ZÁLETNICE.

Už do hrobu se chýlí příroda(J5m) list za listem do trávy roní štěp(J5m) sad pustý jest a bloudit může zrak(J5m) teď volně v širý kraj neb necloní(J5m) ho více stromů husté koruny(J5m) a vrch a niva plochy siných vod(J5m) se zmatkem černých větví zjevují(J5m) v tom čistém tklivém světle jeseně(J5m) jak zamyšlená snivá pěvce tvář(J5m) jež strunami se dívá harfy své(J5m) A jako zrak z kterého dumy šer(J5m) se line duší jímá unáší(J5m) do neurčita čarných končin snů(J5m) tak vábí slunný úsměv přírody(J5m) mou dumu v dálavu dnes unáší(J5m) ji v modro krajů v kterých zrodily(J5m) se báj a slunce Slyším šumění(J5m) vod ohromných i stromů mystických(J5m) hymn slyším velké hlasy posvátných(J5m) a sluch můj jako zpěvem slavíků(J5m) se plní ohlasem tu brahmanských(J5m) tu buddhistických zvěstí Jednu z těch(J5m) jsem kdysi vyvolil a vložil ji(J5m) v své srdce která v tiché mohyle(J5m) jež odříkáním sluje spočívá(J5m) Tam leželo to símě z Indie(J5m) mou dumou živené po drahný čas(J5m) až posléz nyní klíčí vyrůstá(J5m) až v tento rozvilo se prostý květ(J5m) Ve městě velkém krásném bohatém(J5m) kde zahrady jak ráje zkvétaly(J5m) kde paláce jak hory z oblaků(J5m) se bílé kupily u jasných vod(J5m) kde v bazarech poklady nesmírné(J5m) se ze všech končin světa svážely(J5m) kde po ulicích koňů slonů ryk(J5m) se rozléhal kde pestře hemžili(J5m) se lidé barev všech všech národů(J5m) jež rodí Asie a Afrika(J5m) kde divukrásné ženy luznou tvář(J5m) tak tenkým jen jak dech jest závojem(J5m) před plamennými zraky skrývaly(J5m) v tom hlučném skvělém městě nádherném(J5m) žil v tichosti a v stínu skromnosti(J5m) muž mladý Upagupta kupcův syn(J5m) Že krásný byl jak granátový květ(J5m) v němž rosa hoří o tom nevěděl(J5m) ač zraky kolemjdoucích mnohdy žen(J5m) mu nyvě o tom zřejmě mluvily(J5m) když seděl v bazaru a prodával(J5m) jim malé vásy plné voňavek(J5m) a kadidla a vzácné koření(J5m) Co utržil to chudým rozdával(J5m) a podržel pro sebe tolik jen(J5m) co stačilo by ukonejšil hlad(J5m) a mnohdy ani tolik nezbylo(J5m) Byl spravedlivý čistý lítosť měl(J5m) i pro tvor poslední a stále měl(J5m) před zrakem duše Buddhy ideál(J5m) a o zákonech jeho rozjímal(J5m) Byl šťasten neboť věděl spasení(J5m) že dosáhne kdo čtyři pravdy zná(J5m) ty čtyři pravdy bol že souzen nám(J5m) že původ jeho vášeň chtíč a hřích(J5m) že bolesť konce dozná nirvanou(J5m) že cestu k ní nám Buddha naznačil(J5m) A proto ten kdo pláče šťasten jest(J5m) na první stupeň přišel poznání(J5m) a blažen ten kdo touží poznati(J5m) zář čisté pravdy blaženější ten(J5m) jenž snahu má by jiným pomáhal(J5m) a blahoslaven ten v němž onen jas(J5m) jenž z odříkání z lásky vyplývá(J5m) Těch zákonů dbal Upagupta vždy(J5m) a život jeho sen jak čistoty(J5m) se šinul svahem první mladosti(J5m) a vplynul v léta jaré mužnosti(J5m) bez boje pokušení beze skvrn(J5m) Tu stalo se že jednou v bazaru(J5m) když v rozjímání seděl pohroužen(J5m) se před ním zastavila ženština(J5m) by vonné nakoupila koření(J5m) a vásu s jasmínovým olejem(J5m) a kladouc zlatý peníz v jeho