NA SINAJI.

Julius Zeyer

Jak často v samotě své hluboké(J5m) jsem o tom přemýšlel co člověk jest(J5m) co duše hmota a co jesti Bůh(J5m) Jak každého ty dávné záhady(J5m) do vírů bezedných mě lákaly(J5m) a když mě závrať jala hledal jsem(J5m) na tváři tvé velebná přírodo(J5m) ten snivý úsměv jenž tak konejší(J5m) Však na krátko vždy byl jsem skonejšen(J5m) a znova opět marně hledal jsem(J5m) co nikdo posud ještě nenašel(J5m) a vlastní duch když nedal odpověď(J5m) tu v čtení hroužil jsem se starých knih(J5m) až přecházel mi zrak Tak stalo se(J5m) že jednou v noci bouřné podzimní(J5m) když vítr prázdným domem naříkal(J5m) a měsíc letěl mraky jako pták(J5m) nad divným spisem zdolán horečkou(J5m) nad knihou z tradic mágů složenou(J5m) jsem usnul na krátko a divný sen(J5m) pln toho co jsem četl myslil sám(J5m) se zjevil mně tak živě určitě(J5m) že nikdy víc ho nezapomenu(J5m) Mně zdálo se na hoře Sinaji(J5m) že Mojžíše jsem viděl v onu noc(J5m) jež byla čtyřicátá v které bděl(J5m) než sestoup dolů v poušť by prohlásil(J5m) před lidem svým co káže Hospodin(J5m) A vše co myslil cítil věděl jsem(J5m) tak ve snu bývá jak bych cítil s ním(J5m) a myslil s ním jsa jím a sebou přec(J5m) Bděl před ohněm vysoko planoucím(J5m) a šlehajícím sterým jazykem(J5m) v mrak který visel těžce nad horou(J5m) a nízce tak že skal se dotýkal(J5m) V něm Jahve skryt byl zrakům smrtelným(J5m) A Mojžíš hleděl mlčky v širý kraj(J5m) jenž dole prostíral se Bílá zář(J5m) jej lunná pokrývala mátožně(J5m) a zdála se bezbarvá bledá poušť(J5m) tak nezemská přízraku podobná(J5m) tak něčím jiným než vždy bývala(J5m) že Mojžíš ulekl se pojednou(J5m) a nejistota klam a smyslnost(J5m) všech našich lidských pojmů zjevily(J5m) se divně jeho duši Otázka(J5m) zda vskutku jest co býti se nám zdá(J5m) jím zachvěla a přemohla jej tak(J5m) ta neurčitost věcí poznání(J5m) že střemhlav s výše svatých nadšení(J5m) teď duše jeho v propast sletěla(J5m) kde chmurná číhá smrtná pochybnost(J5m) Když pod horou ta zbledlá krajina(J5m) teď byla cos tak zcela jiného(J5m) než před tím vždy když z podob obou přec(J5m) jen jedna mohla býti pravdivou(J5m) proč klamem nemohlo i vnitřním být(J5m) co posud byl za boží brával hlas(J5m) Což kdyby svět ten přec jen prázdným byl(J5m) směs nepřátelských slepých v boji sil(J5m) Což kdyby snem jen bylo horečným(J5m) co posud zdálo se mu zjevením(J5m) Jak třásl se že prázdný jest ten mrak(J5m) v němž doufal že se věčný Jahve kryl(J5m) Krev mrazila jej v žilách na hlavě(J5m) se vlasy zježily a vytryskla(J5m) mu velká slza při té myšlence(J5m) že mamem chorobného mozku byl(J5m) snad šeptající v duši onen hlas(J5m) jenž buď se ozýval jak tichý van(J5m) neb mocně orlím křídlem nesl jej(J5m) do výšin závratných Že přeludem(J5m) snad lásky jeho k lidu byl ten Bůh(J5m) jenž domníval se z domu otroctví(J5m) byl volal jej a celý Israel(J5m) na hrdou volnost samo určenou(J5m) Zřel v temný mrak a z temna němota(J5m) naň vanula jak hrozné zoufalství(J5m) a vzkřikl zpola šílen Ozvi se(J5m) Ó promluv Pane Ticho bylo však(J5m) Což nejsi zvolal Nejsi nebo spíš(J5m) Hlas vyšel z mraku Nikdy neusnu(J5m) a běda světu kdybych zadříml(J5m) před časem svým na jeden okamžik(J5m) Svět bez prodlení sesul by se v nic(J5m) Jak jásal Mojžíš uslyšev ten hlas(J5m) Tak nebyl tedy klamem Jahve přec(J5m) Až k zemi čelo sklonil pravil pak(J5m) Před časem svým díš Přece věčným jsi(J5m) Jak ty děl Jahve Doznám proměny(J5m) vždyť vše jí podrobeno jen ne On(J5m) Tu s podivem se Mojžíš tázal jej(J5m) Což nejsi Tvůrcem Bohem jediným(J5m) Jsemť pravil stvořitelem světů těch(J5m) jež vidět chápat zpola dovedeš(J5m) však nejsem víc než dechem