Siéno ó ty trůníš v glorii(J5m)
na slunných výšinách a větrové(J5m)
kol tebe dujou dech jak volnosti(J5m)
ty toskánská kolébko umění(J5m)
Tvůj genius vytrysk v noci barbarství(J5m)
jak čarný květ v soumraku doubravy(J5m)
a polibek jejž na čelo ti vtisk(J5m)
tam podnes plá a nikdy nezbledne(J5m)
tvá aureola v lidí paměti(J5m)
ó soupeřko ty města nad Arnem(J5m)
jež jméno samo z květů vzalo své(J5m)
Jak málo hřmotný trh a střízlivosť(J5m)
té naší doby tebe tknuly se(J5m)
Ty v sluni sníš o minulosti své(J5m)
tvé vysoké pošmurné paláce(J5m)
piazza tvá ó jací svědkové(J5m)
to mohutných tvých dějin odvěkých(J5m)
A kolem tebe modrý Apennin(J5m)
se k nebi pne a věje na tě chlad(J5m)
a posýlá ti z lůna lesů svých(J5m)
do pyšných věkovzdorných fontánů(J5m)
své jasné vody které zpívají(J5m)
a pláčou bublají a třpytí se(J5m)
tak čisté průhledné jak nad tebou(J5m)
je tvého nebe blankyt sladce tak(J5m)
jak toskánské tvé mluvy čarný zvuk(J5m)
Jak často zastavil jsem kroky své(J5m)
u fontány tvé Brandy zamyšlen(J5m)
jež na vodu na jasnou bohata(J5m)
jak na vzpomínky z kterých záře jde(J5m)
Pod vysokými těmi oblouky(J5m)
chlad hledaje se Dante zastavil(J5m)
on vzpomněl na ně v božské básni své(J5m)
a stříbrné ty vody vlažily(J5m)
ret Kateřiny velké svaté tvé(J5m)
ten ret z kterého taká výmluvnosť(J5m)
se linula že církve knížata(J5m)
a papež sám své hlavy sklonili(J5m)
před prostou dívkou dcerou barvíře(J5m)
v tak velký oděl svatý majestát(J5m)
Bůh robu svou pokornou v čistotě(J5m)
U Fontebrandy vídal zajisté(J5m)
syn velký tvůj tvůj Memmi spanilé(J5m)
tvé dcery s nádobou když měděnou(J5m)
pro vodu večer přicházívaly(J5m)
jak v lese laňky k brodu stoupají(J5m)
Z nich utvořil si snivý ideal(J5m)
pro světice své ženy s dlouhýma(J5m)
na polo zavřenýma očima(J5m)
jichž liliovým světlým postavám(J5m)
cud aureolu tvoří nejkrasší(J5m)
U Fontebrandy vždy jsem myslíval(J5m)
na Piu z Tolomeů splýval mi(J5m)
zjev její bílý snivý nyjící(J5m)
s tím idealem Memmiových žen(J5m)
a zajisté že mnoho mnohokrát(J5m)
zrak její zrcadlil se v hladině(J5m)
vod Fontebrandy když se vracela(J5m)
z niv siénských kde květy trhala(J5m)
v stín paláce jenž stojí ještě dnes(J5m)
tak pyšný vážný sluncem politý(J5m)
v svém tichém majestátu nedotknut(J5m)
kdež ty ó Pio a tvůj mocný rod(J5m)
už dávno v prach a niveč zmizely(J5m)
Však ne Ty Pio věčně budeš žít(J5m)
tvůj tklivý nářek pláč tvůj holubí(J5m)
zní stoletími k nám a bude znít(J5m)
až po nás nebude už stopy víc(J5m)
a mučennická tvoje očista(J5m)
ta ležet bude jako lunný svit(J5m)
vždy na Maremmě zdřímlé v zakletí(J5m)
Vždyť Dante vdechl sladkou vidinu(J5m)
tvou nyjící na velké pozadí(J5m)
své poesie tvrdé nad démant(J5m)
V snu jeho o tobě ty řeklas mu(J5m)
šer limbu jasníc bílým zjevem svým(J5m)
Až na svět vrátíš se a spočineš(J5m)
po dlouhé pouti své ó vzpomeň si(J5m)
pak na mě Pia jsemť již zrodila(J5m)
Siéna již Maremma zhubila(J5m)
On vzpomněl na tebe dle prosby tvé(J5m)
a žádný žal věř tklivěj nemluvil(J5m)
kdy k srdci lidskému než Pio tvůj(J5m)
Tvé utrpení tak mě dojalo(J5m)
že cizí pěvec v chmurách severu(J5m)
tak daleko siénských slunných niv(J5m)
o tobě vyprávět chci srdcím všem(J5m)
jež velké lásky hlubý znají bol(J5m)
Den tiše skláněl se den před svatbou(J5m)
a Pia vyšla z domu otců svých(J5m)
ze síně soumračné jak z hlubin vod(J5m)
květ bílý vynoří se leknínu(J5m)
Za Apennin se slunce chýlilo(J5m)
a přísně pyšné domy hleděly(J5m)
v šer ulic siénských však náměstí(J5m)
kde mocných Tolomeů stojí dům(J5m)
jsouc prostrannější posud rdělo se(J5m)
tím sladkým světlem zory večerní(J5m)
tak růžím podobným a jako pel(J5m)
svit kouzelný ten padal na tvář teď(J5m)
na čelo na ruce a na šaty(J5m)
na celý světlý luzný dívčí zjev(J5m)
jenž na prahu stál chvilku paláce(J5m)
a s úsměvem se zdál těch vážných zdí(J5m)
Šla Pia provázena chůvou svou(J5m)
dnes naposled se modlit do chrámu(J5m)
vždyť zítra mocný Nello z Pietry(J5m)
po svatbě v zámek svůj ji odvede(J5m)
tam někam na chlum vrchů modravých(J5m)
Teď naposled se chtěla pomodlit(J5m)
pod katedrály smělým obloukem(J5m)
před oltářem jenž o sloup mohutný(J5m)
se stranou opíral a tonul vždy(J5m)
jak v moři světla z lamp a ze svíček(J5m)
Byl svatému Ansanu zasvěcen(J5m)
jenž ochráncem byl krásné Siény(J5m)
neb on to byl ten junný bohatýr(J5m)
jenž město celé dávno před věky(J5m)
byl obrátil na víru Kristovu(J5m)
a zaplatil svůj nesmrtelný čin(J5m)
pak hroznou mukou čistou krví svou(J5m)
Stál obraz jeho na tom oltáři(J5m)
tvář jasně jako slunce zářila(J5m)
tím krásným jeho svatým nadšením(J5m)
a temno vlasů bylo paprsky(J5m)
už blížící se jeho glorie(J5m)
jak zlatem proniklé a očí hloub(J5m)
o zjeveného ráje zázraku(J5m)
u velkém podivení mluvila(J5m)
Ta junná bohatýrská sladká tvář(J5m)
do dětství luzně Pii zářila(J5m)
jak v úsvit line ranní hvězdy kmit(J5m)
Kdykoli slýchala o andělích(J5m)
jichž jasná krása plní nebesa(J5m)
neb o recích již činy konali(J5m)
tak stejně vznešené jak odvážné(J5m)
hned její obraznosť je oděla(J5m)
tou svatého Ansana podobou(J5m)
a říkala li někdy chůva jí(J5m)
že bude li jen zbožná pokorná(J5m)
v čas vhodný pak se pro ni objeví(J5m)
jun skvělý jako v krásných pohádkách(J5m)
na zlatém koni očí démantných(J5m)
tu hned i toho bohatýra vždy(J5m)
jen v svatého Ansana postavě(J5m)
si myslit musila a blouznila(J5m)
pak v dětské bláhovosti docela(J5m)
o něčem tajůplném podivném(J5m)
o čem tak často mluvit slýchala(J5m)
o sňatku mystickém jejž uzavřít(J5m)
lze s někým v ráji ještě za živa(J5m)
Proč nemohla by tedy nevěstou(J5m)
být svatého Ansana Nevěstou(J5m)
když vskutku byla teď ne dítětem(J5m)
a naposled když nyní kráčela(J5m)
do katedrály by se loučila(J5m)
na dlouho s vyvoleným svatým svým(J5m)
tu s úsměvem na dávné svoje sny(J5m)
si vzpomněla a maně řekla si(J5m)
Jak různý život jesti od toho(J5m)
čím býti zdá se než jej poznáme(J5m)
Jak bylo vše tak divně dálo se(J5m)
s tím jejím zasnoubením V paláci(J5m)
čásť zadní odloučená odlehlá(J5m)
od velkých síní hlučných nádherných(J5m)
jí byla domovem Tam vyrostla(J5m)
jak v stínu klášterním a málo kdy(J5m)
tvář jinou viděla než matky své(J5m)
neb staré chůvy Někdy návštěvou(J5m)
jen dívka přišla v stejném stáří s ní(J5m)
neb s přísným hledem stará příbuzná(J5m)
neb onen kněz jenž víru vykládal(J5m)
a číst ji učil psát a modlit se(J5m)
Máť učila ji zpívat na harfu(J5m)
a loutnu hrát a v duši vštípila(J5m)
ji celý poklad písní nejdražších(J5m)
A otec její syna strádaje(J5m)
jí místo jemu denně vykládal(J5m)
o slávě předků pych až vzbouzel v ní(J5m)
a s výmluvností vzletnou silnou tak(J5m)
o rytířství jí mluvil křesťanském(J5m)
a o významu velkém Siény(J5m)
že duše její mocně plamennou(J5m)
se vzňala láskou k městu rodnému(J5m)
Jen málo ulic znala nejbližších(J5m)
jen ty co vedly od vrat paláce(J5m)
buď do kostelů nebo v šero bran(J5m)
vždy střežených za které vedli ji(J5m)
když jaro přišlo někdy na nivy(J5m)
a v olivové háje stříbrné(J5m)
Však z komnaty v tom patře vysokém(J5m)
kde v tichu rostla širý rozhled byl(J5m)
v kraj libý požehnaný toskánský(J5m)
a často duše její bloudila(J5m)
za modré hory v neznámou jí dál(J5m)
o které nevěděla víc než to(J5m)
že jiná města tam též k nebi ční(J5m)
však žádné krásné tak a vznešené(J5m)
a slávou ozářené nesmrtnou(J5m)
jak její Siéna a blouznila(J5m)
že ona kdyby byla jinochem(J5m)
by vyšla v cizí onen dálný svět(J5m)
a celého by mečem dobyla(J5m)
ne pro sebe však pro Siénu svou(J5m)
Tak žila Pia Jednou bylo jí(J5m)
as devět tenkrát let v den májový(J5m)
když chodila v té staré zahradě(J5m)
na kterou vrhal palác velký stín(J5m)
máť její přišla k ní a za ruku(J5m)
za útlou vedla hocha plachého(J5m)
o čtyři léta asi staršího(J5m)
než byla Pia Řekla Pio hleď(J5m)
Víš koho vedu ti Toť ženich tvůj(J5m)
až vyrosteš a Sandro Ghizi též(J5m)
pak manželé z vás budou Zasnoubil(J5m)
tě otec jeho s ním a otec tvůj(J5m)
k Sandrovi se obrátila pak(J5m)
a řekla Poceluj svou nevěstu(J5m)
Stál rozpačitě Sandro sklopil zrak(J5m)
a nehnul sebou Pia hleděla(J5m)
svým dětským velkým zrakem dumavým(J5m)
na ženicha a řekla Nechci jej(J5m)
je bázlivý já reka pouze chci(J5m)
jenž dovedl by dobyt celý svět(J5m)
A vidina svatého Ansana(J5m)
se zjevila jí v plné slávě své(J5m)
a mračila se jak na vetřelce(J5m)
na Sandra který zaplál ruměncem(J5m)
Tu smála se Prudenzia její máť(J5m)
a řekla pouze Prostořeká jsi(J5m)
Však pozděj nahlídneš že mlčeti(J5m)
a poslouchati losem jesti žen(J5m)
A zajisté že bude Sandro rek(J5m)
by světa třeba také nedobyl(J5m)
Teď v zahradě s ním hraj je hostem tvým(J5m)
A Pia déle nebránila se(J5m)
a záhy byli dobří přátelé(J5m)
až líto bylo jim když na večer(J5m)
jim řekli že je po hře skvělý hod(J5m)
že připraven na jejich oslavu(J5m)
A dlouho zůstal Pii v paměti(J5m)
kvas slavnostní neb v síni seděla(J5m)
co nevěsta na křesle vysokém(J5m)
a propletli jí vlasy perlami(J5m)
a Sandro všecek oděn v brokátu(J5m)
po boku seděl jí a dýku měl(J5m)
za pasem třpytící se rubíny(J5m)
a sloužili jim jako snoubencům(J5m)
z mis ozdobených květy vonnými(J5m)
Však pocelovat když měl Sandro zas(J5m)
svou nevěstu tu opět plachým byl(J5m)
a odvrátil se smích pak z toho byl(J5m)
a Piu smích ten k slzám urazil(J5m)
a odvedli ji tedy na lůžko(J5m)
Čas minul minul Nikdy Sandro však(J5m)
v dům Tolomeů nevkročil už víc(J5m)
neb brzy po tom slavném snoubení(J5m)
spor vypuk v městě vážný vášnivý(J5m)
a Sandrův otec v podezření pad(J5m)
že zradu proti městu kul a dřív(J5m)
než do vyhnanství odsoudili jej(J5m)
sám v nevoli se vlasti vzdal a šel(J5m)
si novou hledat někde v cizině(J5m)
nad velkou křivdou k smrti roztrpčen(J5m)
Tím byly všechny svazky zrušeny(J5m)
a Pii jméno Sandra z paměti(J5m)
sléz vymizelo Minul minul čas(J5m)
a přestávala býti dítětem(J5m)
a byla překvapena velice(J5m)
když jednou hlučný hod byl v paláci(J5m)
a když jí řekli Pio ozdob se(J5m)
a mezi hosti pojď A vstoupila(J5m)
v tu hlučnou síň tak sladce zmatena(J5m)
jak kdyby vyšla z celly klášterní(J5m)
a bylo jí jak ptáku drobnému(J5m)
jenž po prvé si z hnízda vyletěl(J5m)
Ten večer všechno se jí kořilo(J5m)
a hrdá byla na ni její máť(J5m)
s tak krásným klidem tiše mluvila(J5m)
tak pln důstojnosti panenské(J5m)
zjev její luzný Její hlubý klid(J5m)
