33. Chvála venkova.

František Zdobnický

33.
Chvála venkova.

Blaze mu! kdo městských vzdálen hluků Volky svými oře půdu svou, Krásu přírody kdo vznešenou. Požívá ve stínu starých buků. V houšti zaslýchá slavičích zvuků, Voda z pramene mu posilou, Kvítí dýše vůni rozmilou, Hlučně znějí zpěvy ptačích pluků. Qui procul negotiis na venku, Má kvetoucích dítek několik, Roztomilou vedle sebe ženku, Což nad život ten, třikrát mu blaze! On pohřeší města hluk a křik, Nezasteskne si po slavné Praze. 35