dlaň(J5m) tak pravila mu s vlídným úsměvem(J5m) Nech sobě celý peníz neměň ho(J5m) Má paní bohatá jest štědrá též(J5m) Již drahnou dobu vždy jen u tebe(J5m) do její lázně vůně kupuji(J5m) a ona zboží tvoje chválí si(J5m) Ten zlatý peníz buď ti odměnou(J5m) V tom okamžiku co tak mluvila(J5m) šla žena kolem bledá chorobná(J5m) a vlekla choré dítě za sebou(J5m) a zašeptala chvějícím se rtem(J5m) Ach pomozte mi hladem hynoucí(J5m) Dlaň vznášela však marně prosebnou(J5m) neb nevšímavě hnal se lidí dav(J5m) za vlastním ziskem jiných nedbaje(J5m) Tu Upagupta tiše položil(J5m) jí zlatý peníz v ruku neslyše(J5m) jak děkovala mu a ženština(J5m) jež byla vonné věci koupila(J5m) mu pravila Tvou štědrosť chválím sic(J5m) však kdybys věděl jak jsou překrásné(J5m) ty ruce dlouhé útlé třpytící(J5m) se drahokamy vzácných prstenů(J5m) ty ruce z kterých peníz v tvoje pad(J5m) ó věz že byl bys skoupě držel jej(J5m) co lásky blahočarný amulet(J5m) Jest Alambuša jméno paní mé(J5m) Tak pravila však jinoch neslyšel(J5m) duch jeho rozjímal a vznášel se(J5m) již v záři hlubokých a svatých pravd(J5m) Té zmlklosti se žena divila(J5m) pak hlavou potřásla a odešla(J5m) a zahnula v nádhernou ulici(J5m) kde v zahradě kvetoucích granátů(J5m) stín chladný padal na dům z mramoru(J5m) Tam vešla stále ještě v myšlénkách(J5m) a v komnatě se teprv usmála(J5m) kde paní její v lůžku ze sloní(J5m) se líně podpírala Bílý háv(J5m) ji halil v měkké řasy spanilá(J5m) jak lotos byla nyvá její tvář(J5m) a oči jako jitřní hvězdy kmit(J5m) Nad hlavou její hbitě mávaly(J5m) dvě smědé otrokyně vějíři(J5m) z per pštrosích souměrně a modrá zář(J5m) šla z temných vlasů které pozvédal(J5m) nad krásným čelem vánek umělý(J5m) To byla Alambuša slavená(J5m) co nejkrásnější ze všech záletnic(J5m) po celém městě v celém království(J5m) O její úsměv vedli knížata(J5m) boj mezi sebou slovo z jejích úst(J5m) co perlu vážili si dotknutí(J5m) pak prstů jejích vzbuzovalo pych(J5m) a s nadšením sypali bohatství(J5m) jí k nohám aby pohled její pad(J5m) jak růže na ně z temných dlouhých řas(J5m) těch hedvábných kterými clonila(J5m) své oči v pýše polo zavřené(J5m) Když nyní vešla žena služebná(J5m) do komnaty a mlčky sedla si(J5m) u nohou paní tu jí pravila(J5m) Má věrná Gopo v dumách zdáš se mi(J5m) rci o čem přemítáš a odkud jdeš(J5m) Tu postavila Gopa na dlažbu(J5m) na mramorovou vásu s olejem(J5m) a vzhlédla k paní takto odvětíc(J5m) Ó dcero mého pána v bazaru(J5m) jsem byla vonné věci kupovat(J5m) do lázně tvé pro rajské tělo tvé(J5m) a viděla jsem k svému podivu(J5m) že kupec u něhož jsem koupila(J5m) při zmínce o tvém jménu chladný klid(J5m) svůj zachoval že jména tvého zvuk(J5m) tak málo čaru měl pro jeho sluch(J5m) jak pro oko měl zlata vábný lesk(J5m) jež jménem tvým jsem jemu poskytla(J5m) co odměnu za zboží výtečné(J5m) Tak pravila a Alambušin smích(J5m) zněl jako stříbro když to slyšela(J5m) a mezi smíchem tak ji těšila(J5m) Nech milá Gopo starce v závisti(J5m) a přesycení lháti lhostejnosť(J5m) a rozjímat o kráse marnosti(J5m) Jich minul čas a to je