Láska bez lásky.

Emanuel z Čenkova

Láska bez lásky.
Ó nikdy soulad nepojil nás táhlý, my nikdy nesešli se v drahách svých – když v duši mé byl bolu květ jen sprahlý, chvěl tvými rty tak rozpustilý smích. Když krev mi záplálazaplála vzkypělým žárem, já líbati chtěl dlouze, divoce – ty’s byla ledova žárlivým svárem a v odmítání smutna hluboce. Jen při loučení v citu jsme se shodli a z dálky sešli se na drahách svých, dvě dýky současně jsme v srdce vbodli, jež byly plny hořkot otravných. Leč písně, která v budoucnu zníť měla, jsme oba litovali v rozchvění, jak ti, kdož hudby ždají slova vřelá, a struny obě prasknou – v ladění. 72

Kniha Eros a Psyché (1890)
Autor Emanuel Čenkov