však přece vzrušen byl když slyšela(J5m)
jak velké činy Nello z Pietry(J5m)
byl pro Siénu konal hrdinské(J5m)
jak Florenčanů zmařil nájezdy(J5m)
a zároveň na jejich spojence(J5m)
jak útočil jak všude zvítězil(J5m)
Tu hořely jí tváře nadšením(J5m)
a reka uviděti dychtila(J5m)
jenž slávu Siény tak rozmnožil(J5m)
Den druhý po té Nello z Pietry(J5m)
vjezd slavil svůj a celá Siéna(J5m)
vstříc jásala mu V okně s mátí svou(J5m)
též stála Pia a když kolem jel(J5m)
na pyšném koni svém ten smědý muž(J5m)
s tím hnědým zrakem smělým hlubokým(J5m)
s tím temným vousem který plynul mu(J5m)
na zlatý pancíř ó když kolem jel(J5m)
tu Pia déle nezdržela se(J5m)
a mezi tím co matka mávala(J5m)
mu závojem tu růži s ňader svých(J5m)
mu hodila a padl rudý květ(J5m)
tak rudý jako srdce koni v krok(J5m)
a Nello hbitě s něho seskočil(J5m)
a růži zved a bystře jako blesk(J5m)
zrak jeho sokolí se obrátil(J5m)
kde dívka stála celá blažena(J5m)
však beze zmatku v nevinnosti své(J5m)
A hluboce se po té poklonil(J5m)
a dále jel a zmizel z náměstí(J5m)
Teď každý den se hody slavily(J5m)
na jeho poctu všude zvali jej(J5m)
a Tolomeů pohostinný dům(J5m)
se snažil předčit všechny ostatní(J5m)
Tak vídala jej Pia z blízka teď(J5m)
Ó jaký byl to pravý bohatýr(J5m)
jak výmluvně ty oči mluvily(J5m)
jak vysoký byl jeho posuňky(J5m)
jak volné ušlechtilé jeho tvář(J5m)
jak vážná když se zamyslil a když(J5m)
si smědou rukou hladil dlouhý vous(J5m)
tak temný ač byl stříbrem prokvětlý(J5m)
A jeho hlas ó jak byl hluboký(J5m)
A to co vypravoval jímalo(J5m)
až ku podivu mysl veškerou(J5m)
jak třásla Pia se když nebezpeč(J5m)
neb zápas líčil a jak bylo jí(J5m)
pak volno s úsměvem když vyprávěl(J5m)
jak Bůh jej zachránil Ó zajisté(J5m)
si myslívala stojí archanděl(J5m)
mu po boku se štítem z démantů(J5m)
S ní téměř nepromluvil zdravíval(J5m)
jen hlubokou a dvornou poklonou(J5m)
a byla ráda mohla naslouchat(J5m)
mu lépe tak po boku matky své(J5m)
Tak minul měsíc as a na večer(J5m)
se jednou Pia brala zahradou(J5m)
za palácem a právě vázala(J5m)
si z růží kytici když vešla k ní(J5m)
máť její dobrá vždy tak pečlivá(J5m)
a za ruku ji jala s úsměvem(J5m)
tak zvláště něžným Pia dojatá(J5m)
že hlavu na prsa jí vložila(J5m)
a noříc zraky v matčin vlhký zrak(J5m)
že šeptala Ó ty mě miluješ(J5m)
A matka hladila jí vlasy řkouc(J5m)
Ó Pio zlá Ty ještě tážeš se(J5m)
Však nyní slyš vždyť nesu novinu(J5m)
Hlas se jí třás a Pii zdálo se(J5m)
že byla bledá Srdce tlouklo jí(J5m)
ač nevěděla proč než matka dál(J5m)
tak pravila Tvůj otec poslal mě(J5m)
a ještě někdo Hádej přece kdo(J5m)
Ty vrtíš hlavou Nello z Pietry(J5m)
Ah teď se směješ Dobré znamení(J5m)
Mé dítě otec tvůj tě zasnoubil(J5m)
a ženich tvůj jest Nello z Pietry(J5m)
Mluv Pio má jsi Bohu povděčna(J5m)
A Pia velice se divila(J5m)
však necítila radosť ani žal(J5m)
a řekla pouze Vděčna jistě jsem(J5m)
je bohatýr tak velký slavný tak(J5m)
Však vousy jeho jsou už šedivé(J5m)
jak mého otce Matka smála se(J5m)
a řekla pouze Pojď už čekají(J5m)
a vedla dceru v šerou velkou síň(J5m)
kde ženich čekal jí a po cestě(J5m)
než překročila práh se zakmitla(J5m)
před zrakem jejím vnitřním Ansana(J5m)
tvář spanilá a jasná v glorii(J5m)
a vzpomněla si tak že byla vždy(J5m)
as myslila si svého ženicha(J5m)
A ještě něco náhle jako dým(J5m)
jí neurčitě v paměť vstoupalo(J5m)
a zatáhla svou matku za rukáv(J5m)
když ruku zvedla k dveřím vysokým(J5m)
a zašeptala Matko poslyš mě(J5m)
Teď napadá mi vždyť jsem nevěstou(J5m)
už zasnoubenou z dětských přece dnů(J5m)
Ó jdižiž matka její smála se(J5m)
vždyť víš že Sandro Ghizi odešel(J5m)
ta smlouva dávno jesti zrušena(J5m)
A otevřela dvéře Nello vstal(J5m)
a vstříc jim chvátal vtiskl polibek(J5m)
na bílé její čelo pozvedla(J5m)
zrak k jeho zrakům hnědým hlubokým(J5m)
kde smělý háral duch a obdiv zas(J5m)
ji mocný jal a pyšná byla tak(J5m)
že veliký ten hrdý bohatýr(J5m)
ji ze všech zvolil ve Siéně žen(J5m)
a skrývajíc svou luznou cudnou tvář(J5m)
na ňadrech matky tiše šeptala(J5m)
Ó jak jsem šťastna matko předrahá(J5m)
Tak stala Pia tedy nevěstou(J5m)
se Nella z Pietry jenž pánem byl(J5m)
v Siéně předním a jenž mocně vlád(J5m)
Marémmě celé v četných zámcích svých(J5m)
Ó věru jako v snu se dálo mi(J5m)
si na vše vzpomínajíc myslila(J5m)
když v katedrálu vešla s chůvou teď(J5m)
Šer hluboký vlád celým kostelem(J5m)
jen oltář plál svatého Ansana(J5m)
ve záři bílých svíček voskových(J5m)
a ticho nerušené posvátné(J5m)
týž mělo účinek co velký zvuk(J5m)
jenž stále stejný proud jak hlubých vod(J5m)
nás podmaňuje s sebou odnáší(J5m)
kams v neurčito někam mimo nás(J5m)
Čar ticha rázem dívky zmocnil se(J5m)
a křídla obraznosti nesoucí(J5m)
ji v modrou výši vždy se rozpjala(J5m)
a po modlitbě prahnouc spěchala(J5m)
tak rychle k oltáři že stačiti(J5m)
jí chůva nemohla a zvedala(J5m)
už Pia ruku k malé kropence(J5m)
na prutu zavěšené železném(J5m)
když ze stínu se sloupu vynořil(J5m)
zjev který tak ji mocně překvapil(J5m)
že ruka její zastavila se(J5m)
a nehybna zůstala ve vzduchu(J5m)
jak zkamenělá Hle jaký to div(J5m)
Zjev který náhle před ní v světle stál(J5m)
sám svatý Ansano to v pravdě byl(J5m)
Hle jeho junná sladká krásná tvář(J5m)
ty temné vlasy jeho paprsky(J5m)
už blízké aureoly proniklé(J5m)
A zářících těch očí vlhá hloub(J5m)
o zjeveného ráje zázraku(J5m)
u podivení zřejmě mluvila(J5m)
Klam trval však jen krátký okamžik(J5m)
muž mladý prsty vodou svěcenou(J5m)
si ovlažil a vznesl ruku pak(J5m)
té naproti jež na něj hleděla(J5m)
tak plná obdivu tak vznícena(J5m)
a prsty její když se dotknuly(J5m)
teď jeho prstů aby přijaly(J5m)
té vody svěcené tak dvorně jí(J5m)
a v pokornosti podané tu hned(J5m)
si byla Pia klamu vědoma(J5m)
a viděla že stínu podoby(J5m)
zde nebylo se svatým Ansanem(J5m)
to nadšení jen jeho zraků měl(J5m)
ten sladký půvab vesny života(J5m)
A záře blouznivých těch zraků teď(J5m)
jak úsvit v nitro její vnikala(J5m)
a srdce její spící dosavad(J5m)
snem hlubokým se v spánku pohnulo(J5m)
a touha neznámá jí podivná(J5m)
z dna duše na rty vábila jí vzdech(J5m)
vzdech dlouhý tichý klid však rušící(J5m)
a Pia víčka očí sklopila(J5m)
tak bílá jak dva lístky z lilie(J5m)
a jak ty řasy jejich slonily(J5m)
svou temnou nocí snivý jejich zrak(J5m)
tak sladký zmatek jakýs plný však(J5m)
též tesknoty mhou duši kalil jí(J5m)
a nevěděla co se děje s ní(J5m)
že láska celé její bytosti(J5m)
se zmocňovala cudné panenské(J5m)
to Pia netušila Poklekla(J5m)
a spjala ruce Žádná modlitba(J5m)
však nepřišla jí v paměť Pozvednout(J5m)
pak zraku k světci obávala se(J5m)
cos šeptalo jí že by její hled(J5m)
ne na světce však muže toho pad(J5m)
jejž neviděla juž však tušila(J5m)
na blízku kdes v těch stínech hlubokých(J5m)
již katedrálu měnily už v sluj(J5m)
Strach jakýs měla chůvu chopila(J5m)
za ruku třesouc se šeptala(J4m)
Juž domů pojď a vyšla z kostela(J5m)
a jako ve snách městem kráčela(J5m)
ni jednou zraku nepozvedajíc(J5m)
Však chůva dobře juna viděla(J5m)
jak z povzdálí jim šerem sledoval(J5m)
až v pošmurný teď viděl vcházet je(J5m)
a majestátní Tolomeů dům(J5m)
Noc celou po té Pia nespala(J5m)
a bledá ležela na loži svém(J5m)
jak z mramoru a stejně nehybná(J5m)
a její rty si stále šeptaly(J5m)
Co bože můj ach se mnou děje se(J5m)
Proč je mi smutno tak Jsem nevděčna(J5m)
Vždyť závidění hodný jest můj los(J5m)
Proč stále slzy v oči tlačí se(J5m)
Však ráno když k ní matka vkročila(J5m)
tu zdálo se jí že to náhle ví(J5m)
co tak ji tížilo a tlačilo(J5m)
ó zajisté myšlénka loučení(J5m)
s tou drahou sladkou matkou bylo to(J5m)
co tak jí srdce krutě svíralo(J5m)
V pláč vypukla a matka tlačila(J5m)
ji k ňadrům pevně nad ní schýlena(J5m)
pak šeptala Ó promiň Pio má(J5m)
Jak povolnosti své teď lituji(J5m)
Však slabá jsem a tvrdý otec tvůj(J5m)
Má holubice bílá vydaná(J5m)
pro celý život dřív než ze spánku(J5m)
se duše tvoje světlá probrala(J5m)
Tak šeptala a hořce plakala(J5m)
a Pia udiveně hleděla(J5m)
na její žal jejž chápat nemohla(J5m)
a řekla pouze Nerozumím ti(J5m)
Tím líp tím líp jí matka šeptala(J5m)
a líbala ji znova Přinesly(J5m)
teď její dívky perly rubíny(J5m)
a skvostná roucha závoj jako sníh(J5m)
a odívaly Piu Do chrámu(J5m)
pak vedli ji a všechny ulice(J5m)
se lidem plnily a voláno(J5m)
Hle anděl s nebe kráčí Siénou(J5m)
Bůh krásou oděl ho a pokorou(J5m)
ó šťasten jest kdo zváti může svou(J5m)
tu spanilou kvetoucí ratolesť(J5m)
z pně mocných Tolomeů vznešených(J5m)
Jak hrdě Nello hlavu povznášel(J5m)
jak hrdě kráčel hlučnou ulicí(J5m)
v katedrále posléz stáli teď(J5m)
a kněz jim ruce svázal prsteny(J5m)
teď měnili a Pia pozvedla(J5m)
zrak plachý vzhůru v tvář by hleděla(J5m)
sléz tomu jenž jí nyní manželem(J5m)
a Nello pravil Ó jak šťasten já(J5m)
že v boji také jednou podleh jsem(J5m)
Ne smrtelný však bůh mě porazil(J5m)
On zjevil se a hned byl vítězem(J5m)
bůh lásky který nás všech silnější(J5m)
A mezi tím co dvorně mluvil tak(J5m)
zrak Piin bloudil cos ji nutilo(J5m)
v dav hleděti a náhle viděla(J5m)
zrak blouznivý a bledou známou tvář(J5m)
tvář kterou znala od včerejška jen(J5m)
a přec jí bylo jak by znala ji(J5m)
už dávno dávno On to opět byl(J5m)
ten krásný jinoch který včera stál(J5m)
u svatého Ansana oltáře(J5m)
Jak hleděl na ni Bože jaká zář(J5m)
mu z očí šla a jaké nadšení(J5m)
a jaký smutek též Jí zdálo se(J5m)
že slova která mluvil manžel jí(J5m)
o mnoho hlouběj krásněj pravdivěj(J5m)
z těch očí linula se znějíce(J5m)
Jest láska moje silná jako bůh(J5m)
tak schvátila mě že jí umírám(J5m)
A Pia třásla se a zavřela(J5m)
jak v bázni oči které odvrátit(J5m)
už síly neměla a její muž(J5m)
ji kolem pasu vzal a odváděl(J5m)
neb nohy její pod ní klesaly(J5m)
a bylo jí jakoby zmírala(J5m)
a náhle chápala co ráno dnes(J5m)
jí byla matka štkajíc šeptala(J5m)
mráz šel jí tělem paměť jako v tmu(J5m)
jí zapadala nevěděla jak(J5m)
se z chrámu v otcův navrátila dům(J5m)
Tam velké byly hody hudba zpěv(J5m)
a Pia byla šťastna na chvíli(J5m)
když do zahrady staré utéci(J5m)
se mohla sama Lehla do trávy(J5m)
a při šumění stromů sbírala(J5m)
svou mysl blouznivou a horečnou(J5m)
Chlad konejšil ji Byl to pouhý blud(J5m)
jí šeptal nyní hlas chorobný sen(J5m)
Stín obraznosti který rozplyne(J5m)
Vždyť nikdy více neuvidím jej(J5m)
Jak beze jména tak bez jsoucnosti(J5m)
