Novicka.

Augustin Eugen Mužík

Se dveří skřipotem už veškerý svět za ní se zavřel na věky; jar zřela sedumnáct; svou krásu nevinnou, jíž celý svět se klaní ta plachá hrdlička do stínu uzavřela. Má jednu družku jen, to modlitba jest vřelá, má jednu matku – smrt, jíž lepší její část netknuta uletí; má jeden cíl jen – hrob. Za nocí měsičných se Kristus v bílé záři ti ve snu přiblíží; jak sněžná lilije kdy v čistém loži spíš, tě líbá v bledé tváři. Zda zlaté perutě ti nedá, abys vzletla s ním v slastí okamžik do říše snů a světla, kde poupě tužeb tvých se v růži rozvije, jíž nesmí dotknout se náš mrazný, hříšný vzdech.

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

485. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. NAD HROBEM MATČINÝM. (Rudolf Pokorný)
  2. VICHŘICE. (Ludvík Lošťák)
  3. Bez. (Jaroslav Vrchlický)
  4. Matčin nebeklíč. (Augustin Eugen Mužík)
  5. Byla noc. Jen světlo v komůrce, zkad (Josef Holý)
  6. Maria u hrobu. (František Leubner)
  7. V ZIMĚ. (Vladimír Frída)
  8. BALLADA O LÁSCE. (Vladimír Frída)
  9. PÍSEŇ. (Antonín Klášterský)
  10. VILLON. (Antonín Klášterský)