XIV. a.

Jan Pravoslav Koubek

Znalec lidí, jenž svým okem pronikavým Poznal, co je zámínkou, co oučelem, Co je na oko, co tajným zřetelem, Zaslepit se nedá slovem chytře lhavým; Srdce zkušené mu poví, kdo je pravým Zásluhy tvé aneb zisku ctitelem, Kdo je věrným nebo lstivým přítelem, I kdo v potřebě je rekem ostýchavým. Blázen ale jest, kdo proto snad se souží, Že ta cnost co ořechová skořepa Jádru scvrklému jen za obálku slouží. Ten, kdo člověčinu mnohým seznal cvikem, Pozná lehce za hlucha i za slepa, Co je cností, co je lživým cnosti křikem.

Patří do shluku

chyba, těžkost, nepravost, kryst, moudrý, bližní, užívat, činit, ctnost, příklad

171. báseň z celkových 1007

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. 220. Přestrojení. (Jan Petr Jordan)
  2. XX. b. (Jan Pravoslav Koubek)
  3. 57. Nechtěj zoufat, když se proti tobě, (Jan Kollár)
  4. Lháři. (Beneš Metod Kulda)
  5. I. Moudrost, je to velké slovo, (Jaroslav Martinec)
  6. 49. Soudomilové. (František Zdobnický)
  7. Kdo by věřil bílé pěně, ( H. Uden)
  8. Dívčí oči. (Hugo Václav Wunsch)
  9. U moudrého muže. (František Hajniš)
  10. 224. Tajná dušička. (Jan Petr Jordan)