Láska bez lásky.

Emanuel z Čenkova

Ó nikdy soulad nepojil nás táhlý, my nikdy nesešli se v drahách svých – když v duši mé byl bolu květ jen sprahlý, chvěl tvými rty tak rozpustilý smích. Když krev mi zaplála vzkypělým žárem, já líbati chtěl dlouze, divoce – ty’s byla ledova žárlivým svárem a v odmítání smutna hluboce. Jen při loučení v citu jsme se shodli a z dálky sešli se na drahách svých, dvě dýky současně jsme v srdce vbodli, jež byly plny hořkot otravných. Leč písně, která v budoucnu zníť měla, jsme oba litovali v rozchvění, jak ti, kdož hudby ždají slova vřelá, a struny obě prasknou – v ladění.

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

514. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Spes nostra. (Xaver Dvořák)
  2. Matce. (Adolf Heyduk)
  3. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  5. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)
  6. BOJIŠTĚ. (Vladimír Houdek)
  7. Druhá kapitola. (Josef František Karas)
  8. ZA TŘEMI ULICEMI. (František Taufer)
  9. TRPÍCÍ. (Karel Toman)
  10. I. Pod bledou oblohou, jež divnou krev mi dala, (Arnošt Ráž)