Klid.

Julius Zeyer

Klid.
Já, který smuten kráčím životem bez vášně, kliden, starou volám báj si v mysl o jezeře hlubokém, jež dvě jímalo výspy. Blahý ráj na jedné kvet’, a život čarným snem v tom ráji byl a smrt tam nebyla. Přec v srdci blažených bol těžký vřel, neb tíha klidu tak je znavila, že k břehům druhé výspy plavali, kde smrti dům se prostřed bouři tměl... Tak já též zírám s touhou do dálí, po vzruchu vášně volám, vzruchu sil. Kéž na duši mou bouř se přivalí, bych v smrti spásu vidět nemusil! 115

Kniha Poezie (1884)
Autor Julius Zeyer