Sobě do památníku.

Emanuel z Čenkova

Ó samotáři bledý, zachmuřený, stesk po náruči tajůplné ženy ti kalně zírá z očí rudě mdlých; kol v žití lásky hravá píseň zvoní, proud polibků se sladce s retů roní, a ty smíš líbati jen rty žen prodajných. Zpěv druhů tvých při víně slávy, štěstí v tvou hořkou duši výsměšnou je zvěstí jak blaha cizího vždy ozvěna... Ty cítíš, jak jsi stráž tu osamělá, pot únavy ti splývá mdlobou s čela, jdeš větrem, bouří – klesají ti kolena. Tak někdy chodce v horách za vichřice déšť krůpějí šlehává ostře v líce: a chodec hledí v dálku kamsi níž, kde v zlatě paprsků se pole vlní, vzduch modrý leskem div zrak neoslní, a nad vším rozlévá se požehnání číš.

Patří do shluku

zářný, perla, opál, drahokam, duha, hvězdný, rubín, třpyt, rosný, hvězda

675. báseň z celkových 1127

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. XLI. Panně Montserratské. (Xaver Dvořák)
  2. Osud. (Jaroslav Vrchlický)
  3. DVĚ SLOKY O DVOU DÍVKÁCH. (Emanuel Čenkov)
  4. Písni. (Adolf Brabec)
  5. Poesie. (Rudolf Pokorný)
  6. Láska. (Jaroslav Vrchlický)
  7. IV. Tvé polibky jak vroucí láva tekou, (Jaroslav Vrchlický)
  8. THEÁNO. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Co měl bych říci... (Jan Červenka)
  10. Gustave Moreau. (Jaroslav Vrchlický)