49. Soudomilové.

František Zdobnický

Jeť na světě přepodivných bloudů! Nejpodivnější z nich jesti druh, Který na se uvalí i dluh, Aby mohl pro malinkou hroudu Pustit se do bezkonečných soudů. On pro všechno ztrácí zrak i sluch, Až nezhojitelný mu neduh Částku jmění potopí ve proudu. Kdo se rád a oumyslně soudí, Nezradí mu to ni advokát; Řekneš-li mu upřímně, že bloudí. On i s Tebou soud započne vésti: Sám-li se nesoudí, milerád Snaží se, spor mezi bratry svésti.

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

855. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 288. Bože! Bože! který dobře mínil (Jan Kollár)
  2. Soud náš (Jan Neruda)
  3. 248. Hledání. (Jan Petr Jordan)
  4. Kdo by věřil bílé pěně, ( H. Uden)
  5. Nevinnost. (Bohuslav Tablic)
  6. XIV. a. (Jan Pravoslav Koubek)
  7. Rada. (Josef Krasoslav Chmelenský)
  8. Pokorný lev. (Antonín Jaroslav Puchmajer)
  9. RUŠTÍ AUTOŘI. (Josef Svatopluk Machar)
  10. Soudce a vdova. (Václav Svatopluk Štulc)