Můj přítel.

Emanuel z Čenkova

V kavárně dusné na stůl mramorový, pln nudy spící v oku zatmělém, odkládal klidně každý žurnál nový, pak hladil černý knír, vždy spoře slovy, neb oklepával doutník s popelem. Svou tvář vždy kryje v útaj ledné masky mdlým krokem podvečer šel ulicí, v níž chladně vídal bledé města krásky, jsa mrtvou sopkou bez citu a lásky, kde dávno zhasly ohně bouřící. A přece kdys – při zjevu oné ženy, jež bývala mu v žití zatmělém paprslek blaha vzácně vytoužený – ten jeho úsměv trpce vynucený mi zradil žár, jenž ukryt popelem.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

678. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODOBIZNA. (Bohdan Kaminský)
  2. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  3. PROSBA (Otakar Theer)
  4. FIALKY. (Stanislav Popelka)
  5. Byla noc. Jen světlo v komůrce, zkad (Josef Holý)
  6. Maria u hrobu. (František Leubner)
  7. Záře luny. (Adolf Brabec)
  8. Jsem mladá, ztepilá a táhlá... (Adolf Heyduk)
  9. Marné tužby. (Adolf Brabec)
  10. Černé oči. (Adolf Heyduk)