omlouvá(J5m) Však Gopa hlavou vážně potřásla(J5m) a pravila Jest Upagupta mlád(J5m) a krásný jako měsíc v slávě své(J5m) má způsoby a chůzi jako král(J5m) ač skromný jest jak v trávě květina(J5m) Tu Alambuša stále smějíc se(J5m) ač méně hlučně Gopu škádlila(J5m) Ó zdá se mi má Gopo ubohá(J5m) že kupce toho jistě miluješ(J5m) ač mládí tvoje již již minulo(J5m) ač vážná jsi a přísná na sebe(J5m) Leč Gopa žertům těm se nesmála(J5m) a odvětila Nikdy smělosti(J5m) bych neměla svých zraků pozvednout(J5m) i kdybych krásou kvetla mladostí(J5m) až k jeho tváři s toužnou žádostí(J5m) čar čistoty tak v hvězdné svítí mu(J5m) z dna zamyšlených očí že má šíj(J5m) v úctě před ním kloní mimoděk(J5m) Ó věř nad slunce krasší jesti muž(J5m) jenž svatě žije v cudu velebě(J5m) Svých slov se Gopa lekla vzpomněla(J5m) že paní její kněžkou lásky jest(J5m) že v opojení žije rozkoše(J5m) že vírem pluje žhavých žádostí(J5m) že idólem jest vášní divokých(J5m) to vše ji nyní pozdě napadlo(J5m) a třásla se před hněvem zníceným(J5m) svou nerozvážnou řečí Tiše však(J5m) se Alambuša pouze usmála(J5m) a sklonila svou hlavu na chvilku(J5m) jen málo k ňadrům pak ji vztýčila(J5m) a mlčky Gopě rukou kynula(J5m) by dvéře otevřela komnaty(J5m) V síň vnikal takto zahrad vonný stín(J5m) a libý chlad fontanů třpytivých(J5m) a pokořit se přišli knížata(J5m) a hudbou hlukem zpěvem plnil se(J5m) dům mramorový jak každý jiný den(J5m) jak každou jinou noc až na nebi(J5m) se unavené zraky stříbrné(J5m) hvězd zavíraly topících se v mhu(J5m) Tu bledá jak ten úsvit chorobný(J5m) se Alambuša zvedla s koberce(J5m) kam byla klesla hledající sen(J5m) a zavolajíc Gopu pravila(J5m) Já chci jej vidět Mlč a netaž se(J5m) Ty dobře víš o kom po celý den(J5m) jsem snila v horečce a v toužení(J5m) A Gopa mlčela neb věděla(J5m) Ruch v bazaru byl ráno jako vždy(J5m) když věrná Gopa se tam zjevila(J5m) a přímo k místu šla kde voňavky(J5m) své Upagupta prodával jak vždy(J5m) Plach pohled její byl když pravila(J5m) mu tiše ukazujíc rukou směr(J5m) Hleď pane tam a rci zda viděls kdy(J5m) květ spanilejší Pozved mimoděk(J5m) zrak Upagupta hleděl v stranu tu(J5m) kam kynula a viděl palankyn(J5m) ze sloní ze stříbra a želviny(J5m) jenž spočíval na silných ramenech(J5m) čtyř černých otroků a v závojích(J5m) nad sněhy třpytnějších v něm ležela(J5m) jak perla v rozevřené lastuře(J5m) z žen nejkrásnější svůdná čarovná(J5m) a její zraky velké planoucí(J5m) jak hvězdy zázračné vedoucí v ráj(J5m) se na něj plné touhy dívaly(J5m) a zároveň mu Gopin šeptal hlas(J5m) Toť Alambuša zve tě k sobě v dům(J5m) A otroci šli kolem něho teď(J5m) a z palankynu ruka překrásná(J5m) jak v umdlení přes římsu visela(J5m) desk postranních a jako náhlý blesk(J5m) šleh z prstenů třpyt drahých kamenů(J5m) když z nenadání sebou pohnula(J5m) a z její dlaně vypad bílý květ(J5m) Vzdech vyšel z palankynu zároveň(J5m) a Alambuša klesla v podušky(J5m) tak tiše jak ten květ jenž ležel teď(J5m) u nohou Upagupty Palankyn(J5m) se v davu ztratil v lidí hemžení(J5m) a věrná Gopa opět šeptala(J5m) Toť Alambuša zve