1. Navedení k tvoření znělek.

František Zdobnický

1.
Navedení k tvoření znělek.

Ptáš se, bratře! jak se tvoří znělky? Ejhle! já Ti navedení dám, A pokud Tvou ostrovtipnost znám, Nebude Tvůj klopot tuze velký. Pramen znělek jesti věru mělký: Pakli osm ženských rýmů mám, Mužských šest k nim chytře přimíchám, Hle! toť kostra dokonalé znělky. Věř mi, tento druh se lehce rodí, On se pleti krásné ctiteli K vyjevení lásky čisté hodí. Pusť se tedy bez strachu a směle V básně tyto, milý příteli! Vylij v znělku city lásky vřelé. [3]