ta vidina jež pobouřila mě(J5m)
Tak Pia těšila se povstala(J5m)
by v dům se vrátila v tom vyskytla(J5m)
se chůva její stará v zahradě(J5m)
a začala se s pláčem loučiti(J5m)
Ty odejdeš a já jsem stará tak(J5m)
jí pravila ach zemru dříve snad(J5m)
než do Siény navrátíš se zas(J5m)
A začala pak Piu chváliti(J5m)
o její kráse hrdě mluvila(J5m)
o její ctnosti a pak povídat(J5m)
se jala švitořivě jako pták(J5m)
o tom jak celé město nadšeně(J5m)
se dneska Pii obdivovalo(J5m)
a pojednou jí řekla Pomysli(J5m)
má sladká lilje onen mladý muž(J5m)
jenž v chrámě včera k tobě přistoupil(J5m)
to Sandro Ghizi jest On vrátil se(J5m)
Však trochu pozdě věru hledá li(J5m)
z let dětských nevěstu Té vzácnější(J5m)
si dobyl šlechtic myslím hodnější(J5m)
než kterýkoli Ghizi velké cti(J5m)
znak Tolomeů s erbem spojit svým(J5m)
Tak žvatlala a Pia mlčela(J5m)
Co vidinou jen bylo před chvílí(J5m)
to nyní mžikem bylo bytostí(J5m)
Zde Sandro někdy stál v té zahradě(J5m)
zde pravila jí matka ženich tvůj(J5m)
A propasť mezi nimi zela teď(J5m)
Ach Sandro Sandro Pia zalkala(J5m)
Ty přišels pozdě Běda běda nám(J5m)
Když vytřeštěným zrakem dívala(J5m)
se na ni chůva Pia lekla se(J5m)
a svatým křížem znamenala se(J5m)
a přísahala nikdy nikdy víc(J5m)
že nepustí už jeho vidinu(J5m)
před duši svou Však za to nemohla(J5m)
že zahlídla jej v šeré ulici(J5m)
když s Nellem z brány města vyjela(J5m)
na jeho hrad na chlumu modrých hor(J5m)
Zrak sklopila a tulila se blíž(J5m)
na prsa toho jenž se před Bohem(J5m)
byl mužem jejím stal a povzdechla(J5m)
Hrad v kterém žila čněl nad hustými(J5m)
a hlubokými lesy pod nimiž(J5m)
pláň rozvlněna žírná zelená(J5m)
se šířila a v dálce jako sen(J5m)
na výšinách Siéna ve slunci(J5m)
se zjevovala jako v glorii(J5m)
Spíš uhodnouti mohlo srdce ji(J5m)
než rozeznati s určitostí zrak(J5m)
Tam Piiny bloudily myšlénky(J5m)
když Nello vyjel v lesy bukové(J5m)
a ona sama sama seděla(J5m)
na šedé baště nebo v komnatě(J5m)
tak úzké jako cella klášterní(J5m)
Jak byla bledá Pia neblahá(J5m)
Ba neblahá neb nyní zjevil se(J5m)
jí život v nahé pravdě bez klamu(J5m)
Juž nebyl Nello tím co myslila(J5m)
to nebyl bohatýr Kam zmizela(J5m)
ta zář již kolem něho viděla(J5m)
když tenkrát vjezd svůj slavil v Siénu(J5m)
Muž tvrdý byl to smělý odvážný(J5m)
však beze vzletu duše myšlének(J5m)
byl mlčenlivým teď a pochmurným(J5m)
a chladným tak když nekypěla krev(J5m)
mu vášní k ní za kterou styděla(J5m)
se Pia nyní Zachvívala se(J5m)
před smyslností zraků planoucích(J5m)
před láskou která něhy neznala(J5m)
Jak jinak na ni oči hleděly(J5m)
ach muže jehož jméno vyslovit(J5m)
rtům zabránila svým A přece žil(J5m)
zjev spanilý jí stále v paměti(J5m)
Když mimoděk ten obraz vznikl v ní(J5m)
vždy na kolena v prach se vrhala(J5m)
a volala o pomoc k andělům(J5m)
a nad tím hříchem trpce plakala(J5m)
Čas pomalu ač minul minul přec(J5m)
už zeleň bledla svěží na nivách(J5m)
a dávno zvadl vonný na nich květ(J5m)
a ptáci mlčeli už v lesinách(J5m)
jen skřivan ještě zpívaje se nes(J5m)
do vedrem zbledlé hloubi blankytu(J5m)
a padal jako bleskem sražený(J5m)
zas k zemi umlkaje znavením(J5m)
A Pia též jak vedrem zmořena(J5m)
na lůžko jednou klesla v horečce(J5m)
neb byla o něm snila celou noc(J5m)
jí zdálo se že s ním zas mluvila(J5m)
v tom šerém kostele že za ruku(J5m)
ji pojal že jí trpce vyčítal(J5m)
proč v dětství daný porušila slib(J5m)
A Pia plakala po celý den(J5m)
a děla Bože můj co platno mi(J5m)
že bdíc ten obraz jeho přesladký(J5m)
si z duše rvu ach silou veškerou(J5m)
On ve sny moje krutý vedral se(J5m)
a mučí mě a mučí Bože můj(J5m)
a horší jest že nezjeví li sen(J5m)
mi dlouho jeho tvář pak smutna jsem(J5m)
A do prsou se bila kajicně(J5m)
Pak vzpřímila se řkouc Chci silná být(J5m)
a manžel můj mi budiž podporou(J5m)
Ó vyznám se mu vždyť jsem bez viny(J5m)
To pokušení pouze ďábla jest(J5m)
Ó zajisté mě láska vyléčí(J5m)
ta pravá láska láska povinná(J5m)
Jsem nespravedlivá má choroba(J5m)
mě dráždí proti choti Miluje(J5m)
mě Nello posud milovat jej chci(J5m)
i já a Bůh nám pomoz oběma(J5m)
Tak pravíc rychle s lůžka povstala(J5m)
a v bílý závoj zahalila se(J5m)
a vyšla z hradu Vyjel Nello dnes(J5m)
do bukového lesa věděla(J5m)
že z lovu nyní brzy vrátí se(J5m)
a znala cestu kudy vychází(J5m)
vždy z hlubokého stínu lučiny(J5m)
Pod plané růže sedla hustý keř(J5m)
a čekala a slova hledala(J5m)
by prostě jemu pověděla vše(J5m)
a přece dojemně vždyť prositi(J5m)
jej chtěla aby chybu prominul(J5m)
A zdálo se jí nyní Sandro že(J5m)
už nemá moci nemá přístupu(J5m)
už do svatyně její duše teď(J5m)
když Nello opět tam se navrátí(J5m)
Ó bude vyhojena šťastna zas(J5m)
až na ni pohlédne jak tenkráte(J5m)
když matka její přivedla ji v síň(J5m)
kde s otcem na ni čekal Pozvedla(J5m)
teď hlavu Slyš už blízko dusot zněl(J5m)
krok jeho koně Bylo šero už(J5m)
a v hloubi nebes jako z jantaru(J5m)
kmit večernice tonul jako pták(J5m)
per stříbrných Už z lesa vynořen(J5m)
se blížil Nello Pia s výkřikem(J5m)
Ó choti můj se jemu vrhla vstříc(J5m)
však jeho kůň tím zjevem polekán(J5m)
se vzpřímil rovně strachem šílený(J5m)
a když jej Nello trhl za uzdu(J5m)
a bodl do krve tu v nevoli(J5m)
a v pýše oř jej shodil se sedla(J5m)
A Nello vzplanul hněvem jako bouř(J5m)
za hřívu držel jej a tasil meč(J5m)
Stůj Pia zvolala a vrhla se(J5m)
na ruku jeho téměř zoufale(J5m)
Ó šetř ho šetř ho s pláčem prosila(J5m)
vždyť celá vina moje moje jest(J5m)
Však Nello bled jsa vášní odstrčil(J5m)
ji prudce tak že padla do mechu(J5m)
a dřív než vstala nořil už svůj meč(J5m)
do hrudi nešťastného zvířete(J5m)
Pad ušlechtilý oř a za krátko(J5m)
juž nehnul údem Pii zdálo se(J5m)
že smutný zmírající jeho zrak(J5m)
se na ni dívá s němou výčitkou(J5m)
Tu schýlila tvář štkajíc do dlaní(J5m)
a myslila že srdce pukne jí(J5m)
A tomu muži chtěla svěřit se(J5m)
Teď viděla že jest to nemožné(J5m)
Ne bez pomoci sama snášeti(J5m)
své břímě musila Teď kráčeli(J5m)
bez jediného slova v temný hrad(J5m)
a v síň když vešli Pia pravila(J5m)
Ó Nello promiň mi A zasmušen(J5m)
jí odpověděl Co jsi hledala(J5m)
na oné křižovatce prokleté(J5m)
Mor na lichosť těch ženských rozmarů(J5m)
Však Pia potlačila v srdci svém(J5m)
bol probuzený tvrdostí těch slov(J5m)
a andělskýma svýma očima(J5m)
naň hleděla a k němu tulíc se(J5m)
mu šeptala Jen říci chtěla jsem(J5m)
ti Nello drahý že tě miluji(J5m)
On usmál se a chladně řekl pak(J5m)
S tím paní moje mohlas čekati(J5m)
vždyť neměla tvá zpráva taký spěch(J5m)
a kůň můj mohl proto dále žít(J5m)
A zamyslil se teď nad ztrátou svou(J5m)
a odešel a Pia pravila(J5m)
když sama stála v pusté komnatě(J5m)
Ne toho muže nelze milovat(J5m)
To bylo poprvé co řekla to(J5m)
tak jasně určitě ač dávno juž(J5m)
to srdce její v hloubi cítilo(J5m)
A hlava její klesla těžce tak(J5m)
na římsu krbu oči zavřela(J5m)
a zjev když Sandrův dral se v paměť jí(J5m)
tu zvolala Ne Sandro odejdi(J5m)
ni tebe nechce znáti srdce mé(J5m)
Zlo jesti láska odříkám se jí(J5m)
A bylo jí jakoby do rakve(J5m)
ji kladli chladnou bledou zemřelou(J5m)
Od toho dne už málo mluvila(J5m)
a Nello nejdřív nedbal pozděj však(J5m)
z těch zraků jejích zřejmě uhodl(J5m)
že jest jí lhostejným a uražen(J5m)
ji začal chladně míti v nelásce(J5m)
Už začaly se lesy pestřiti(J5m)
jak bledé zlato byly rudé též(J5m)
a nevadnoucí čněly ostrovy(J5m)
z nich temnozelené to ilexů(J5m)
a sosen byly háje rozsáhlé(J5m)
a v pláni jako mha a oblaka(J5m)
šeď olivových zahrad zdála se(J5m)
Teď častěj lákal Nella v lesy lov(J5m)
a samotněla Pia víc a víc(J5m)
a dívala se upřeněji vždy(J5m)
v tu stranu kde Siéna ležela(J5m)
a vzdychala Nemám li zemříti(J5m)
pak třeba mi bych zase město své(J5m)
a drahou matku uviděla svou(J5m)
A ejhle náhle sen se vyplnil(J5m)
neb večer jednou když byl zasmušen(J5m)
u krbu dlouho seděl Nello děl(J5m)
Mě zprávy stihly velmi nemilé(J5m)
pře hrozí mně o statek v Maremmě(J5m)
je nevelký a leží v bažinách(J5m)
a zámek tam jak hrob je kamenný(J5m)
vždy pro ty připraven kdož delší čas(J5m)
by žíti chtěli v jeho chmurných zdech(J5m)
Mně za měsíc vždy jesti měniti(J5m)
tam posádku sic mor ji udáví(J5m)
lid proto zámkem smrti zove tvrz(J5m)
Přec budu statně hájit práva svá(J5m)
a proto do Siény pojedem(J5m)
na delší asi čas Dřív zákonů(J5m)
se dovolám a zbraní uchopím(J5m)
se tenkrát jen když práva nenajdu(J5m)
Tak pravil Nello večer při krbu(J5m)
a druhý den jel s Piou v Siénu(J5m)
Jak rodné město svoje vítala(J5m)
tu drahou Siénu jež hrdinná(J5m)
se věžmi ježila Tu Siénu(J5m)
o které zpívalo se s obdivem(J5m)
že matkou jesti mužů rytířských(J5m)
a každá žena v ní že spanilá(J5m)
Ó jaká slasť zas vidět náměstí(J5m)
kde paláce se pnuly k blankytu(J5m)
Ty křivé úzké strmé ulice(J5m)
ty domy majestátní vysoké(J5m)
na jejichž průčelích ve soumraku(J5m)
se znaky pyšných rodů kmitaly(J5m)
tak pestře zlatem stříbrem zdobené(J5m)
Ty kostely ve svaté nádheře(J5m)
Ty fontány v nichž vody jásaly(J5m)
a třpytily se A teď přáno jí(J5m)
zas vítati ten drahý otcův dům(J5m)
zas vejíti v ty síně zvučící(J5m)
při kroku mužů jako olbřímé(J5m)
a polotemné sluje podzemní(J5m)
A sladké ach jak byly večery(J5m)
v té staré vadnoucí teď zahradě(J5m)
pod stromy tichými jež ronily(J5m)
list za listem do trávy s výše své(J5m)
Teď byla Pia šťastna s chůvou svou(J5m)
neb s matkou někdy vyšla v ulic ruch(J5m)
neb v ticho kostelů i za bránu(J5m)
se na procházku někdy vydala(J5m)
do olivových zahrad patřících(J5m)
zde Tolomeům tam zas Nellovi(J5m)
Klid v její duši byl teď vídala(J5m)
tak málo přísnou svého muže tvář(J5m)
a zdálo se že mizí z paměti(J5m)
jí vidina ta sladce vábící(J5m)
jež děsívala její svědomí(J5m)
a spokojeně sobě šeptala(J5m)
Ó pevnou vůlí možno zvítězit(J5m)
a Bůh mě slyšel Bůh mi pomáhá(J5m)
Na večer jednou s chůvou vracela(J5m)
se ze zabranské dlouhé procházky(J5m)
a přišla v tichou šerou ulici(J5m)
kde studna Branda dřímat zdála se(J5m)
pod svahem krytým sady hustými(J5m)
z nichž bílé domy v soumrak hleděly(J5m)
A dlouhou chůzí Pia uhřáta(J5m)
pod stinné Fontebrandy oblouky(J5m)
chlad hledat šla a kloníc luznou tvář(J5m)
nad zábradlím z tvrdého kamene(J5m)
kus nebe na hladině spatřila(J5m)
vod modravých a hvězdu jedinou(J5m)
jež zrcadlíc se zdála démantem(J5m)
se býti ohromným jenž ponořen(J5m)
se na dně třpytil v hloubi fontánu(J5m)
