Když Nero bohům podoben chtěl býti(J5f)
a cítil césarů že pyšný nach(J5m)
jej nepovznáší dost tu jal se sníti(J5f)
o křídlech genia jichž mocný vzmach(J5m)
jak vichr vznáší do azurné výše(J5f)
tam mezi hvězdy nad pozemský prach(J5m)
Chtěl pěvcem být a celá jeho říše(J5f)
vstříc jásala mu s hnusnou podlostí(J5m)
když v lyru zasáh v samolibé pýše(J5f)
I Grécie kdys země volnosti(J5m)
a uměn sídlo nadšení mu lhala(J5f)
a potlačila pocit směšnosti(J5m)
a věnčila ho laurem který sňala(J5f)
s čel bohorovných hrdin rouhavě(J5m)
tak málo ponížená cti své dbala(J5f)
A pěvci již s césarem střídavě(J5m)
o zápas pěli kazili své zpěvy(J5f)
chtěl každý podlehnout neb mrákavě(J5m)
pod brvou tyrana číhaly hněvy(J5f)
Tu vyskytl se jinoch od Korinthu(J5f)
zrak jeho čistý byl jak oko děvy(J5f)
a vlasy jako proudy z hyacinthu(J5f)
mu s temena na hrdá prsa spěly(J5f)
až do chitónu řasných labyrinthů(J5f)
Stál na jevišti oči jeho tměly(J5f)
se nevolí když Nero zazpíval(J5m)
a chvály nestoudné až k nebi hřměly(J5f)
Pak zasáh v struny zvuk se rozlíval(J5m)
po divadle jak světlo po azuru(J5f)
kam v nadšení se jinoch zadíval(J5m)
a píseň jeho vznášela se vzhůru(J5f)
jak z hrdla slavíků by stoupala(J5m)
a neviděl tu těžkou temnou chmuru(J5f)
jež na čele se vrahům sbírala(J5m)
až závistivý césar pokyn dal(J5m)
a jejich dýka hruď mu bodala(J5m)
A umíraje zpíval píseň dál(J5m)
a kolem jakby všechno zkamenělo(J5f)
neb každý hněvu césara se bál(J5m)
tu náhle se všech stran to zahučelo(J5f)
jak hromu třesk a věnce lítaly(J5m)
z čistého zlata až se mrakem tmělo(J5f)
to mramorové sochy tleskaly(J5m)
jež kolem stály zbytky krasších časů(J5f)
a jejich věnce se to míhaly(J5m)
nad jevištěm ve slunce zlatém jasu(J5f)