XIV. a.

XIV.
a.
Ego multa tacui, multa pertuli, multa concessi, multa meo quodam dolore sine vestro timore servavi. Cic. in Catill. 4.
Znalec lidí, jenž svým okem pronikavým Poznal, co je zámínkou, co oučelem, Co je na oko, co tajným zřetelem, Zaslepit se nedá slovem chytře lhavým; Srdce zkušené mu poví, kdo je pravým Zásluhy tvé aneb zisku ctitelem, Kdo je věrným nebo lstivým přítelem, I kdo v potřebě je rekem ostýchavým. Blázen ale jest, kdo proto snad se souží, Že ta cnost co ořechová skořepa Jádru scvrklému jen za obálku slouží. Ten, kdo člověčinu mnohým seznal cvikem, Pozná lehce za hlucha i za slepa, Co je cností, co je lživým cnosti křikem. 191