vanoucím(J5m) z úst kteráž nejsou aniž dýchají(J5m) Až dech zas vtáhnou věk můj pominul(J5m) a se mnou vše co ve mně tobě vše(J5m) Jsemť projev jedné z Jeho myšlenek(J5m) jak lidstvo země jesti myšlenkou(J5m) jak člověk snem jest všeho člověčství(J5m) On ve mně jest jak ve všemíru já(J5m) a ty a já a vše zas bude v něm(J5m) Jest tedy světlem duší rozumem(J5m) děl tiše Mojžíš jehož mysl teď(J5m) se hroužila do hlubin myšlení(J5m) jak v moře lastura a Jahvův hlas(J5m) mu odpověděl Není rozumem(J5m) ač jeho příčinou a původcem(J5m) ni světlem ani duší ačkoli(J5m) jich obou jesti věčnou příčinou(J5m) A Mojžíš na to Tedy pověz mi(J5m) ó pověz Jeho jméno vyslov je(J5m) by duše moje pochopila taj(J5m) To nelze zněla z mraků odpověď(J5m) Tak čisté jest to jméno prosté tak(J5m) že v lidské slovo vejít nemůže(J5m) Jen tušit možno pravdu nejvyšší(J5m) Tu znovu Mojžíš zamyslil se zas(J5m) tak hluboce že něm byl hluch a slep(J5m) a bezdnem záhad v které nořil se(J5m) cos jako úsvit vstříc mu kmitalo(J5m) kus po kuse když snímal představy(J5m) jež tvářnost měly lidskou s pojmutí(J5m) té pramyšlenky která nemůže(J5m) nic společného míti s člověkem(J5m) a s žádnou bytostí jež stvořena(J5m) leč býti neluštěnou hádankou(J5m) A když byl všechno lidské odňal jí(J5m) co na ní viselo jak marný šperk(J5m) na idólu jejž modlář zdobit chce(J5m) tu ohlas toho jména čistého(J5m) jež vysloviti nelze po lidsku(J5m) se v jeho nitru ozývati jal(J5m) ten ohlas který k svému prazvuku(J5m) se měl jak stín se šerý k světlu má(J5m) a ohlas ten zněl děsuplně Nic(J5m) Bol zoufalý zas zachvěl Mojžíšem(J5m) a probudil jej z mučících ho dum(J5m) a hleděl kolem Oheň shasínal(J5m) mrak byl se rozplynul Kde Jahve byl(J5m) Již nebyl zde a přec byl přítomen(J5m) Vždyť Mojžíš v sobě cítil Jej a hle(J5m) což nehleděl naň zdola s pouště té(J5m) kde ranní přísvit kouzlem mladistvým(J5m) se rozléval Poušť velká mlčící(J5m) svou tklivou tváří zřela k nebesům(J5m) a duše v hmotě byla zřejmá tak(J5m) že Mojžíš blahou cítil útěchu(J5m) a velebil tu duši prostější(J5m) a mnohem bližší svému původu(J5m) než duše lidí hříchem bloudících(J5m) a pravil si Jak všude Jahve jest(J5m) a nikde přec tak ono živé nic(J5m) jest také vše Neb ano v něm jak ne(J5m) Teď s hory sejdu čeká na mne lid(J5m) a povím mu co zjevila mi noc(J5m) Však zarazil se Jak to povědít(J5m) když jasně myslit nedovedu to(J5m) když každým slovem v které těsnám to(J5m) krok činím odbočný a nejistý(J5m) Oh každé ucho jež mne uslyší(J5m) dá jiný smysl slovům mlhavým(J5m) a v šeru neurčitých pojmutí(J5m) sto nových model tisíc bezčetno(J5m) se zrodí vinou mého jazyka(J5m) Ne Jahve s pololidskou tváří svou(J5m) jak žije v pojmutí mých bratří dnes(J5m) jest Bohem nejmožnějším jediným(J5m) a toho jedině jim zjevím teď(J5m) Vše ostatní v své srdce pochovám(J5m) V tom vyšleh první slunce paprslek(J5m) jak zlatý výkřik zrozeného dne(J5m) a Mojžíš stoupal zvolna v nížinu(J5m) před čekající lid svůj Israel(J5m) však líce zahalil dřív závojem(J5m) by neviděli bledost zsinalou(J5m) by na čele mu čísti nemohli(J5m) až prohlásí kdo Bohem jediným(J5m)

Patří do shluku

saul, izraelský, samuel, mojžíš, faraon, david, faraón, egypťan, nil, jahve

55. báseň z celkových 261

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Saul. (Jaroslav Vrchlický)
  2. Apostrofa. (Jaroslav Vrchlický)
  3. Apostrofa smutku...! (Vilém Bitnar)
  4. MŮJ ŽALM. (Karel Dostál-Lutinov)
  5. I v nebi! (Adolf Heyduk)
  6. SMRT. (Jaroslav Vrchlický)
  7. KAIN NAD POUŠTÍ (Jiří Mahen)
  8. Jak Jakub s Bohem s tebou zápolíme, (Adolf Heyduk)
  9. DRAMA. (Karel Toman)
  10. Trapný sen. (Jaroslav Vrchlický)