A řekla chůvě Hleď květ stříbrný(J5m)
ta hvězda spadla z klenby azurné(J5m)
A nahnula se hloub a strnula(J5m)
neb vidouc nyní vlastní bílou tvář(J5m)
jak v zrcadle též druhou spatřila(J5m)
tak těsně za sebou tak blízko své(J5m)
tak nyvou jasnou krásou zářící(J5m)
a zároveň šept nyní ozval se(J5m)
ach hlasu sladkého jak ptačí zpěv(J5m)
Buď Bohu chvála šeptal tichý hlas(J5m)
že dopřál mi vás vidět madonno(J5m)
Tak bílý narcis kloní v strumen vod(J5m)
svou vonnou hlavu když chce azur pít(J5m)
jenž tam zrcadlí A rosa pak(J5m)
mu perlou skane jako nyní vám(J5m)
ta slza z oka vláha nebeská(J5m)
Vy pláčete Ó Pio rcete proč(J5m)
Však Pia slova říci nemohla(J5m)
jen ruce sepjala a chtěla jít(J5m)
Kde bylo její pyšné vítězství(J5m)
On zjevil se a ona věděla(J5m)
že ještě miluje ho víc než kdy(J5m)
a myšlénka že chtěla vypudit(J5m)
jej z duše svatyně ta lákala(J5m)
jí v oči pláč a velkou lítostí(J5m)
ji plnila Přec chtěla odejít(J5m)
Však vstoup jí v cestu Pio zaúpěl(J5m)
vždyť vím že nejsem hoden pohledu(J5m)
z tak andělského oka přece vás(J5m)
při živém Bohu paní zaklínám(J5m)
ó nedejte mi žalem zahynout(J5m)
Ó rcete mi že žádná nenávisť(J5m)
se v srdci vašem proto nevzmáhá(J5m)
že smělým byl jsem tak A ruce spjal(J5m)
jak před oltářem bledý jako smrť(J5m)
Tu Pia k nebi obrátila tvář(J5m)
svou krásnou pláčem lásky koupanou(J5m)
a stále ještě němá podala(J5m)
mu olivovou malou ratolesť(J5m)
již byla ulomila v zahradě(J5m)
Dík šeptal Sandro chůva nyní však(J5m)
svou paní pobízela Domů pojď(J5m)
Mně úzko tak Oh kdyby viděl nás(J5m)
A mlčela a Pia chvěla se(J5m)
a viděla že temné postavy(J5m)
se blíží žen se džbány na hlavách(J5m)
a chtěla jíti On však prosil ji(J5m)
Jen jednou dovolte mi madonno(J5m)
bych s vámi mluvil a pak odejdu(J5m)
v svět širý na vždy Chůva zvolala(J5m)
Toť nemožné jest paní střežena(J5m)
kde chtěl byste můj pane mluvit s ní(J5m)
Jen povolte madonno prosbu mou(J5m)
a postarám se o to kdy a kde(J5m)
Tak prosil zas a Pia zmatena(J5m)
mu hlavou kývla a pak spěchala(J5m)
od místa celá hrůzou chvějíc se(J5m)
Dny minuly a žila v úzkostech(J5m)
a víc než jednou vyznat chtěla vše(J5m)
buď Nellovi neb aspoň matce své(J5m)
však Lapa chůva její pozvedla(J5m)
když slyšela o tomto záměru(J5m)
jak v hrůze ruce k nebi volajíc(J5m)
Chceš jeho smrť ty dítě nešťastné(J5m)
Na hlavu tvoji padne jeho krev(J5m)
Tvůj manžel chceš li jemu svěřit se(J5m)
ti odpustí snad ano ale věř(J5m)
že Sandra zabije A matka tvá(J5m)
Ta bude mlčet ano zajisté(J5m)
však postará se na to spoléhej(J5m)
by Sandro Ghizi zmizel Bude klid(J5m)
tvůj dražší jí než ubohého krev(J5m)
Což málo takých lidí v Siéně(J5m)
již do těla by zradně dýku svou(J5m)
mu třeba v samém chrámě vrazili(J5m)
i za měšec jen zpola plněný(J5m)
Ta hrozba Piu němou činila(J5m)
a v tuhý led jí obracela krev(J5m)
však Lapa jednou když ji na večer(J5m)
na lůžko vedla takto pravila(J5m)
Já mluvila s ním Pio s ubohým(J5m)
Ó věř mi věř on láskou zahyne(J5m)
Ty slíbilas mu víš to rozmluvu(J5m)
Nuž v katedrálu zítra na večer(J5m)
se vydáme chrám bývá pustý tak(J5m)
v tu pozdní hodinu a posvátné(J5m)
to místo jistotu mi podává(J5m)
že nemůže to žádným hříchem být(J5m)
co říci tobě chce ten ubohý(J5m)
A Pia bledá jako mrtvola(J5m)
jí odvětila Mučíš mě jak on(J5m)
Já nepůjdu Ne nikdy nikdy mlč(J5m)
A byla bolem jako schvácena(J5m)
den celý ležela jak v horečce(J5m)
však na večer se rychle strojila(J5m)
a řekla Lapě Já to slíbila(J5m)
Nuž se mnou pojď já rozloučím se s ním(J5m)
Jak usmála se lstivě stařena(J5m)
Chrám temný byl a prázdný příšerný(J5m)
jen věčné lampy zlaté stříbrné(J5m)
se před oltáři sem tam kmitaly(J5m)
a vzplanutím vždy pohyb dávaly(J5m)
těm velkým stínům které padaly(J5m)
od klenby smutně jako příkrovy(J5m)
dva oltáře jen světly zářily(J5m)
a bledojasný průlom tvořily(J5m)
v tmě hluboké Ansana svatého(J5m)
to oltář byl a Matky bolestné(J5m)
Ten druhý stranou stál hned u vchodu(J5m)
mříž vysoká z kutého železa(J5m)
jej od prostory chrámu dělila(J5m)
a jemným hustým mříže lupením(J5m)
zář drahokamů hvězdně lila se(J5m)
od koruny jež zlatá skvěla se(J5m)
na čele matky boží z mramoru(J5m)
a v jilci meče jenž jí hluboce(J5m)
ve svatém srdci trčel Vcházejíc(J5m)
v chrám temný Pia zastavila se(J5m)
tam mimoděk a Lapa šeptala(J5m)
Pros matku boží o klid duše své(J5m)
A Pia hlavu k prsům sklonila(J5m)
a vešla v kapli Lapa zavřela(J5m)
mříž tiše sama před ni klekajíc(J5m)
Stál mramorový v kapli monument(J5m)
v němž pyšný biskup rozpadal se v nic(J5m)
ten bílý mramor třpytnou slávou svou(J5m)
hrsť kryje prachu tvořil skupiny(J5m)
kol sarkofagu bronzem zdobeným(J5m)
tu andělů tu světců Chvějný stín(J5m)
a světlo míhavé klam života(J5m)
těm sochám dávaly A náhle z nich(J5m)
se jedna nejvíc ponořena v tmu(J5m)
a klečící před samým podstavcem(J5m)
jak divem hnula Pia trnula(J5m)
to v bílém plášti Sandro Ghizi byl(J5m)
Krok učiniti Pia nemohla(J5m)
jak zkamenělá byla leknutím(J5m)
a stála v záři světel bez hnutí(J5m)
tvář obrácenou k Matce bolestné(J5m)
a oči její vlahé slzami(J5m)
tak zdálo se že žalovaly jí(J5m)
Jen tvoje srdce mečem proklané(J5m)
bol větší cítí než můj jesti bol(J5m)
Jí u nohou a v stínu hlubokém(J5m)
a krytý hrobkou toho biskupa(J5m)
že nikdo z chrámu vidět nemoh jej(J5m)
dlel Sandro na kolenou v pokoře(J5m)
a šeptal tiše jako v modlitbě(J5m)
Ty kráčíš Pio v kráse svaté své(J5m)
jak nové slunce které z dlaní Bůh(J5m)
do světa pustil aby slávu svou(J5m)
nám znova ukázal a moc Neb kdo(J5m)
když tebe vidí Bohu nežehná(J5m)
a nezpívá mu chválu povděčen(J5m)
že tvorem takým jak jsi Pio ty(J5m)
svět zdobí svůj co zářnou korunou(J5m)
Ó Pio Pio já tě miluji(J5m)
Ty snem jsi byla mého jinošství(J5m)
tam daleko v Provenci kde jsem žil(J5m)
blíž moře jehož jasnosť bezedná(J5m)
jak zrak tvůj jest však ne tak nebeská(J5m)
Já v Provenci žil v zemi matky své(J5m)
a trubadurů zbudil sladký zpěv(J5m)
se v srdci mém jsemť Pio básníkem(J5m)
A hledaje nadzemský ideál(J5m)
já v mysli vždy jen k tobě zalétal(J5m)
jen k tobě Pio kterou dali mně(J5m)
když děckem ještě bylas jako já(J5m)
Hleď když jsem rostl splynul obraz tvůj(J5m)
mi s tím co pod nebem se zdálo mi(J5m)
vždy nejkrásnější splynul s městem tím(J5m)
po němž jsem toužil žíznil hladověl(J5m)
A posléz přišel jsem a spatřil tě(J5m)
Já neznal tě a láskou uchvácen(J5m)
jak bleskem hned při prvním pohledu(J5m)
já domníval se že jsem nevěren(J5m)
té která snem mi byla nejdražším(J5m)
Pak ale viděl jsem že nevěra(J5m)
má domnělá jen byla vnuknutím(J5m)
Mě vedla láska sem v ten šerý chrám(J5m)
bych poznal Pio koho dal mi Bůh(J5m)
Bůh dal mi tebe ale žel ó žel(J5m)
že osud vzal co Bůh mi přisoudil(J5m)
A Sandro sklonil tvář svou do dlaně(J5m)
a štkal až srdce usedalo mu(J5m)
A Pia stála obrácená v sloup(J5m)
a měla v srdci smrť a hleděla(J5m)
zas na tu sochu bledou z mramoru(J5m)
a myslila v své duši hluboce(J5m)
Ó rci mi Matko sladká milosti(J5m)
jest větší bol než můj než jeho bol(J5m)
Pak položila bílou ruku svou(J5m)
na hlavu jeho takto šeptajíc(J5m)
Ó Sandro ustaň lítosť se mnou měj(J5m)
Tím pláčem srdce moje rozrýváš(J5m)
Jak mám být silnou ty když slabý jsi(J5m)
On pozved tvář a hleděl v její zrak(J5m)
a oba dlouho mlčeli však šla(J5m)
zář jakás jako hvězd jim ze zraků(J5m)
a paprsky jim dštily ode rtů(J5m)
a duše jejich obě na vzájem(J5m)
si říkali tak zřejmě Miluji(J5m)
ach miluji tě teď a na věky(J5m)
On posléz však se slova ujal zas(J5m)
Ó rci mi slovem co mi zrak tvůj dí(J5m)
Ó rci mi Pio že mě miluješ(J5m)
Jest zrak můj spitý Očaruj též sluch(J5m)
Tu usmála se smutně pravíc mu(J5m)
Co myslím víš a více nežádej(J5m)
Vždyť nejsem volna a že brání mi(J5m)
má povinnosť bych řekla mysl svou(J5m)
to víc ti zjevuje než slova zvuk(J5m)
Má povinnosť Ó Sandro zbouzím se(J5m)
Ó klekni se mnou zde před oltářem(J5m)
a prosme Boha by nám síly dal(J5m)
ji konati tu tvrdou povinnosť(J5m)
A jako lilje bouří zlomená(J5m)
na tvář svou padla bolem zmírajíc(J5m)
Teď ale on zas sílu měl a řek(J5m)
Já nepřišel ty světlo duše mé(J5m)
bych s výše tvé tě táhl v nízký prach(J5m)
Já vím že jest mi s tebou loučit se(J5m)
však dovol mi bych nešel z města hned(J5m)
ó dej mi času abych přivykl(J5m)
tě neviděti více v životě(J5m)
Slib opět že se se mnou sejdeš zde(J5m)
Tu Pia vstala náhle silna též(J5m)
a pravila Ne Sandro nikdy víc(J5m)
Že miluju tě buď ti útěchou(J5m)
Ó Bože můj teď jsem to vyřkla přec(J5m)
to slovo které těžkým hříchem jest(J5m)
Stud vzplanul v tváři jí a mlčela(J5m)
a bojovala těžký těžký boj(J5m)
on za ruku ji držel pevně však(J5m)
a řekl Bůh sám tomu slovu dal(J5m)
ti skanout se rtů jako růže květ(J5m)
Ó nech mi ruku tvoji celovat(J5m)
a šatu tvého lem a šlépěj tvou(J5m)
Ó Pio Pio pamatuješ se(J5m)
v té vaší staré stinné zahradě(J5m)
jak spolu hráli jsme jak nechtěl jsem(J5m)
tě pocelovat tenkrát při hodu(J5m)
A oba mlčeli a blaženě(J5m)
se ztráceli v těch dávných vzpomínkách(J5m)
a zapomněli přítomnosti žal(J5m)
Pak jal se Sandro sladce švitořit(J5m)
až ohlas budil kleneb vysokých(J5m)
a lampy jako hvězdy kmitaly(J5m)
a bylo jim jakoby v lese kdes(J5m)
za letní noci spolu chodili(J5m)
a Pia nyní pamatujíc se(J5m)
na slovo které byla pronesla(J5m)
kdys v domě chmurném svého manžela(J5m)
že láska zlem teď hlavou potřásla(J5m)
a pravila Jest blahem láska vždy(J5m)
i když ji nutno krví zaplatit(J5m)
a slzami a hořem bez konce(J5m)
Však slova ta ji opět vedla zpět(J5m)
do smutné skutečnosti vložila(J5m)
na jeho ústa bílou ruku svou(J5m)
a pravila Jest čas už k loučení(J5m)
A jako křeči srdce chvělo se(J5m)
jí při tom slově však když temně vzkřik(J5m)
a prosil Slib mně že zas uvidím(J5m)
tvou blahou tvář že opět dovolíš(J5m)
bych s tebou mluvil Tak když prosil ji(J5m)
tu sebrala své síly veškeré(J5m)
a vzala za ruku jej vedla jej(J5m)
blíž k oltáři a tak mu pravila(J5m)
Můj Sandro ne Na vždy se loučíme(J5m)
Bez viny jsme bez viny zůstanem(J5m)
Můj obraz zavři čistý v srdce své(J5m)
Jak trpíš vím Však trpím méně já(J5m)
Což smíme reptat zde před sochou té(J5m)
jež nekrutější přece největší(J5m)
bol snášela jejž snášeti jen lze(J5m)
Buď silným Sandro Bolesť cestou jest(J5m)
jež vede v svatý nás Jerusalem(J5m)
Tam palma štěstí roste nikdy zde(J5m)
My putujeme strmou cestou tam(J5m)
