ANEŽKA Z MONTLUÇONU.

Jaroslav Vrchlický

Neprotkává v prvním jase sličná Zora noční chmuru, paní Agnes usmívá se na Bertranda z Ventadouru, jakby chtěla jemu říci: „Hochu, s duší milující, hlavu, srdce pěkně vzhůru!“ Ale hoch byl nezkušený, patnácti let ve rozpuku, jenž se třás’, když krásné ženy políbit směl bílou ruku. Často, ráda jako v snění dávala ji k políbení, vlídně tišíc jeho muku. Čítávalo s paní páže, někdy dosti roztržitě; oblé nad ním plné páže v lilijném se mihlo kmitě. Těžko čísti cizí zkazky, když hruď plna vlastní lásky! Pohladila ho – byl dítě. Častěji hoch přepadával sličnou paní v zamyšlení, nezdolal svých citů nával, klekl k ruky políbení, ale paní s dumnou skrání jak by nezřela jej ani, nechala jej, vzdána snění. Polibků vždy více bylo, až jich byla prška hustá, tu se hochu rozjasnilo: Což tak, políbit ji v ústa! Vskutku, zdálo se, že spala... Ze snů jen se pousmála... Požitkem jen žízeň vzrůstá. „Což však, se mnou-li jen hraje?“ děl, „žár v srdci neudusím!“ „Spala vskutku? – Jaké taje! Ví-li o tom? – Však to zkusím!“ V parném dnu se stulil v stínu do besídky, do jasmínu: „Teď já opět spáti zkusím!“ Tiše přišla krůčkem laně, nad ním tiše sklonila se snesla obě bílé dlaně pohrávajíc v jeho vlase, potom jako vánku dechem dotkla se rtů jeho spěchem, a již chtěla prchnout zase. Hoch ji sevřel pevnou paží, přitáh’ blíž ten nektar rtíků. „Neboj se, Bůh lásce stráží!“ – „Ty jsi nespal, ničemníku? To jest podlé. – To zví hrabě!“ – Ale bránila se chabě, než mu v náruč padla v mžiku. „Proč jsi rval ten závoj tenký mezi pravdou, mezi sněním? Vhroužen lásky do myšlenky, nebyl syt mým políbením?“ – Líbaje hoch praví: „Paní, já nad tisíc snů a zdání jednu skutečnost výš cením!“

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

v básni jsme nalezli 1 místo, v básni jsou označena takto
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

poupě, růž, růže, květ, vesna, polibek, jaro, zkvést, pel, zulíbat

714. báseň z celkových 803

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Byla noc. Jen světlo v komůrce, zkad (Josef Holý)
  2. O velké mysli boha. (Antonín Koukl)
  3. ŠKÁDLENÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  4. PRVNÍ POLÍBENÍ. (Bohdan Kaminský)
  5. CUDNÝ VEČER (Jiří Mahen)
  6. TŘI LESNÍ PANNY. (Eliška Krásnohorská)
  7. Starý básník. (Josef Baše)
  8. SVATEBNÍ. (Jaroslav Vrchlický)
  9. MARIA „VÍTĚZNÁ“ (Xaver Dvořák)
  10. PODOBIZNA. (Bohdan Kaminský)