Maria u hrobu.

František Leubner

Maria u hrobu.
Chléb bolesti šli lámat věrní Páně do sirotného v městě večeřadla. Zpět Maria se vlažnou nocí kradla, k svých pokladů jak duch se vrací schráně. Zde na hrob bledé položila skráně. Krev při pohřbu jen krůpějí kam padla, již hnědá tráva sedmikrásou zmladla, a petrklíč bok otevírá stráně. Dech proudí z hrobu, živý dech a zdravý, jak země dýchá, jarní den kdy zočí, – a s pole skřivan vzlétl ponad hlavy. A ona čeká, – touhou trne nitro, – až nad horou si slunko třikrát skočí a rozhoří se velkonoční jitro... 29

Kniha Na okrajích kancionálu života (1897)
Autor František Leubner