Maria u hrobu.

František Leubner

Chléb bolesti šli lámat věrní Páně do sirotného v městě večeřadla. Zpět Maria se vlažnou nocí kradla, k svých pokladů jak duch se vrací schráně. Zde na hrob bledé položila skráně. Krev při pohřbu jen krůpějí kam padla, již hnědá tráva sedmikrásou zmladla, a petrklíč bok otevírá stráně. Dech proudí z hrobu, živý dech a zdravý, jak země dýchá, jarní den kdy zočí, – a s pole skřivan vzlétl ponad hlavy. A ona čeká, – touhou trne nitro, – až nad horou si slunko třikrát skočí a rozhoří se velkonoční jitro...

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

620. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PLVALA KREV (Rudolf Illový)
  2. Noc stená... (Růžena Jesenská)
  3. STRÁŽ PRVNÍ NOCI (Jaroslav Vrchlický)
  4. Marné tužby. (Adolf Brabec)
  5. Novicka. (Augustin Eugen Mužík)
  6. XXXIII. Na hrob kvítka sázet vonná, – (František Karel Drahoňovský)
  7. PRVNÍMU JARNÍMU KVÍTKU. (Augustin Eugen Mužík)
  8. Rhodope. (Jaroslav Vrchlický)
  9. Můj přítel. (Emanuel z Čenkova)
  10. Hloh. (Anna Simerská)