Buď s Bohem zde a tam buď vítaným(J5m)
Já s tebou znova Sandro snoubím se(J5m)
neb tvou jest duše má mé myšlénky(J5m)
a mého srdce tlukot nadšený(J5m)
Zem loučí nás však láska spojuje(J5m)
Zem pomine však láska zůstane(J5m)
Můj Sandro snubní dej mi polibek(J5m)
tak čistý cudný svatě bratrský(J5m)
jak toho místa svatosť žádá to(J5m)
A sklopila své čelo liljové(J5m)
a Sandro bledý s pláčem políbil(J5m)
ji třikrát tak jak by ji kladl v hrob(J5m)
A Pia pevně oči zavřela(J5m)
by nečetl v nich bolesť zoufalou(J5m)
a vrávorala z kaple klesajíc(J5m)
pod tíží svého kříže Sandro však(J5m)
ryl v prsa nehty jako šílenec(J5m)
a šeptal Ne při živém Bohu ne(J5m)
já takto odříkat se nemohu(J5m)
To nebylo má Pio naposled(J5m)
co s tebou mluvil jsem tě celoval(J5m)
Tak šeptal si však ona prchala(J5m)
že stará chůva sotva stačila(J5m)
a chmurně Nello vítal ženu svou(J5m)
a pravil Dlouho jste se modlila(J5m)
až příliš dlouho Raděj konejte(J5m)
svou pobožnosť na večer v komnatě(J5m)
Tma v ulicích pro ženu počestnou(J5m)
jest klíčem jenž ji v domě zavírá(J5m)
To pravil jí a Pia zbledla tak(J5m)
že Nello překvapen se zarazil(J5m)
a v noci sen jej strašil podivný(J5m)
a vstal a v ložnici se její vkrad(J5m)
O sloup jenž lože nesl baldachýn(J5m)
stál podepřen a zíral v její tvář(J5m)
tak bledou a tak krásnou při kmitu(J5m)
se stropu na řetěze visící(J5m)
a klátící se lampy Dlouho stál(J5m)
a udiven pláč tichý uslyšel(J5m)
jenž ve snu tvář jí kropil slzami(J5m)
však ani slova nešeptaly rty(J5m)
Stál dlouho tam a podezření had(J5m)
jej uštkl jedovatě u srdce(J5m)
Na stráži budu posléz řekl si(J5m)
a pomalu šel v komnatu svou zpět(J5m)
Dny minuly a Nello uviděl(J5m)
že ženu střežit třeba nebylo(J5m)
již nevycházela vždy zavřena(J5m)
čas celý trávila v své komnatě(J5m)
a nikdo přístupu teď neměl k ní(J5m)
než matka její která vzdychala(J5m)
neb uhodla že šťastné nebylo(J5m)
to drahé dítě její jediné(J5m)
Však marně tázala se Pio má(J5m)
co trápí tě měj ke mně důvěru(J5m)
Tím pevněj Pia zavírala rty(J5m)
a mlčela a záře horečná(J5m)
těch velkých zraků jejích mluvila(J5m)
o skrytém jejím utrpení jen(J5m)
Zrak ten však Nello nikdy neviděl(J5m)
neb mluvila li s ním vždy sklopila(J5m)
jak unaveně oči tlumila(J5m)
hlas mimoděk A Nello málo dbal(J5m)
pře jeho víc mu mysl jímala(J5m)
než nyvý smutek ženy trpící(J5m)
Sen jediný v té době přetěžké(J5m)
byl pro ni pravým celým životem(J5m)
Když tělo spalo dvojnásobně bděl(J5m)
duch její trýzněný a vše ach vše(J5m)
co nikdy nikdy říci nesměla(J5m)
co Sandro slyšet nesměl smrtelným(J5m)
svým sluchem vše to jeho vidině(J5m)
ve spánku sterým vzdechem vyznala(J5m)
Však ani tenkrát nešeptaly rty(J5m)
to sladké jeho jméno Zavřena(J5m)
ta hudba v hloubi duše zůstala(J5m)
V tom boji míjel pomalu jí čas(J5m)
když večer jednou Lapa pravila(J5m)
Ty sladká moje zbožná vlaštovko(J5m)
ty umučíš nás mě i matku svou(J5m)
a toho ještě jehož jmenovat(J5m)
mně přísný vždy tvůj zakazuje zrak(J5m)
Ty umučíš nás tichým žalem svým(J5m)
Ó ty chceš zemřít viď Co záleží(J5m)
ti na tom že nás také usmrtíš(J5m)
Jen když tvá pýcha tebe pochválí(J5m)
a řekne ti jak Pio ctnostná jsi(J5m)
Nuž čiň jak chceš vždyť dlouho trvati(J5m)
to nebude Ach jinoch ubohý(J5m)
jak stín se vleče brzy klesne v hrob(J5m)
Tak pravíc slzy utírala si(J5m)
a Pia cítila jak bodnutí(J5m)
u srdce mlčela však zbledla jen(J5m)
a chůva tak se opět ozvala(J5m)
Měj s matkou aspoň lítosť s ubohou(J5m)
že žíti chceš jí dávej na jevo(J5m)
Co mohu činit Pia úpěla(J5m)
a chůva horlivě tak zvolala(J5m)
Ó vyjdi aspoň z hrobu těchto stěn(J5m)
Pij boží vzduch by tvář ti zkvetla zas(J5m)
a uvěříme v dobrou vůli tvou(J5m)
Ty moje rybko potěš srdce mé(J5m)
a poslechni Pojď aspoň do sadu(J5m)
Já ukážu ti hvězdu na niž zrak(J5m)
on upírá když myslí na tebe(J5m)
Sám řekl mi to sám ji ukázal(J5m)
Těch málo slov co o tobě mu dím(J5m)
jest celá radosť jeho života(J5m)
Ó jak jsi tvrdá Pio ukrutná(J5m)
s úsměvem jí závoj podala(J5m)
a poslušnou ji táhla v šerý sad(J5m)
Tam svadlé stromy stály hrouženy(J5m)
do těžkých dum a temných větví změť(J5m)
kde nad fontánem řídla nebe pruh(J5m)
do hloubi zřel a s hvězdou třpytivou(J5m)
se klidně v temné vodě zrcadlil(J5m)
Na Fontebrandu Pia vzpomněla(J5m)
na večer když s ní mluvil poprvé(J5m)
a přemožena upomínkami(J5m)
na lávku klesla tvář svou skrývajíc(J5m)
Kde jsi ó Sandro v duši úpěla(J5m)
Jsi daleko a bez útěchy jsem(J5m)
Mně zůstal pláč i ten však hříchem jest(J5m)
Tu zaševelil za ní hustý keř(J5m)
a polekaně když se ohlídla(J5m)
jej viděla tam státi Vykřiknout(J5m)
strach bránil jí a prudce vstala jen(J5m)
by prchala však Lapa šeptala(J5m)
ji zdržujíc Ó hleď jak bledý jest(J5m)
Chceš usmrtit jej Slovo jediné(J5m)
s ním promluv Neboj se jsem na stráži(J5m)
A zmizela pod stromy jako sen(J5m)
a sama stála v šeru Pia teď(J5m)
pod nebem které plné jasných hvězd(J5m)
se větvemi do sadu dívalo(J5m)
na jinocha jenž bledý poklekl(J5m)
a sladce a tak nyvě promluvil(J5m)
Ó slovo moje slzou kropené(J5m)
jdi přede mnou a za mne u ní pros(J5m)
by v milosti se ke mně sklonila(J5m)
Ó vnikni v její hruď a vrať se pak(J5m)
sem v srdce mé jak ptáče do hnízda(J5m)
a vyzraď mi zda srdce kamenné(J5m)
jí v ňadrech leží Řekni mi to jen(J5m)
a je li tomu tak už netřeba(J5m)
bys řeklo zemři Umru zajisté(J5m)
A sklonil hlavu nízko v samý prach(J5m)
a nehnul sebou Pia k němu šla(J5m)
tvář její byla mrtvá zsinalá(J5m)
led byla její ruka kterou jal(J5m)
a k němu chýlíc se tak prosila(J5m)
Při lásce tvé tě Sandro zaklínám(J5m)
spěj odsud Prchni mám li živa být(J5m)
Ty bojíš se jí řekl O tebe(J5m)
mu vyčítavým hlasem šeptala(J5m)
On ale zvolal Nedbám života(J5m)
Bez tebe Pio žít mi nelze víc(J5m)
Ó osudný byl onen polibek(J5m)
jejž na čelo jsem vtlačit tobě směl(J5m)
Krev jako roztavené železo(J5m)
mi v žilách vře Já měl tě v náručí(J5m)
a pustil tě Ó pošetilý hřích(J5m)
Ty řeklas Pio snoubím duši svou(J5m)
s tvou duší Sandro Chci však tělo též(J5m)
Ó nehleď na mne vyčítavě tak(J5m)
já vím že každé moje slovo hřích(J5m)
Já vím že ztracen jsem kéž odvahy(J5m)
bys měla jako já ve hříchu žít(J5m)
Ó našli bychom v pekla propastech(J5m)
ráj sladší toho Bůh jejž slibuje(J5m)
Ty ale ctnostná jsi ó vím to vím(J5m)
ty svatou zůstaneš v svém sobectví(J5m)
a muka moje slávu množí tvou(J5m)
Ó odpusť Pio nenaslouchej mi(J5m)
Jsem šílený Co mluvím Přišel jsem(J5m)
jen proto abych ještě naposled(J5m)
tvou šlápěj v písku zulíbati směl(J5m)
lem tvého roucha Ó jsem šílený(J5m)
A vrávoral a zdál se umírat(J5m)
a zraky jeho byly výčitkou(J5m)
a shasínaly obráceny v sloup(J5m)
Tu vrhla se mu Pia na prsa(J5m)
a pozdvihala ruce k nebesům(J5m)
a hlasem velkým zvolala jak zvon(J5m)
Má jesti vina mě zatratiž Bůh(J5m)
Má síla ctnost má stud vše jesti klam(J5m)
Já zmírám žádostí po lásce tvé(J5m)
jest tělo moje plamen jediný(J5m)
jest žhavým vírem a ty sleduješ(J5m)
kam divoká tě trhá vášeň má(J5m)
Ó vezmi mě a líbej Udus mě(J5m)
Mě nasytíš jen když mě usmrtíš(J5m)
Hle boží nebe na nás dívá se(J5m)
je svědkem nesčetnýma očima(J5m)
jak cudnosť šlapu v prach stud odhodím(J5m)
jak obnošené roucho Lépe jest(J5m)
bych zatracena byla na věky(J5m)
než abys trpěl ty jen okamžik(J5m)
Teď vezmi mě jsem tvá jak tomu chtěls(J5m)
A líbala jej s vášní horoucí(J5m)
na ústa na oči a na čelo(J5m)
však pološílen když ji k sobě trh(J5m)
a k srdci tisk tu padla bez smyslů(J5m)
a beze vzdechu jako mrtvá v prach(J5m)
A Sandro v zoufalství si vlasy rval(J5m)
a volal o pomoc a zapomněl(J5m)
jaká jím hrozí velká nebezpéč(J5m)
hlas jeho uslyší li v domě kdo(J5m)
v tom ale Lapa chvatně přiběhla(J5m)
a zvolala Ó rychle odsud pryč(J5m)
Juž domů přišel Nello Prchněte(J5m)
k paní klekla strachem chvějíc se(J5m)
a kropila ji vodou z fontánu(J5m)
Když otvírala Pia pomalu(J5m)
zrak blouznivý děl Sandro pokorně(J5m)
Ó promiň mi vždyť byl jsem šílený(J5m)
Ty svatá jsi neb lásce žertvovat(J5m)
jsi chtěla vše i ctnosť svou beze skvrn(J5m)
Nuž chceš li nikdy víc mne nespatříš(J5m)
jen řekni Pio že mi odpouštíš(J5m)
Co mluvil nevěděla neboť mha(J5m)
jí paměť zastírala úsměv jen(J5m)
na rtech jí svítil byla blažena(J5m)
že viděla jej vše co věděla(J5m)
jen prostě bylo že jej miluje(J5m)
a tklivý tak ten její úsměv byl(J5m)
že vida jej se Sandro nezdržel(J5m)
a propuk v pláč Však chůva kývala(J5m)
a prosila jej snažně aby šel(J5m)
a odcházel a zmizel pod stromy(J5m)
Co děje se se Pia tázala(J5m)
Proč pláče nade mnou Je pohřeb můj(J5m)
A opět síly její prchaly(J5m)
a ležela na zemi ve mdlobách(J5m)
Tu chůva vidouc že už vzdálen jest(J5m)
se jala volat pokřik pozvedla(J5m)
dům zbouřila a Nella přivedla(J5m)
Ten chladně kázal paní pozvednout(J5m)
a odnést do ložnice Zamyšlen(J5m)
sám za ní šel a hlavou potřásal(J5m)
Noc byla temná vítr přikvačil(J5m)
a pokryl mrakem celou oblohu(J5m)
dům Nellův pohřížen byl do spánku(J5m)
i Pia spala nyní znavena(J5m)
U lože Lapa ještě seděla(J5m)
a modlila se Vešel Nello v síň(J5m)
a kynul jí že může odejít(J5m)
Když ale šla ji náhle volal zpět(J5m)
a hleděl na ni tak že zmatena(J5m)
se chvěla strachem oči klopila(J5m)
Na jeho rtech se zdálo otázka(J5m)
že vězela již klásti zdráhal se(J5m)
jak v rozpacích a Lapa v zmatku svém(J5m)
mu řekla pošetile Nevím nic(J5m)
Pak lekla se až na ni mdloba šla(J5m)
Zrak jeho vzplanul chladně ale děl(J5m)
Nuž tedy jdi Jsi zdá se ospalá(J5m)
a paní tvoje zdráva docela(J5m)
tě nepotřebuje Když Lapa šla(J5m)
a Bohu děkovala snadně tak(J5m)
že byla vyvázla sedu lože(J5m)
a zamyslil se Není pochybnosť(J5m)
tak rozjímal zde něco děje se(J5m)
Ta žena zrádná jest a klame mě(J5m)
Jak na dno přijít tomu tajemství(J5m)
A bled se zrakem divě planoucím(J5m)
a těžce dýchaje bez pohnutí(J5m)
na křesle seděl hledě v její tvář(J5m)
a dlouhé hodiny tak minuly(J5m)
a venku vítr hučel Lampa už(J5m)
teď dohořívala a svítati(J5m)
se začínalo šedě Pohnula(J5m)
tu Pia sebou něco šeptala(J5m)
a tlukot srdce se mu zastavil(J5m)
když opět tichý slyšel její pláč(J5m)
jak tenkrát poprvé když vkradl se(J5m)
v šer její komnaty Teď mluvila(J5m)
Ó běda mně ó běda běda mně(J5m)
A jemu vázl dech Jen dál jen dál(J5m)
děl s hlubým chrapotem a zatínal(J5m)
jak zuby tak i pěsti Mlčela(J5m)
však Pia chvíli Vlasy ježily(J5m)
se na hlavě mu když sléz vykřikla(J5m)
