Když město strávilo mne jedem víru hřmotu(J6f)
bled unaven jsem zajel do hor na samotu(J6f)
chtěl vyhojit se z horečného stesku(J5f)
po lásce blahé s vysněným jen ideálem(J6f)
chtěl s duše strhnout jařmo spjaté na ni žalem(J6f)
křát vůní květů září slunce v lesku(J5f)
a světit prací moudrou mnohé hodiny(J6m)
Tak zavítal jsem v dům náš bílý rodinný(J6m)
Ó všechno lákalo i těšilo mne(J5f)
Jak zřeli by se dávní přátelé(J5m)
já miloval ty jizby mile skromné(J5f)
a večery v nich trávil veselé(J5m)
mne vábil stinný pěstěný mnou sad(J5m)
když jarem pučelo vše do poupat(J5m)
rád vídal jsem luk pásmo květné před domem(J6m)
tlum pahorkův a starých lesů černý lem(J6m)
A sám jsem žil Rodiče moji staří prostí(J6f)
po klidu toužíce nezvali cizích hostí(J6f)
den po dni prost všech bouřných příhod strastí změn(J6m)
mi plynul v dál den jeden všechněm podoben(J6m)
den každý papíru arch nepopsaně bílý(J6f)
Leč pozděj chvátila mne duma divných chvílí(J6f)
jak vytryskla by v srdce zasypaná zřídla(J6f)
Já duší cítil jsem vlát Vzpomínko tvá křídla(J6f)
Z mých druhů nikdo listem nevzpomenul na mne(J6f)
ti při pitkách jen chvástali mně city klamné(J6f)
kdy piva rudý tok se pěnil a zněl smích(J6m)
a vtip se rodil v nocích bujně veselých(J6m)
pln hořkoty pln němých nitra stonů(J5f)
já cítil kterak zvolna zvolna tonu(J5f)
ve vodách klidu dálky ticha osamění(J6f)
kde ruka přátelská mi nápomocna není(J6f)
Ó lásko již jsem opustil já ze svévole(J6f)
ty v pláni mého žití jednotvárně holé(J6f)
za tesklivých a zoufanlivých večerů(J6m)
jak přelud ronící v poušť barev nádheru(J6m)
jsi mučila mne upomínek bolným hlasem(J6f)
dny prchlé světlem blaha ozařujíc časem(J6f)
že tkvěl jsem v poutech výčitek a trapných snů(J6m)
jak vězeň přikovaný v řetěz zašlých dnů(J6m)
Má rusovlásko jež číst nebudeš ty řádky(J6f)
ach nevíš jak jsem toužil v pospolné dny zpátky(J6f)
kdy požíval jsem lásky vonné ovoce(J6m)
blíž osamělých zahrad chodil s tebou denně(J6f)
a líbal jsem tě dlouze vřele nerušeně(J6f)
Ó jak těch dnů jsem litoval tu hluboce(J6m)
Mně tehdy zdála se být skrovnou lásky číš(J6m)
tvůj zjev tak všední orlem chtěl jsem vzlétnout výš(J6m)
A nyní psaní ručky tvé bych měl tak rád(J6m)
ssál parfumu dech z něho čet v něm nastokrát(J6m)
že beze mne ti v městě smutno k zoufání(J6m)
že v duchu tvář mou zříš hlas můj že kol ti zní(J6m)
že na mne vzpomínka tě nevýslovně blaží(J6f)
že mého příjezdu den čítáš po čárkách(J6m)
že čteš mé verše že se jevím tobě v snách(J6m)
že budeš na mne jistě čekat na nádraží(J6f)