tě k sobě v dům(J5m) Něm sklonil jinoch se a pozved květ(J5m) by noha kolemjdoucích náhodou(J5m) ho neskrušila bílý v temný prach(J5m) a položil jej prostě v chladící(J5m) a jasnou vodu kterou nádoba(J5m) již hrnčíř soused jeho v bazaru(J5m) sem přines byla po kraj plněna(J5m) To vidouc řekla Gopa Tvůj jest květ(J5m) a znamením jest lásky paní mé(J5m) On ale mlčel jak by neslyšel(J5m) a proto za ruku jej pojala(J5m) a zatřásla jí prudce volajíc(J5m) Můj pane odpověz když pravím ti(J5m) že Alambuša zve tě k sobě v dům(J5m) Co říci mám jí Jaký je tvůj vzkaz(J5m) Tu hleděl jinoch nad ni zrakoma(J5m) tak skromnýma plnýma dobroty(J5m) jak dítěte a pravil tiše jí(J5m) To řekni paní své že vzkazuji(J5m) Má sestro doba ještě nepřišla(J5m) bych navštívil tě To A více nic(J5m) se udiveně Gopa tázala(J5m) a zase To je pane tedy vše(J5m) Když ale stále mlčel odešla(J5m) A Alambuša letěla jí vstříc(J5m) a zvolala Jen rychle mluv ó mluv(J5m) co vzkazuje Ó rci to doslovně(J5m) Však pomalu jen Gopa pravila(J5m) Co řekl věru příliš krátké jest(J5m) zní doslovně tak jeho odpověď(J5m) Má sestro doba ještě nepřišla(J5m) bych navštívil tě To a více nic(J5m) teď zase Alambuša zvolala(J5m) jak dříve Gopa vypukla pak v pláč(J5m) a všecka uzardělá pravila(J5m) Trest krutý stíhá vidím vinu mou(J5m) Ó rozumím On tím říci chtěl(J4m) že ví že láska moje prodajná(J5m) ač za velkou jen cenu on že chud(J5m) že nepřijde až v daleký ten čas(J5m) až zbohatne ó Gopo Gopo má(J5m) Já studem zhynu Rychle k němu spěj(J5m) a řekni mu že omyl vládne zde(J5m) Já přijímala bohatství co hold(J5m) ach z rukou všech však vždy jen úsměv můj(J5m) na toho zazářil jenž dovedl(J5m) mě opojiti sladkou lásky lží(J5m) na okamžik Však ne to neřekni(J5m) To všecko podlé jest a ohavné(J5m) Ó řekni mu jen že jej miluju(J5m) že nyní teprv vím co láska jest(J5m) ať přijde hned ať neodkládá dál(J5m) jest láska moje jeho nekoupí(J5m) jí nikdo nikdo víc za celý svět(J5m) A Gopa šla hledala celý den(J5m) a našla Upaguptu posléze(J5m) u řeky někde v nízké chaloupce(J5m) a vyřídila všechno do slova(J5m) co Alambuša byla mluvila(J5m) On klidným byl a trpělivě vše(J5m) do konce vyslyšel a pravil pak(J5m) svým tichým hlasem snivě hudebním(J5m) Mé sestře řekni není ještě čas(J5m) bych navštívil ji Nuž a to je vše(J5m) se Gopa tázala a sklamána(J5m) šla smutně nazpět v mramorový dům(J5m) kde Alambuša v slzách čekala(J5m) Den celý byla sama trávila(J5m) a marně knížata se hlásili(J5m) a přinášeli dary prosili(J5m) o jediný jen pohled milosti(J5m) Když Gopa vešla vyřídila vzkaz(J5m) tu padla Alambuša na dlažbu(J5m) jak mrtvola a dlouho ležela(J5m) bez hnutí zoufalá a zdrcená(J5m) Pak posléz pomalu se vzpřímila(J5m) a šeptala Má věrná Gopo jdi(J5m) ó ještě jednou k němu vydej se(J5m) a řekni mu ne lásku žádám již(J5m) jen milosrdí Řekni Gopo mu(J5m) že umírám že chci by vešel jen(J5m) ne v dům můj ne ach pouze v zahradu(J5m) že jedinou mám pro něj otázku(J5m) a on ať na ni krátce odpoví(J5m) To žádám jen a více nechci nic(J5m) Ó řekni mu že o mou spásu jde(J5m) Chce