Nechť Bůh mě soudí tvá jsem na věky(J5m)
nás láska spojila i těžký hřích(J5m)
Blesk oceli se šerou síní mih(J5m)
a temný výkřik zazněl zároveň(J5m)
Stál nad ní jako kat a zdvíhal už(J5m)
svou dýku náhle ale zadržel(J5m)
ten prudký pohyb Bleskla myšlénka(J5m)
mu temnou duší Kdo byl jeho sok(J5m)
Snad jeho jméno Pia zašeptá(J5m)
Stál zase tiše v sloup jak obrácen(J5m)
však Pia mlčela jen plakala(J5m)
a posléz jako mrtvá ležela(J5m)
Zas Nello zamyslil se hluboce(J5m)
do komnaty své bral se když už den(J5m)
se venku jasnil a pak přemítal(J5m)
Rod její mocný jest Zde souditi(J5m)
by těžko bylo Hanba zjevná též(J5m)
by byla příliš zde a kdo můj sok(J5m)
to Pia nepoví A tlačil v dlaň(J5m)
si rozpálené čelo dlouho tak(J5m)
na místě seděl v dumu ponořen(J5m)
a posléz řekl Chladnosť především(J5m)
a licoměrné tiché chování(J5m)
A mezi dnem se věru tichým zdál(J5m)
a laskavý byl k Pii velice(J5m)
a s Lapou žertoval a chystal hod(J5m)
když přišla zpráva on že vyhrál při(J5m)
a onu malou tvrz kdes v Maremmě(J5m)
lid kterou Zámkem smrti nazýval(J5m)
A po tom hodu pravil ženě své(J5m)
Jste zdráva madonno buď chválen Bůh(J5m)
Teď možno vám se se mnou vydati(J5m)
na starý zámek také v Maremmě(J5m)
kde k vůli lovu trávit chtěl bych čas(J5m)
Až stýskat se vám bude vraťte se(J5m)
zas do Siény Pia mlčela(J5m)
a myslila Ach neuzřím ho víc(J5m)
Bůh sám to chce a zachrání mě tak(J5m)
a v hřích mi nedá hlouběj padati(J5m)
Tak myslila a řekla manželu(J5m)
Do vůle vaší ráda vpravím se(J5m)
Den druhý konaly se přípravy(J5m)
a Nello řekl chůvě S námi jeď(J5m)
Jest Pia na tebe tak navyklá(J5m)
a v starém domě bude veselej(J5m)
jí v společnosti tvé A pohladil(J5m)
jí vráskovitou tvář a svolila(J5m)
ač dlouhé cesty velmi bála se(J5m)
Na večer Pii v ucho šeptala(J5m)
když samy dvě jen byly v komnatě(J5m)
Já slíbila mu že se brzy zas(J5m)
sem vrátíme a pak že uvidí(J5m)
tě opět v zahradě Tu těžký žal(J5m)
pad Pii náhle v srdce rukama(J5m)
nad hlavou zalomila zalkala(J5m)
Mám tušení že nikdy jeho tvář(J5m)
už neuvidím Nikdy nikdy víc(J5m)
A vstala jak by chtěla k němu jít(J5m)
a v náruč jeho drahou vrhnout se(J5m)
však Nello vešel Klesla v křeslo zpět(J5m)
jak zlomena Jest po všem šeptala(J5m)
z rána hned se dali na cestu(J5m)
Ta dlouhá byla dlouhá k podivu(J5m)
a jiným směrem náhle brali se(J5m)
než tím kde naznačený ležel hrad(J5m)
a marně Lapa stěžovala si(J5m)
na únavu a vyčítala lstí(J5m)
že podvedena byla Kam je ved(J5m)
teď Nello zatvrzele mlčící(J5m)
Hrad kam byl pozval ji ten ležel přec(J5m)
tam za pahorkem který za sebou(J5m)
už dávno nechali a od něhož(J5m)
se neustále vzdalovali jen(J5m)
Však Nello mlčel v zlobě nanejvýš(J5m)
ji káral ostrým slovem Poučíš(J5m)
mě o cestě kudy se bráti mám(J5m)
Měj trpělivosť mlč a modli se(J5m)
když čas ti dlouhý Dobře vím co chci(J5m)
A takovým jí zasáh pohledem(J5m)
že Lapa polekána mlčela(J5m)
Vlek nyní lesy hlubokými je(J5m)
kde duby šuměly a ilexy(J5m)
Klid nesmírný v nich dřímal posvátný(J5m)
jak ve hrobě v skutku byly jím(J5m)
pod jejich mechem trosky ležely(J5m)
kdys mocných slavných měst a začasto(J5m)
když Nello kázal oheň rozdmychat(J5m)
by odpočinuli a ohřáli(J5m)
své údy skřehlé větrem mrazivým(J5m)
na dlažbě činili to některé(J5m)
z těch dávných římských silnic zapadlých(J5m)
jež v šeru objevili povadlých(J5m)
a vlhkých doubrav Jedna posléz z nich(J5m)
je vedla z hvozdů Širá vlnitá(J5m)
pláň beze stromů nyní táhla se(J5m)
do nekonečna samá bařina(J5m)
z níž jako ostrov trčel sem a tam(J5m)
jen pustý kopec Jeden z těchto však(J5m)
na chlumu šedou nesl starou tvrz(J5m)
kol které vítr plakal Černý mrak(J5m)
se nad ní vznášel velkých havranů(J5m)
a mhy se ploužily jí u paty(J5m)
To Zámek smrti byl řek Nello tak(J5m)
když jeli k bráně už a úzký most(J5m)
když spustil se a v pozdrav polnice(J5m)
když hlasem vstříc jim hřměly příšerným(J5m)
Jsme u cíle děl Nello s úsměvem(J5m)
jenž neurčitý úžas vzbuzoval(J5m)
u Lapy která výraz zastihla(J5m)
jak tygří v jeho zracích hrozivých(J5m)
Však Pia byla příliš umdlena(J5m)
by oči otevřela jako v snách(J5m)
jen kráčela když vzhůru vedl ji(J5m)
do síně vlhké šeré sklenuté(J5m)
jak hrobka nízce sedla do křesla(J5m)
a řekla pouze Proč mě vedete(J5m)
v tu pustou pane smutnou končinu(J5m)
Zde lovit chcete Ano vzácnou zvěř(J5m)
jí odpověděl hlasem hromovým(J5m)
je v síti už a běda běda jí(J5m)
Tak zavolav ze síně odešel(J5m)
a rachot klíče v dveřích poučil(J5m)
teď Piu ze sna vyburcovanou(J5m)
že Nello v této tvrzi věznil ji(J5m)
On podezřívá mě se lekala(J5m)
a tlukot srdce se v ní zastavil(J5m)
Krok jeho zvučnou budil ozvěnu(J5m)
na chodbě a když v ticho zapadla(J5m)
klid v prsa Piina se navrátil(J5m)
po úžasu tak náhle vzbuzeném(J5m)
U okna stála Mlha prosvitla(J5m)
teď dlouhým zlatým slunce paprskem(J5m)
a truchlá pláň na kterou skláněl se(J5m)
tak tiše večer která vzplanula(J5m)
teď nachem jak by slunce raněné(J5m)
ji polévalo jasnou krví svou(J5m)
ta pláň se zdálo že ji vítala(J5m)
že říkala I zde jest doma Bůh(J5m)
On všude tobě bude přítelem(J5m)
kde toho hodna budeš spoléhej(J5m)
A clona když se protrhala pak(J5m)
tím světla přívalem jenž mocnějším(J5m)
se stával mocnější čím klonilo(J5m)
se slunce níž jak světlo poznání(J5m)
se stává jasnější čím duši blíž(J5m)
smrť přistupuje Pia uzřela(J5m)
kus nesmírného moře třpytného(J5m)
a bílou plachtu která prchala(J5m)
od smutných břehů v dáli neznámou(J5m)
jak duše spěchající na věčnosť(J5m)
A tiché odříkání vzmáhalo(J5m)
se v jejím srdci hlavu sklonila(J5m)
a zašeptala S Bohem Sandro můj(J5m)
Zde trpkosť hrobu trestem budiž mým(J5m)
za hřích můj těžký tam však odměna(J5m)
za utrpení mé a věrnosť mou(J5m)
Níž hlava klesala jí níž a níž(J5m)
a slunce nořilo se hloub a hloub(J5m)
do svého hrobu návrat slibujíc(J5m)
Tma byla už a sladká dřímota(J5m)
nad Piou skláněla se náhle zvuk(J5m)
tak strašlivý však zazněl chodbami(J5m)
že Pia střásla ji a s výkřikem(J5m)
že vyskočila Napínala sluch(J5m)
a oči vytřeštěné hledaly(J5m)
v tmě neznámého cos a hrozného(J5m)
a vlasy ježily se na hlavě(J5m)
Skřek zazněl znova ještě hroznější(J5m)
a zase skřek a zase zas a zas(J5m)
tou hrůzou celý dům byl naplněn(J5m)
a Pia poznavši v těch výkřicích(J5m)
přes nepřirozené jich zbarvení(J5m)
hlas chůvy své se vrhla šíleně(J5m)
na dvéře které kruté jako vše(J5m)
v tom domě zakletém se chmuřily(J5m)
však povoliti nijak nechtěly(J5m)
těm bílým slabým rukám bušícím(J5m)
na temnou němou jejich nehybnosť(J5m)
Však náhle povolily rozlétly(J5m)
se dokořán a světlo pochodní(J5m)
síň plnilo a oslepovalo(J5m)
na chvilku Piu Nello před ní stál(J5m)
tvář jeho byla zlá jak satana(J5m)
Dva pochopové vlekli za sebou(J5m)
za ruce oběť poloubitou(J5m)
a omráčenou nyní bolestí(J5m)
Když pustili ji jako mrtvá věc(J5m)
na zemi padla Chvíli hluboké(J5m)
po hrozném křiku ticho zavládlo(J5m)
a Pia jako v divé horečce(J5m)
svůj mozek v hlavě vířit cítila(J5m)
a oči její obráceny v sloup(J5m)
se tázaly co to vše znamená(J5m)
Tu Nello za ruku ji prudce jal(J5m)
a zahřměl Bídná ženo nevěrná(J5m)
ten samý los co Lapu chůvu tvou(J5m)
a spoluvinnici teď čeká tě(J5m)
Ty slyšelas jak kat můj v mučírně(J5m)
ji polehtal Hlasitě na mou česť(J5m)
to pověděla domu celému(J5m)
Už vyznala že úkol hrála svůj(J5m)
v té cizoložné frašce nevěstko(J5m)
Na kolena a jméno jeho rci(J5m)
A trhl jí chtěl v prach ji povalit(J5m)
však náhle byla Pia silnou tak(J5m)
že pevně stála Bledá vysoká(J5m)
a chladná teď ho chvíli měřila(J5m)
bez bázně zrakem opovržlivým(J5m)
a pravila Krvavá urážka(J5m)
jíž potřísnil jste Tolomeů znak(J5m)
tak bezeskvrnný posud žádá mstu(J5m)
Já stejnou urážkou vám odpovím(J5m)
Jste sketa pane Nello z Pietry(J5m)
Jste sketa ano Neboť bál jste se(J5m)
mě ve Siéně soudit rytířství(J5m)
kde bují květ Tam Tolomeů dceř(J5m)
by na sta byla našla mstitelů(J5m)
a protož vy co bídný zbabělec(J5m)
jste zavlekl mě lstivě do bařin(J5m)
Na přímé slovo přímou odpověď(J5m)
bych byla dala v nebi ví to Bůh(J5m)
teď ale mlčet budu vězte to(J5m)
Nuž ať mě tedy mučí ten váš kat(J5m)
jest menší hanba jeho dotknutí(J5m)
než spolek s vámi Nello sebou trh(J5m)
pak řekl krátce Odpovězte mi(J5m)
kdo jest váš milenec Však nehleděl(J5m)
jí přímo v tvář Když stále mlčela(J5m)
kýv pochopům Nuž řekl mučte ji(J5m)
Však žádný z nich se nehnul Zarděl se(J5m)
a vzkřikl znova Zdá se hluší jste(J5m)
A Pia blíže učinila krok(J5m)
kde kati stáli oni couvli však(J5m)
V tom pohnula se Lapa zbuzena(J5m)
jak ze sna chvíli ohlížela se(J5m)
pak spatříc Piu hořce zalkala(J5m)
Ó dcero moje ó jsem zničena(J5m)
Jest po mně veta Údy zlámané(J5m)
a rozdrolené dech už držeti(J5m)
mi nedovedou Pio umírám(J5m)
Však dříve řekni že mi odpouštíš(J5m)
Bůh tresce mě že jsem tě sváděla(J5m)
Ty čistá jsi Ó všickni slyšte mě(J5m)
Vše co jsem řekla lží jest nesmírnou(J5m)
jen mukou vynucenou ukrutnou(J5m)
Ó Pio Pio odpusť odpusť mi(J5m)
A Pia sklonila se plačíc k ní(J5m)
a zašeptala Lapo na mně jest(J5m)
bych prosila tě o prominutí(J5m)
Ty za mne trpíš Dost už Nello řek(J5m)
těch lstivých slz a lživých vytáček(J5m)
Do mučírny zas Lapu zavlečte(J5m)
Až jméno jeho řekne pusťte ji(J5m)
Tu vzkřikla Lapa jako šílená(J5m)
Ne zarduste mě nemučte mě však(J5m)
Já povím vše ó milosť útrpnosť(J5m)
A Pia k ní se vrhla volajíc(J5m)
Ó dopřejte jí v míru zemříti(J5m)
Což mne můj pane v rukou nemáte(J5m)
Mne tažte se ne jí Však Nello řek(J5m)
Vy příliš mlčet paní umíte(J5m)
a proto mučiti dám znovu ji(J5m)
Tu zkřikla Lapa Raděj v peklo chci(J5m)
než jednou ještě muka snášeti(J5m)
nuž tedy věz ty kate proklatý(J5m)
že Sandro Ghizi sokem jesti tvým(J5m)
Vzkřik Nello jásavě a zdrcena(J5m)
si Pia v smutku zahalila tvář(J5m)
jí k nohám ale Lapa padla zas(J5m)
a děla líbajíc jí roucha lem(J5m)
Ó Pio nyní vím že prominout(J5m)
mi nemůžeš už Bůh mě zatratiž(J5m)
Jest Jidáš bratrem mým já nemohla(J5m)
však jinak věř A dech se krátil jí(J5m)
A Pia opět k ní se sklonila(J5m)
a polibek jí vdechla na čelo(J5m)
a řekla Odpusť ti tvou křehkosť Bůh(J5m)
tvá vůle dobrá byla tělo však(J5m)
ach ale slabé jen A Nello rozkaz dal(J6m)
Už vezměte ji usmrťte ji však(J5m)
jest svědkem hanby mé to dostačí(J5m)
by odsouzena smrti propadla(J5m)
Smrť provazem je rychlá Pospěšte(J5m)
Však Lapa držela se paní své(J5m)
