Můj přítel.

Emanuel z Čenkova

Můj přítel.
V kavárně dusné na stůl mramorový, pln nudy spící v oku zatmělém, odkládal klidně každý žurnál nový, pak hladil černý knír, vždy spoře slovy, neb oklepával doutník s popelem. Svou tvář vždy kryje v útaj ledné masky mdlým krokem podvečer šel ulicí, v níž chladně vídal bledé města krásky, jsa mrtvou sopkou bez citu a lásky, kde dávno zhasly ohně bouřící. A přece kdys – při zjevu oné ženy, jež bývala mu v žití zatmělém paprslek blaha vzácně vytoužený – ten jeho úsměv trpce vynucený mi zradil žár, jenž ukryt popelem. 70

Kniha Z mého alba (1889)
Autor Emanuel Čenkov