almužnu mi krutě odpírat(J5m) on který Buddhy zákon vyznává(J5m) A Gopa šla a vyřídila vše(J5m) a plakala nad paní nešťastnou(J5m) Tu pravil Upagupta zamyšlen(J5m) Nuž veď mě k ní ač doba nepřišla(J5m) kdy navštívit ji mám A mezi tím(J5m) se Alambuša v nevědomé lsti(J5m) v rouch nevídanou pýchu halila(J5m) lesk perel svítil kolem šíje jí(J5m) jak lunné paprsky a smaragdy(J5m) na ňadrech hořely a na vlasech(J5m) a v náramcích a kolem kotníků(J5m) Šla do zahrady sedla u vody(J5m) kde lekníny azurné plovaly(J5m) po vlnách v které hvězdy svítily(J5m) a podepřela luznou hlavu svou(J5m) o kvetoucí čampaky vonný keř(J5m) a šeptala Jak mluviti mám s ním(J5m) Před jeho obrazem bych klečela(J5m) jak před modlami bohu nejvyšších(J5m) O lásce věru není více řeč(J5m) A na to šeptal skrytý v srdci hlas(J5m) Ó nezoufej tvá krása zvítězí(J5m) Lžeš odříkání doufáš jako dřív(J5m) chceš lásku jeho nebo náhlou smrť(J5m) V tom ozvaly se kroky byl to on(J5m) a Alambuša sotva dýchala(J5m) Dul vánek mdlý jak láskou zahradou(J5m) a hvězdy tiše v šero svítily(J5m) a s čampaky pad ob čas vonný květ(J5m) jak polibek na nyvé noci tvář(J5m) a voda šplounala a tam stál on(J5m) Tu myslit nemohla než na lásku(J5m) však neměla hned síly povstati(J5m) a k němu ji Útlé vložila(J5m) dva prsty na rty sladce kouzelně(J5m) se jala napodobit ptáka hvizd(J5m) zněl snivě klokotavě toužebně(J5m) jak kokily když sýlá v jarní noc(J5m) svůj lásky bol své lásky jásání(J5m) A tak jej k sobě vábit chtěla též(J5m) On naslouchal a mimoděk se dal(J5m) tím směrem odkud klokot nesl se(J5m) Tu náhle zableskly se smaragdy(J5m) ve hvězdném kmitu zabělil se zjev(J5m) pod keřem čampaky u ztmělých vod(J5m) a blížil se mu Vůně sandálu(J5m) šla z třpytných rouch svítily démantně(J5m) jak lotus krásné oči blíž a blíž(J5m) se nesl zjev a za ruku ho jal(J5m) a jasmínových ňader krásný div(J5m) vzdech pozvedl a se rtů splynul šept(J5m) Jsemť já ta kokila jež láskou lká(J5m) Ó ukrutný což jest tak nesnadné(J5m) mě milovat A slza veliká(J5m) a třpytivá jak lunný perel svit(J5m) na její šíji padla v ňadra jí(J5m) Stál jinoch něm pomalu uvolnil(J5m) svou ruku z její něžně šetrně(J5m) s tím samým úsměvem s nímž ráno květ(J5m) ten bílý zachránil před skrušením(J5m) a klidně hlasem sladkým pravil jí(J5m) Ty vzkázalas mi že máš otázku(J5m) na kterou chceš abych ti odvětil(J5m) To jiná je než ta již proneslas(J5m) V ní mřelo srdce jedna otázka(J5m) jí v ňadrech hořela ach bolestně(J5m) ta zněla Miluješ mě Odpověď(J5m) však jeho na ni znala znala již(J5m) a proto vzdychla jen a hledala(J5m) v své paměti co byla myslila(J5m) když v úzkostech svých pro něj poslala(J5m) Vzdech za vzdechem jí hrdlo súžoval(J5m) a dlouho mlčela pak hluboce(J5m) se zadívala v čistý jeho zrak(J5m) a hlasem chvějícím se bolestí(J5m) mu pravila Ó běda běda mně(J5m) Můj celý život dlouhý jesti hřích(J5m) já žiju v propastech a temnotách(J5m) Já nevěděla o tom teď však vím(J5m) Je pozdě již Ó rci jsem ztracena(J5m) Tvor skleslý nemůže víc povstati(J5m) Je marný bolný výkřík duše mé(J5m) po spáse volající