a zuby cenila když blížili(J5m)
se pochopové hrůza velká šla(J5m)
jí ze zraků a velký majestát(J5m)
šel z bledé Pie lepé postavy(J5m)
jež jako anděl chůvu chránila(J5m)
a kati neměli dost odvahy(J5m)
by ruce vznesli na ten světlý zjev(J5m)
Tu rozzloben sám Nello přistoupil(J5m)
a sáhl na ni Lapa pustila(J5m)
svou paní náhle síly sebrala(J5m)
a vzpřímila se Sketo zvolala(J5m)
a v tvář mu plvla k zemi klesla pak(J5m)
a byla mrtva Strach ji usmrtil(J5m)
a bolesť nad svou Piou zrazenou(J5m)
Bled Nello stál a tvář si utíral(J5m)
a sklonil hlavu neboť Piin zrak(J5m)
mu zřejmě říci zdal se Nesetřeš(J5m)
tu skvrnu ponížení nikdy víc(J5m)
neb stalo se ti jak jsi zasloužil(J5m)
A stud mu čelo pokryl ruměncem(J5m)
a nenáviděl Piu smrtelně(J5m)
Šel z komnaty a kati za ním šli(J5m)
jak jeho psi a sama zůstala(J5m)
teď Pia nad mrtvolou plačící(J5m)
Po pohřbu Lapy nastal v domě klid(J5m)
ni kroků nebylo už slyšeti(J5m)
a venku husté mlhy visely(J5m)
nad krajinou a krákorání jen(J5m)
se někdy černých ptáků ozvalo(J5m)
jak kdyby upomínat chtěla smrť(J5m)
tím zvukem příšerným že blízko jest(J5m)
Den za dnem ploužil se a myslila(J5m)
Co se mnou bude Pia Málo jen(J5m)
teď Nella viděla a bála se(J5m)
by neodjel neb dobře věděla(J5m)
co návrat jeho v město znamenal(J5m)
pro toho jenž byl celým světem jí(J5m)
A pravila si Vím že nikdy víc(J5m)
jej neuzřím a podrobuji se(J5m)
a snášet chci co Bůh mi přisoudil(J5m)
Já hřešila ač ne tím způsobem(J5m)
jak myslí Nello v surovosti své(J5m)
Však že jsem nepadla i v propasť tu(J5m)
ne mojí jest to věru zásluhou(J5m)
Já podala se v pravdě Sandrovi(J5m)
a anděl můj mě tenkrát zachránil(J5m)
od zkázy tím že mdlobou spoutal mě(J5m)
a šílících mých smyslů slepou bouř(J5m)
A Sandro šetřil mě On neunes(J5m)
mě když jsem v náručí se vrhla mu(J5m)
Já líbala jej svými polibky(J5m)
já způsobila krve jeho var(J5m)
já metala mu šípy zraků svých(J5m)
hned tenkrát v srdce když jsem uzřela(J5m)
jej v katedrále poprvé Jen já(J5m)
jsem vinna Bože tedy trestej mě(J5m)
a jeho zachraň Nello v právu jest(J5m)
soud jeho kéž mě brzy odsoudí(J5m)
na ortel čekám Nechť mě umučí(J5m)
zde v smutném hrobě dlouhým vězněním(J5m)
neb rukou kata Vůle budiž tvá(J5m)
ty soudce přísný nad hvězdami tam(J5m)
však pro něho ó slitování měj(J5m)
měj slitování s jeho mladostí(J5m)
s tou snivou něhou a s tou sladkostí(J5m)
jež v duši jeho jasnou vložil jsi(J5m)
Tak Pia denně k Bohu volala(J5m)
a zdálo se že Bůh ji vyslyšel(J5m)
neb jednou zaslechla jak na chodbě(J5m)
vzkřik zlostně Nello písmo obdržev(J5m)
jak najatým řek vrahům Proklatě(J5m)
On zmizel ze Siény Unikl(J5m)
A věděla o kom to mluvili(J5m)
Byl Sandro zachráněn Snad vrátil se(J5m)
zas do Provence Zajisté že tak(J5m)
Tam vyhojí se z lásky chorobné(J5m)
on bude pozděj šťasten zajisté(J5m)
On zapomene ji A plakala(J5m)
a nevěděla zdali radostí(J5m)
či žalostí nad vlastním slovem svým(J5m)
Však brzy zmužila se šeptala(J5m)
Své srdce Bože můj a lásku svou(J5m)
co oběť tobě tedy přináším(J5m)
I proti vzpomínce se vydám v boj(J5m)
Již nebudu jej více milovat(J5m)
Hřích vymažu svůj takto očistím(J5m)
se od své viny Bože vinna ač(J5m)
přec zemru nevinně v svém žaláři(J5m)
A hlavu sklonila a jako v hrob(J5m)
se sama kladla Nepočítala(J5m)
už dni jak míjely a hodiny(J5m)
již nelkala I jeho památku(J5m)
již tedy nevolala v paměť svou(J5m)
a myslila že zapomíná jej(J5m)
však láska její mrtva pohřbena(J5m)
do nejvnitřnější duše svatyně(J5m)
jak sladká vůně byla kadidla(J5m)
co v chrámě utkví a tam zůstane(J5m)
i když se rozpadává zpustošen(J5m)
v rum pomalu a v trosky Tedy tak(J5m)
jí v nitru bylo Venku v Maremmě(J5m)
též pustosť vládla clona šedých mlh(J5m)
co den se hustěj kladla na zemi(J5m)
a ráno jednou Pia viděla(J5m)
že zbělel celý boží širý svět(J5m)
jak by byl sestár za tu jednu noc(J5m)
A jako země v bílý příkrov svůj(J5m)
se halila a pod ním dřímala(J5m)
tak Pia usínala v žalu svém(J5m)
a bylo též jí jak by dřímala(J5m)
Však jaro přišlo zas a Pia též(J5m)
se cítila tím sluncem dotknuta(J5m)
jež v Maremmě teď divy činilo(J5m)
Zrak otvírala podivila se(J5m)
že ještě žije Zeleň kryla pláň(J5m)
a moře květů vůni sýlalo(J5m)
jí sladkou vzhůru Stromy sem a tam(J5m)
jak stráže u vod rozestavené(J5m)
se zdály žlutí mladých lupenů(J5m)
jak pozlaceny mnohý přilít pták(J5m)
a na větvích se houpal přilít též(J5m)
až k oknu některý na římsu sed(J5m)
a rozjímal zda pro hnízdo tu jest(J5m)
snad vhodné místo do zpěvu se dal(J5m)
však když tu bledou shlédl náhle tvář(J5m)
ten hořící tak velký temný zrak(J5m)
tu oněměl na polo polekán(J5m)
na polo jako dojat soustrastí(J5m)
a rozpjal křídla Letěl letěl dál(J5m)
a Pia s touhou za ním hleděla(J5m)
jak v azur nořil se ach směrem tím(J5m)
kde ležela Siéna Horký proud(J5m)
slz lil se z očí jí a nechtěla(J5m)
už jaro vidět slib ten života(J5m)
A přece v noci spát když nemohla(J5m)
se vlekla k oknu srdce tlukoucí(J5m)
tak přílišně si tisknouc rukama(J5m)
a čaru noci oddávala se(J5m)
svit pila luny která bělostná(J5m)
nad stříbrem stála posněžených hor(J5m)
tam na severu Nebo hleděla(J5m)
kde moře neurčitý hvězdný kmit(J5m)
se v dáli šířil z mlh a plamenů(J5m)
to propasť byla nad níž koráby(J5m)
se občas vznášely jak fantomy(J5m)
A jednou ráno nebe jantarné(J5m)
když průhledně se pnulo nad zemí(J5m)
dva plameňáky zřela veslovat(J5m)
v tom čistém vzduchu bílé jako sníh(J5m)
pel růžový na křídlech jejich kvet(J5m)
a dlouho nevěděla ptáci to(J5m)
či bílé mráčky které koupaly(J5m)
se v zoře jitřní S břehů dalekých(J5m)
sem byli zabloudili Zmizeli(J5m)
Ó všechno všechno v dáli prchalo(J5m)
jen ona věčně zůstat musela(J5m)
Vzdech potlačila reptat nechtěla(J5m)
vždyť vůle boží přece byla to(J5m)
že v úzkém zemře vlhkém vězení(J5m)
Však tentýž den k ní Nello promluvil(J5m)
Vy nevíte že v hradě zahrada(J5m)
Je pustá ovšem Přec vám bude vhod(J5m)
v ni občas vkročit Nezabraňuji(J5m)
Jak vděčna za to Pia byla mu(J5m)
Že takto přímo vydat dechu chtěl(J5m)
ji morovému bařin pod baštou(J5m)
to netušila Sad byl chudičký(J5m)
jen něco stromů pažit pod nimi(J5m)
teď plný sladkovonných fialek(J5m)
pak stará studna šedým vroubená(J5m)
a lišejníky zlatým kamenem(J5m)
a vše to mezi bašty vtěsnáno(J5m)
až příliš bylo velký pohled však(J5m)
v kraj širý byl od kaple na konci(J5m)
té smutné zahrady A den co den(J5m)
teď Pia putovala ráno tam(J5m)
hned po východu slunce Dovolil(J5m)
jí Nello trávit takto hodinu(J5m)
v snu krásnějším než ten byl v žaláři(J5m)
A jednou když na stupních seděla(J5m)
jež vedly z domu v prostý tento sad(J5m)
a v širý kraj když snivě hleděla(J5m)
v tu stranu kde Siéna ležela(J5m)
tu zastavil se tlukot srdce jí(J5m)
neb proti ní tam venku v rovině(J5m)
zjev náhle stál ó drahý drahý zjev(J5m)
Ó zajisté to klam jen smyslů byl(J5m)
To Sandro nemoh být Pro Boha ne(J5m)
A vstala prudce Což byl pomaten(J5m)
Proč vrhal se v tu hroznou nebezpeč(J5m)
A proč ji proč ach z hrobu burcoval(J5m)
Zpět chtěla do domu však třásla se(J5m)
až učiniti kroku nemohla(J5m)
Šíp zafičel jak pták když zahvizdne(J5m)
a trčel v stromě Blanka visela(J5m)
na jeho konci Rukou třesoucí(J5m)
ji sňala Pia v roucho schovala(J5m)
a sbírajíc své síly prchla v dům(J5m)
Když slzami už slepá nebyla(J5m)
ta slova čtla na blance napsaná(J5m)
Teď Pio vím že Nello vězní tě(J5m)
a slibuji ti spásu přísahám(J5m)
V Siéně nikdo nemá tušení(J5m)
o mučednictví tvém neb zprávami(J5m)
choť nelítostný klame celý svět(J5m)
vždy posýlá je z hradů rozličných(J5m)
a nikdo nezná utrpení tvé(J5m)
Já odešel bych klid tvůj nerušil(J5m)
žil v Provenci však touha vedle mě(J5m)
zpět do Siény Tys tam nebyla(J5m)
Já hledal tě a našel Vše teď vím(J5m)
Ve chaloupce se skrývám ztracené(J5m)
zde v bařinách a pastýř ubohý(J5m)
muž poctivý a starý pověděl(J5m)
co úžas zbudí v celé Siéně(J5m)
Ty trpíš Pio ach pro vinu mou(J5m)
a žalem zmírám Žalem Láskou též(J5m)
Ta slova Pia čtla pak hodila(J5m)
je v uhlí řežavé jež ve krbu(J5m)
od noci ještě zbylo předešlé(J5m)
Co měla činit Jak jej varovat(J5m)
Mráz v tuhý led jí měnil v žilách krev(J5m)
List rychle z modliteb svých vytrhla(J5m)
a jehlicí pak vryla v pergamen(J5m)
ta slova spěšně Sandro zaklínám(J5m)
tě živým Bohem prchni odsud spěj(J5m)
Pro všechnu lásku z kterou duše své(J5m)
jsem vypuditi nikdy nemohla(J5m)
ač hříšná jest pro všechnu lásku tu(J5m)
tě prosím na kolenou Ponech mě(J5m)
ó Sandro osudu jejž určil Bůh(J5m)
Tak napsala a vyšla zase v sad(J5m)
a na všechny se strany ohlídla(J5m)
pak skryta za kapli vyňala list(J5m)
a vidouc Sandra státi za keřem(J5m)
kde byl se nejdřív zjevil pustila(J5m)
list v bujný vítr který právě vál(J5m)
Mhu měla na očích Zda letěl tam(J5m)
kde Sandro stál Zda Sandro viděl jej(J5m)
kam dopadl Ah neviděla již(J5m)
neb schvátila ji mdloba Za chvíli(J5m)
když smysly její zas se vracely(J5m)
pláň pusta byla Pia vešla v dům(J5m)
Na lůžko padla Divá horečka(J5m)
na pokraj samé smrti táhla ji(J5m)
a za dva dni když zase povstala(J5m)
jí řekl Nello s krutým úsměvem(J5m)
Jak vidím počíná už Maremma(J5m)
své dílo u vás Jedy stoupají(J5m)
už z bařin k Zámku smrti plíží se(J5m)
a brzy zanechám vás samotnu(J5m)
neb nechci s vámi věřte zemříti(J5m)
Jak blaženě se Pia usmála(J5m)
On tedy netušil co stalo se(J5m)
a Sandro zachráněn byl zajisté(J5m)
On odejde na zámek na horách(J5m)
a dopřeje jí v míru zemřít zde(J5m)
Jak vítané jí budou výpary(J5m)
těch bařin morových V nich spása jest(J5m)
Jak byla klidna Nello usmál se(J5m)
a řekl Zítra paní vyjdete(J5m)
přec do zahrady zas A vstal a šel(J5m)
když hlavou ano kývla Tuto noc(J5m)
sny měla sladší Sandra viděla(J5m)
jak s Bohem dával jí by odešel(J5m)
do kraje zpěvů v dálnou Provenci(J5m)
A když se probudila šeptala(J5m)
Ó díky Bože že jsem uzříti(J5m)
přec ještě jednou směla jeho tvář(J5m)
Ó na věky teď zavřít mohu zrak(J5m)
mé slunce zašlo budiž tedy noc(J5m)
jen tvoje světlo duši plniž mi(J5m)
A pomalu šla chodbou k zahradě(J5m)
šer noci právě byl se rozplynul(J5m)
a slunce vycházelo v slávě své(J5m)
a otevřela dvéře dokořán(J5m)
a chtěla nohu klásti na stupeň(J5m)
na prahu ale něco leželo(J5m)
to člověk byl a Pia vykřikla(J5m)
že ptactvo polekaně umlklo(J5m)
u studně na kamenné obrubě(J5m)
že celý dům jak z hloubi zalkal s ní(J5m)
ten krvavý a bledý umrlec(J5m)
