Laciný pohřeb.

Emanuel z Čenkova

Laciný pohřeb.
Déšť v proudech zakaleným vzduchem splývá, jak skla se střechy lesknou dobou tou; jde pohřeb – spěšněji než zvykem bývá, a živé duše není za truhlou... Snad mrtvý padl o chléb v trpkém boji, do nocí lopotil se horečně a chřadnul ve starostí chmurném roji, až sám, sám zavolal smrť konečně a nečekal, až jako přízrak sama plam žití skrovný zhasne, změní v dým a všedně ukončí to lidské drama rtů lačných políbením jidášským! – – Nač plouží se mou duší citů stíny, nač vzdech a sentimentální můj žal? Před pohřbem smeknu jako leckdo jiný a lhostejně svou cestou půjdu dál. 45

Kniha Z mého alba (1889)
Autor Emanuel Čenkov