v úzkostech(J5m) Dech její těžký byl a se strachem(J5m) mu zřela v zraky Odpověděl jí(J5m) Kdo hřích svůj pozná nad ním zděsí se(J5m) a z hloubi srdce volá po spáse(J5m) ten dosáhne jí vkročil na cestu(J5m) jež k míru vede který nemine(J5m) A něha krásná jako svítání(J5m) se jevila mu v očích blouznivých(J5m) a mluvila o výších života(J5m) k nimž nepřistoupí nikdy smyslů blud(J5m) Tu Alambuša znova vzplanula(J5m) tím snivým čarem jeho osoby(J5m) a pojala jej opět za ruku(J5m) a zašeptala Slabá žena jsem(J5m) jen milováním silná láska jen(J5m) mě osvětila ukázala hřích(J5m) mi hnusný můj jest láska berlou mou(J5m) Ó neber mi jí klesnu opět zpět(J5m) do hříchů svých Ó miluj miluj mne(J5m) A za sebou jej táhla domu blíž(J5m) jenž mnohým světlem planul teď(J4m) a zvala jej a řekla Se mnou pojď(J5m) On ale mlčky tiše uvolnil(J5m) svou ruku z její něžně šetrně(J5m) a vážně pak jí pravil Sestro má(J5m) čas ještě není kdy tě navštívím(J5m) Tak pravil jí a odvrátil se pak(J5m) a vyšel z vonné šeré zahrady(J5m) a ona stála dlouho beze slov(J5m) a pouze stůj stůj myslit dovedla(J5m) však její rty se chvěly příliš než(J5m) by vskutku slovo mohly vyřknouti(J5m) a poloslova dusil němý pláč(J5m) Však náhle přišla slepá zuřivosť(J5m) a lomcovala jí jak stromem bouř(J5m) své perly trhala si se šíje(J5m) a šlapala je v prach a rvala si(J5m) rouch nádheru od ňader vlnících(J5m) a k zemi vrhla se a kvílela(J5m) a ranila si čelo o mramor(J5m) A na to vypukla zas v divý smích(J5m) po hudbě volala a tančila(J5m) a sedla za stůl zlatým nádobím(J5m) a květy pokrytý a zvolala(J5m) Hod slavme Přineste mi květů víc(J5m) med lahůdky a vzácné ovoce(J5m) a dokořán hned dvéře otevřte(J5m) a vpusťte každého kdo vejít chce(J5m) A vešel nejdřív kníže Kasjapa(J5m) jenž dlouho marně ji byl miloval(J5m) a pro něhož nenávisť měla jen(J5m) dnes ale volala mu v ústrety(J5m) Nuž konečně Kasjapo budu tvou(J5m) Však dřív mi dokaž že mě miluješ(J5m) Jsemť pohaněna tedy pomsti mě(J5m) Mě žebrák pohanil ó vyžeň jej(J5m) hned ráno zítra z města s potupou(J5m) syn kupcův Upagupta zove se(J5m) ten odvážný Najdeš jej v bazaru(J5m) A ráno stalo se jak žádala(J5m) byl Upagupta vyhnán za město(J5m) o vše co měl jej pochop oloupil(J5m) a psy ho štvali v pustou samotu(J5m) kde opuštěný hřbitov zapadlý(J5m) pod skalou ležel sluncem vyprahlý(J5m) Na skále rostl chudý planý fík(J5m) a pod ním Upagupta bydlil teď(J5m) tak klidný jako v chatě bydlil dřív(J5m) neb celé bohatství svých svatých snah(J5m) měl stále v duši ty mu odejmout(J5m) ten pochop nemoh jenž jej oloupil(J5m) Však ten který jej z města vypudil(J5m) šel k Alambuše ještě toho dne(J5m) a žádal odměnu za zlý svůj čin(J5m) a ona vrhla se mu v náručí(J5m) a unes ji do svého paláce(J5m) kde v hluku žila celou řadu dní(J5m) a v opojení v lesku v nádheře(J5m) ve víru nejskvělejších slavností(J5m) až přesycena klesla únavou(J5m) Tu na lůžku když tiše ležela(J5m) hlas začal náhle v nitru šeptat jí(J5m) a tázal se Nuž zapomnělas jej(J5m) a zapudilas jeho vidinu(J5m) A viděla ten cudný jeho zrak(J5m) ten