to Sandro byl a Pia vrhla se(J5m)
do prachu vedle něho líbala(J5m)
mu ústa oči krví třísnila(J5m)
své bílé roucho pustit nechtěla(J5m)
jej z objetí i když teď přiběhli(J5m)
a Nello od něho ji trhat chtěl(J5m)
A Pia byla jako šílená(J5m)
už neplakala tiše zpívala(J5m)
a šeptala mu vlasy dlouhými(J5m)
krev stírala mu s ran a líbala(J5m)
jej znova zas až dech jí nestačil(J5m)
až jako zkamenělá zůstala(J5m)
a úsměv plný slz a zoufalství(J5m)
jí v tváři strnul jako zemřelé(J5m)
A svědci toho bolu ztráceli(J5m)
se jeden po druhém a stírali(J5m)
si slzy s očí nechajíce ji(J5m)
na zemi sedět v bujném pažitě(J5m)
pod šumícími stromy Voněly(J5m)
kol v trávě fialky a na nebi(J5m)
hnal vítr bílá vzdušná oblaka(J5m)
jak stádo labutí v klidu tom(J5m)
v své bídě sama Pia zůstala(J5m)
s tím smutkem bezedným jak nebes hloub(J5m)
a hlavu jeho měla na klíně(J5m)
a zlomena tvář k němu chýlila(J5m)
Dva kroky za ní v šeru chodby stál(J5m)
tak nepohnut jak ona její choť(J5m)
na bolu jejím pásl zraky své(J5m)
a vida sléz že padla v mrákotu(J5m)
dal rozkaz by ji nesli na lůžko(J5m)
a někde zahrabali mrtvolu(J5m)
tam dole v otravných těch bažinách(J5m)
Žal neusmrtil Piu Vstala zas(J5m)
po dlouhém čase venku v Maremmě(J5m)
když vesna shasla již a těžký vzduch(J5m)
se naplňoval zkázou smrtící(J5m)
U okna v síni bledá seděla(J5m)
a na rovině hledal bludný zrak(J5m)
hrob Sandrův který Nello naznačit(J5m)
jí nechtěl žárliv ještě po vraždě(J5m)
Teď vešel k ní a řekl Odcházím(J5m)
vás zanechám zde moru na pospas(J5m)
Teď klidně mohu jít už po všem je(J5m)
už nebojím se soka žádného(J5m)
A ona bledá krásná nadzemsky(J5m)
naň hleděla tím zrakem zářícím(J5m)
jak svaté lampy v chrámu svatyně(J5m)
a řekla klidně Nikdy vězte to(J5m)
má duše Sandra nemilovala(J5m)
jak právě nyní Zmizel všechen hřích(J5m)
Vy otevřel jste dům mu dokořán(J5m)
on vešel se mnou je na okamžik(J5m)
mne neopouští Jej smím milovat(J5m)
a vás co vraha nenáviděti(J5m)
Již nejsem v moci vaší volná jsem(J5m)
a jemu zasnoubena na věky(J5m)
Ó čeho nyní bát bych mohla se(J5m)
Smrť vede k němu Vítána mi jest(J5m)
A Nello odjel zuby skřípaje(J5m)
Teď sama byla avšak Maremma(J5m)
se jala končit věrný spojenec(J5m)
co Nello v krutosti své započal(J5m)
Kraj celý za krátko se změnil v poušť(J5m)
v níž ani stébla trávy nebylo(J5m)
zem byla výheň nebe žhavý kov(J5m)
na suchých travách solné křišťály(J5m)
jak jíní třpytily se hustý prach(J5m)
ve sloupech bloudil plání pozdvižen(J5m)
až k nebi horkým větrem dujícím(J5m)
jak z pekel hloubi Vzduch jak olovo(J5m)
byl těžký plný slaných výparů(J5m)
i samo moře v noci měnilo(J5m)
se v oheň Bledý rozléval se kmit(J5m)
po jeho vlnách jak by nesčetné(J5m)
ty oběti jež smrť svou našly v něm(J5m)
z pod jeho hladiny teď zíraly(J5m)
na černé nebe zrakem horečným(J5m)
A nepokojně sebou házelo(J5m)
jak zlé by mučilo je svědomí(J5m)
a dutě o břeh pustý bušilo(J5m)
o vyprahlý a v smutek zakletý(J5m)
A na večer vždy z bařin stoupaly(J5m)
mor v klíně jímající výpary(J5m)
chlad měly v sobě který smrtil sic(J5m)
však žádné nepodával úlevy(J5m)
těm kteří vedrem suchým hynuli(J5m)
Ty šeré husté mlhy plížily(J5m)
se jako lstivé šelmy hladové(J5m)
a číhající k hradu blíž a blíž(J5m)
a do vnitř domu zrádně vnikaly(J5m)
jak hadi schytralí a vrhli se(J5m)
na Piu slabou jako na kořisť(J5m)
A Pia byla jako zmámena(J5m)
duch její kalil se a horečka(J5m)
jí mozek zžírala a pila krev(J5m)
a stínem byla pouhým krásná však(J5m)
jak světice i v nových mukách těch(J5m)
Dvě černá slunce zraky planuly(J5m)
jí pod bělostí čela průhlednou(J5m)
a temné vlasy dlouze plynoucí(J5m)
jak v roucho halily ji smutečné(J5m)
Žal velký změnil tichý její hlas(J5m)
v zvuk kovový v němž sladkosť zůstala(J5m)
ta jeho původní a v bezsenných(J5m)
a smutných nocech Pia sýlala(J5m)
své žaloby nad mládím zničeným(J5m)
nad krutě zkrváceným lásky snem(J5m)
v poušť Maremmy a v chatkách chudobných(J5m)
po pláni roztroušených v bařinách(J5m)
lid bídný život trapný trávící(J5m)
své vlastní zapomínal bolesti(J5m)
a plakal s ní a ve dne hledaly(J5m)
zjev její tklivý ženy u okna(J5m)
a vztahovaly ruce vzhůru k ní(J5m)
jak k světici aby jim žehnala(J5m)
Muž starý v hradě žil ten strnul se(J5m)
nad utrpením jejím velikým(J5m)
u nohou sedával jí podával(J5m)
lék někdy jí jejž Pia odmítla(J5m)
vždyť věděla že spása jediná(J5m)
smrť pro ni byla kterou čekala(J5m)
Ten starý muž jí krátiti chtěl čas(J5m)
a vypravoval jak v těch bařinách(J5m)
svět leží zapadlý Jak Nello ji(J5m)
tak Řím že zabil někdy tento kraj(J5m)
zvěsť stará hlásala to pradávná(J5m)
že někdy města slavná stála zde(J5m)
že lesy kvetly nivy smály se(J5m)
v Maremmě zardousené Římany(J5m)
a mor jenž všemocně zde kraluje(J5m)
že kletbou Etrurie ubité(J5m)
A dodal pak Tak pomsty vstane duch(J5m)
a Nella stihne vy až madonno(J5m)
v hrob klesnete který vám připravil(J5m)
Však ona pouze děla Prominout(J5m)
i nepřátelům našim káže Bůh(J5m)
A stařec dojat na to řekl jí(J5m)
Vy svatá jste a když mu bránila(J5m)
tak mluviti děl na to s nadšením(J5m)
Jest v moci mé přec dát vám útěchu(J5m)
Nuž ukážu vám místo pochován(J5m)
kde leží ten jenž drahý v žití byl(J5m)
vám nade vše A polo nesl ji(J5m)
neb příliš byla slabá aby šla(J5m)
v tu vyprahlou teď pustou zahradu(J5m)
kde Sandro někdy ležel zabitý(J5m)
a dole pod baštou jí naznačil(J5m)
cos jako rov tak nízký pustý tak(J5m)
že slzy do očí jí stoupily(J5m)
a pravil Tam jsme zahrabali jej(J5m)
Co jsou mi hrozby Nella z Pietry(J5m)
Ať za to že jsem vám to prozradil(J5m)
mě zabije jak hrozil Zaplacen(J5m)
jsem vděčným vašich očí pohledem(J5m)
Od toho dne vidiny horečné(J5m)
vší postrádaly hrůzy k zápasu(J5m)
když loudavý mor s Piou přikročil(J5m)
Zrak její který stále upíral(J5m)
se dole na ten nízký pustý rov(J5m)
ve chvílích chorobného vzrušení(J5m)
teď z pláně viděl město k nebi růst(J5m)
tak skvělé nádherné a bohaté(J5m)
jak jedině ve snách je zříti lze(J5m)
kraj onen dávný Římem ubitý(J5m)
se zjevoval jí v kráse zázračné(J5m)
A stíny zemřelých jak andělé(J5m)
tam kráčely a nejkrásnější z nich(J5m)
pod baštou seděl toho žaláře(J5m)
jenž jímal ji na trůnu ze zlata(J5m)
tam Sandro seděl všech těch mrtvých král(J5m)
měl loutnu na klíně a sladký zpěv(J5m)
zněl vzhůru k ní na baštu zvětralou(J5m)
a písní k sobě toužně vábil ji(J5m)
Ó sedni po mém boku Pio má(J5m)
hleď jak je krásná lunná bílá noc(J5m)
a sladce dřímá se to pod rovem(J5m)
když vedrem prahne strasti plná zem(J5m)
Ty zraješ Pio osamělý plod(J5m)
na smutném stromě toho života(J5m)
jenž pro nás oba pln byl strádání(J5m)
Ó zraj a brzy padni v míru klín(J5m)
Tak zněla píseň jeho noc co noc(J5m)
a sladká touha plna naděje(J5m)
teď pomáhala moru uvolnit(J5m)
tu její duši těžce zkoušenou(J5m)
Však tělu teď též přišla úleva(J5m)
již sýlal svěží vítr Apenin(J5m)
z těch kaštanových lesů zelená(J5m)
Maremma byla zas jak na jaře(J5m)
když deště přišly ale stromů šat(J5m)
byl pestrý hnědý zlatý červený(J5m)
kouř z milířů a dálný v pláni zpěv(J5m)
byl znamením že lidé k práci své(J5m)
se vraceli že sili orali(J5m)
a uhlí pálili ti dělníci(J5m)
již ročně přicházeli s modrých hor(J5m)
sem statky vzdělat pánům vzdáleným(J5m)
Vzduch čistý byl a v skrýše podzemní(J5m)
do hlubin blat se choulil zmije mor(J5m)
by podzim přespal zimu jarní dni(J5m)
a s novou silou v létě povstal zas(J5m)
Dni krátily se mhy zas padaly(J5m)
na truchlou zem a jednou ráno zas(J5m)
svět bílý byl a dřímal hluboce(J5m)
a Pia ještě žila dýchala(J5m)
však s lože svého nevstávala už(J5m)
a denně slabší stával se jí hlas(J5m)
zrak denně větší denně hvězdnější(J5m)
a vzdechy jen jež zněly dojemně(J5m)
jak raněného ptáka hlesnutí(J5m)
bol mimoděk na jevo dávala(J5m)
A jednou přijel Nello vešel k ní(J5m)
do komnaty u lože sedl si(J5m)
a bez lítosti takto promluvil(J5m)
Vám dlouhý paní věru třeba čas(J5m)
by v hrob jste vstoupila Co váháte(J5m)
Vy nevíte že chci se ženit zas(J5m)
Mně život kyne ještě veselý(J5m)
až zbaven vás se vrhnu v jeho proud(J5m)
A Pia usmála se tiše jen(J5m)
a řekla pokorně Ne vina má(J5m)
že ještě žiju Pane odpusťte(J5m)
A vzdychnouc za chvilku se tázala(J5m)
Vy byl jste ve Siéně v městě mém(J5m)
tam slunce vždy Ach matku moji též(J5m)
jste viděl pravda Nello surově(J5m)
jí odvětil Já viděl v rakvi ji(J5m)
tři neděle co náhle zemřela(J5m)
Vzdech neozval se s lože slzy dvě(J5m)
však tekly velké jasné třpytivé(J5m)
po bledé tváři ženy zmučené(J5m)
a nikdo více slova neslyšel(J5m)
z těch chvějících se rtů Zas minul čas(J5m)
a každým dnem se dvéře rozlítly(J5m)
a Nello objevil se na prahu(J5m)
a zaklel tvrdě zrak když uviděl(J5m)
že ještě září slabý její dech(J5m)
že ještě ňadra pozvedává jí(J5m)
A venku luzné jaro přišlo zas(J5m)
zas ptáci sedali teď na římsu(J5m)
a švitořili neplašil je víc(J5m)
zrak bledé zajaté ten bolestný(J5m)
tam v šeru síně hořel pod víčky(J5m)
jež na polo vždy byla zavřena(J5m)
a ruce její mrtvě visely(J5m)
už s lože na zem musel přistoupit(J5m)
teď Nello těsně by se přesvědčil(J5m)
že srdce její bije dosavad(J5m)
Však jednou ráno zora růžová(J5m)
když na východě plála v glorii(J5m)
se zvedla Pia silna pojednou(J5m)
jak zázrakem a vyšla z komnaty(J5m)
a vrávorala v pustou zahradu(J5m)
kde stromy šuměly na obrubě(J5m)
kde staré studny ptáci zpívali(J5m)
a jako v snách šla travou kvetoucí(J5m)
až k staré baště šedé zvětralé(J5m)
tam poklekla a nahnula se v dol(J5m)
kde nízký rov se ztrácel v bujících(J5m)
a sněhobílých květech narcisů(J5m)
a všechny zlatým zrakem hleděly(J5m)
ty květy na ni vůně stoupala(J5m)
k ní vzhůru z nich jak oblak kadidla(J5m)
a cos jak píseň šlo jí pamětí(J5m)
cos jako krásný sladký matný sen(J5m)
a ohlas jakýs tajůplných slov(J5m)
zněl v sluchu jí a vábil vábil ji(J5m)
Kam Nevěděla Ó kdo mluvil tak(J5m)
Ty zraješ Pio osamělý plod(J5m)
na smutném stromě toho života(J5m)
Ó uzraj brzy padni v míru klín(J5m)
A viděla jej Sandra dole byl(J5m)
pod sněhem narcisů tam čekal ji(J5m)
a cítila že byla uzrála(J5m)
Zrak nesla k nebi Bohu děkujíc(J5m)
a umírajíc s bašty dopadla(J5m)
na jeho rov sníh bílých narcisů(J5m)
ji měkce přijal Vlasů temný proud(J5m)
se mezi květy hebký rozvlnil(J5m)
tvář její v trávě byla pohřbena(J5m)
a sledním dechem vtiskly její rty(J5m)
tam polibek kde Sandra kryla zem(J5m)