Novicka.

Augustin Eugen Mužík

Novicka. (Sestře Albíně).
Se dveří skřipotem už veškerý svět za ní se zavřel na věky; jar zřela sedumnáct; svou krásu nevinnou, jíž celý svět se klaní ta plachá hrdlička do stínu uzavřela. Má jednu družku jen, to modlitba jest vřelá, má jednu matku – smrt, jíž lepší její část netknuta uletí; má jeden cíl jen – hrob. Za nocí měsičných se Kristus v bílé záři ti ve snu přiblíží; jak sněžná lilije kdy v čistém loži spíš, tě líbá v bledé tváři. Zda zlaté perutě ti nedá, abys vzletla s ním v slastí okamžik do říše snů a světla, kde poupě tužeb tvých se v růži rozvije, jíž nesmí dotknout se náš mrazný, hříšný vzdech. [153]

Kniha Jarní bouře (1882)
Autor Augustin Eugen Mužík