Byla noc. Jen světlo v komůrce, zkad

Josef Holý

Byla noc. Jen světlo v komůrce, zkad bílého lože, bílé zářilo poupě – on plížil se sem jak kuna v hnízdo holoubat, by unesla je v skalní doupě – byla noc, on potichu se krad. Tak spanilá její tvář hostí panenské nevinnosti zlatou zář. A spí. Usmívá se. Co se jí zdá? To úsměv je Boha i dítěte. Už obluda blíží se zlá, teď bílé se lože schvělo, ó modré oči, nespěte! – On ukrad jí bílou duši, bílé tělo.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

707. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. PODOBIZNA. (Bohdan Kaminský)
  2. O velké mysli boha. (Antonín Koukl)
  3. U kolébky. (Josef Václav Sládek)
  4. ANEŽKA Z MONTLUÇONU. (Jaroslav Vrchlický)
  5. CUDNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  6. TŘI LESNÍ PANNY. (Eliška Krásnohorská)
  7. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  8. VIII. Má duše. (Xaver Dvořák)
  9. Stella maris. (Xaver Dvořák)
  10. JITRO MÉ MILÉ. (Josef Lukavský)