Podzimní duma.

Emanuel z Čenkova

Vždy vídám rád, kdy mlhy volně plynou zašedlým mořem vážně nad krajinou a pak jak opona se zvednou výš a slunce na kraj zamlklý a holý, na zvadlá luka, lány vlhkých polí paprsků vlažných plnou lije číš. Když pozdní záře zbledlým zlatem svítí, tu schnoucí stromy divné kouzlo cítí, jak báji novou starých blaha chvil, a ve mdlém kmitu, který mírně hřeje, se klidně poslední list dolů chvěje, jenž na větvi kdes ještě z léta zbyl... Též duší táhnou mlhy v tichém sboru nad krajem pustým jako po dnech moru, jich těžký příkrov kryje slunnou výš; – leč marně čekám v předsmrtnou tu dobu na slunce svit, než klesnu do tmy hrobu, a na ohnivé lásky plnou číš!

Patří do shluku

podzim, jeseň, podzimní, vzpomínka, listí, teskný, smutek, zašlý, zapadlý, chlad

207. báseň z celkových 1353

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. ŘÍJEN V LESE (Alfons Breska)
  2. None (Karel Babánek)
  3. Píseň loučení (Otokar Fischer)
  4. * * * (Josef Svatopluk Machar)
  5. Jak plaché ráno, bosé, stříbrné, (Adolf Racek)
  6. Oleandry. (Růžena Jesenská)
  7. PODZIM. (Karel Toman)
  8. Babí léto. (Simeon Karel Macháček)
  9. Podzim v lese. (Alfons Breska)
  10. Zaváto všecko! (Xaver Dvořák)