překotném žití víru(J5f) tvůrce i vůdce náš za cílem mystickým(J6m) Buď vůle Tvá Jak v Nebi hlavě Tvojí(J5f) buď v těla kosmu Tvého kraji nejzazším(J6m) Živena mohutnými srdce Tvého zdroji(J6f) ať nervů Tvých výkonným poselstvím(J5m) nejvíce tam Tvé duše světlem zbrojí(J5f) nejvíce tam Tvé krve teplem hojí(J5f) kde na vzdálené periferii(J5m) kam světlo duše Tvojí teplo krve Tvojí(J6f) nejtíže nejpozději přichází(J5m) mystický Nepřítel i Syn Tvůj Vládce Podsvětí(J7m) Tvým oslabeným tkáním největší léčky strojí(J6f) Buď po celém vesmíru vůle Tvá(J5m) vždy všude stejně živá stejně mocná(J5f) jak v Nebi u Tebe tak i zde na zemi(J6m) Než tělem že jsme poutáni k Tvé zemi(J5f) že hmotou nutno ducha živit nám(J5m) by rostl do výše a sílil perutěmi(J6f) tak vždy víc odolával hmoty nástrahám(J6m) Dej hmoty chléb nám vezdejší a dnes(J5m) Ať růst nám dává sebe rozmnožovat(J5f) tak v dalším boji s hmotou utužovat(J5f) tak vždy víc hmoty v ducha přetvořovat(J5f) ji duchem jatou zvedat do Nebes(J5m) A že tak často slepi Vůli Tvojí(J5f) pro časný pochybný svůj prospěch čelíme(J6m) ač že tak strhujem Tě v svatém s hmotou boji(J6f) jejž bojuješ i pro nás nevíme(J5m) za naši omezenost vlastní děti Tvoji(J6f) v své slabosti Tě takto prosíme(J5m) Ty naše viny jež Tě ruší tíží(J5f) nám odpusť tak jak odpouštíme my(J5m) těm kteří stojíce svou duší pod námi(J6m) nám zase v sleposti své cesty naše kříží(J6f) Vždyť slabi jsme jen tak pro slabost Tvého Já(J6m) Oh pro tu slabost jíž nás hmotou víže(J5f) co vlastní tělo Tvé netečná Příroda(J6m) nás v našem vzletu strhujíc vždy níže(J5f) zákony svými inerce a tíže(J5f) v těch chvílích slabosti kdy svoje osidla(J6m) nalíčí na nás mystické temnot kníže(J5f) Tvá slabost mystická do Syna vtělená(J6m) Nás v pokušení pádu neuvoď(J5m) Andělem svojím sestup k nám vždy blíže(J5f) Duchovou Rukou našeho žití loď(J5m) bezpečně úskalími v přístav doprovoď(J6m) a tak nás pokaždé v životě osvoboď(J6m) od mystického zdroje všeho zla(J5m) jak je i prospěch náš i svatá vůle Tvá(J6m) amen(J1f) A jednou po trudu všech bojů touhy práce(J6f) přijď nám ó přijď Tvé svaté království(J5m) Buď jemu blíže každá generace(J5f) vždy s větším zrůzněním mocnější integrace(J6f) tak Tebe zmnožujíce Tebou vysíláni(J6f) ať zas se vracejíce Tebou pozvedáni(J6f) stoupáme do vyšších vždy Tobě bližších sfér(J6m) vždy buňky vyšších světů vždy víc Tví i sví(J6m) až jedenkrát na prahu Věčnosti(J5m) u slávy Tvé i naší svatvečer(J5m) v předvečer sabbathu den poslední(J5m) před zrušením posledních zrůznění(J5m) vší individuace(J3f) s Tvou duší spojeni duchové svobodní(J6m) budeme slavit největší svátek světa(J5f) Nanebevstoupení(J3m) blažení blažený(J3m) Všichni a Jediný(J3m)

Patří do shluku

hmota, bytí, vývoj, poznání, vesmír, kosmos, věčno, podstata, bytost, záhada

68. báseň z celkových 1065

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. K Všemohoucímu. (Matěj Havelka)
  2. PÍSEŇ KOSMICKÁ (Zikmund Winter)
  3. ČTVRTÉ. (Antonín Macek)
  4. XIX. Dědičnost. (Jaroslav Vrchlický)
  5. V. Lásko, zřídlo nevyčerpatelné (Václav Pok Poděbradský)
  6. Ó, RCI MI... (Antonín Klášterský)
  7. Kdos ještě schopen vnitřně žít, (Jan Neruda)
  8. XVIII. Když juž hrdý rozum víře (Jaroslav Vrchlický)
  9. Mé otectví, (Adolf Racek)
  10. Modlitba k Buddhovi. (Jaroslav Vrchlický)