Rybářka.

Emanuel z Čenkova

Když zář tkví po rybníku nepohnutém, jak víla, v člunku, s chvějným v ručce prutem, vždy toužně těšívá se na tu hru, až rybku polapí v svém žertu krutém a nazpět v tůň ji hodí z rozmaru. Jsouc dětsky nestálá i skotačivá, za chvíli znavena se tiše dívá v lesk vody, jenž je šerem dubů mdlý, jak obraz její krásy v hloubku splývá a v šatě plaveckém se zrcadlí... Zda tuší, že dnů kdysi vzejde řada, kdy při milostných pletkách kouzel vnada všem srdcím bude léčkou v její hru? Až zraní je, pak za chvíli zas ráda v tůň zoufalství je vrhne z rozmaru.

Místa a osoby V textu básně jsme se pokusili najít slova, která označují konkrétní místa (města, státy atp.) a osoby. Výstupy jsou založeny na datech z projektu PoeTree (místa) a ruční anotace básní pracovníků UČL (osoby)."

V této básni jsme nenašli žádná místa
V této básni jsme nenašli žádné osoby

Patří do shluku

leknín, vodní, hladina, tůně, rákosí, tůň, vodník, rusalka, sítí, rákos

64. báseň z celkových 708

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

Na břehu. (Jan Červenka)
Vodník. (Ladislav Quis)
U RYBNÍKA. (Antonín Klášterský)
Doma nejlépe. (Adolf Heyduk)
U ŘEKY. (Ferdinand Tomek)
RYBÁK. (Karel Leger)
Mlha. (Adolf Heyduk)
U rybníka. (Karel Alois Vinařický)
VODNÍK. (Václav Jaromír Picek)
JEZERO. (Jan Opolský)