Matce.

Adolf Heyduk

Má drahá matičko! Jak v rozloučení zas po Vás horoucně jsem zatoužil, žal divoký, jak žhář mi srdce plení a zkvetlé růže slunných blaha chvil svou nevlídnou mi rukou krutě seče, až srdce rudá krev mi z prsou teče. Tak zvolna mru, rok za deset mi dlouhý, však bolesti v něm víc než na sto let, duch touží v před, leč stále k Vám jen letí a na Vašem můj bledý chví se ret, leč čím víc ze srdce mi vzdechů plyne, tím víc mě ruka Vaše k ňadrům vine. Šel štěstí hledat jsem, však kde je štěstí? Jdi kamo chceš, vždy staneš na rozcestí, jdi kamo chceš, svět všude tobě cizí, a všude štěstí prchá ti a mizí, jen ten mu blíž, kdo k domovu se vrátí; kde za něho se modlí stará máti. –

Patří do shluku

vzpomínka, odříkání, touha, mládí, sen, beznaděj, zapomnění, smutek, vzpomínat, teskný

996. báseň z celkových 1094

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Drahé matičce. (Jaroslav Tichý)
  2. PŘÍTELKYNI. (Emanuel Čenkov)
  3. IN MEMORIAM. (Bohdan Kaminský)
  4. Dětské sonety. (Xaver Dvořák)
  5. Láska bez lásky. (Emanuel z Čenkova)
  6. Růže. (Antonín Klášterský)
  7. ŠLA DLOUHÁ ŘADA HOŘKÝCH LET... (Bohdan Kaminský)
  8. BELLADONNA. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Malý román. (Jaroslav Vrchlický)
  10. UTAJENÉ SLZY. (František Soldan)