úsměv plný něhy dětinné(J5m) a viděla jak v svatém zjevení(J5m) tu cestu z hříchu z hnusu z potupy(J5m) a z pekel hanby vzhůru vedoucí(J5m) do výšin věčných blahodatných pravd(J5m) tu cestu kterou pouhým pohledem(J5m) svých očí blouznivých byl hlásal jí(J5m) a prostým slovem plným soustrasti(J5m) Tu zachvěla se hrůzou před sebou(J5m) a v pláči ruce lomíc sténala(J5m) Ach Upagupto smiluj ustrň se(J5m) Ó zasviť na mne slunným zrakem svým(J5m) Vím nejsem hodna se ti přiblížit(J5m) však u tvých nohou nech mě pokleknout(J5m) bych prosila tě bys mi prominul(J5m) Tak bědovala sňala se šíje(J5m) a s ramen perly zlatých kruhů tíž(J5m) to všechno dary byly knížete(J5m) to všechno peníz za nějž prodala(J5m) tu lásku která nepatřila jí(J5m) neb jeho byla toho jinocha(J5m) jenž o ni nedbal Ó jak pálily(J5m) ty skvosty ji jak vrhla daleko(J5m) je v temný kout Pak vstala prchnouti(J5m) kams daleko do pouště chtěla pryč(J5m) by poskvrnu svou smyla slzami(J5m) Sad šerý byl když vyšla kokila(J5m) kdes láskou sladce lkala na blízku(J5m) a plna květů plála čampaka(J5m) u jasných vod kde svatých konstellac(J5m) se zrcadlily bílé obrazy(J5m) na hladině na které leknínu(J5m) se azurné houpaly kalichy(J5m) Tu vzpomněla na vlastní zahradu(J5m) na onen večer kdy jej vábila(J5m) svist snivý ptáka napodobujíc(J5m) a teď jak tenkrát sotva dýchala(J5m) neb slyš Krok ozval se a tiše stál(J5m) jak tenkrát v šeru jinoch ztepilý(J5m) a srdce její zastavilo se(J5m) a oči její zavíraly se(J5m) a rozevřela náruč jemu vstříc(J5m) On nestál tiše blíže blíže šel(J5m) dech jeho horký vál jí na čelo(J5m) ret jeho žhavý její hledal ret(J5m) a chvějící se ruce táhly ji(J5m) na vzdmutá prsa Otevřela zrak(J5m) vždyť sotva věřit mohla tomu snu(J5m) že na srdce mu padá hltati(J5m) tvář jeho chtěla svými pohledy(J5m) pít jeho duši dlouhým polibkem(J5m) však vykřikla a vyrvat chtěla se(J5m) z těch svírajících rukou neboť ach(J5m) to nebyl on to chlípně Kasjapa(J5m) ji líbal divoký a příšerný(J5m) jak sama neřesť Jeho náručí(J5m) ji věznilo jak oka plachou laň(J5m) a smyslná a vilná jeho tvář(J5m) škleb posměchu byla na ideál(J5m) jenž duši její plnil září svou(J5m) Jak do rmutu a kalu trhal ji(J5m) s té výše která spásou kynula(J5m) Bouř vášně divoké ji schvátila(J5m) své ponížení pomstit žíznila(J5m) a v bláto zašlapanou duši svou(J5m) a záštím slepá jako tygřice(J5m) mu dýku jeho z pochvy vyrvala(J5m) a bleskem mu ji v prsa vrazila(J5m) po samý jilec Padl Kasjapa(J5m) bez jediného slova výkřiku(J5m) pad u čampaky která zachvěla(J5m) se z hluboka když o ni zavadil(J5m) a liják hvězdných květů pršel s ní(J5m) na blednoucí už tvář a kokila(J5m) dál zpívala svůj sladký lásky žal(J5m) a bílé konstellace planuly(J5m) jak dřív na nebi v tiché velebě(J5m) však čisté jejich svaté obrazy(J5m) ne pouze ve vodách se shlížely(J5m) i v temné krvi která do trávy(J5m) se tiše lila z rány hluboké(J5m) Jak ve snách Alambuša kráčela(J5m) když k soudu vedli ji a mlčela(J5m) když tázali se stále mlčela(J5m) i když jí mučili když rozsudek(J5m) jí hlásili jímž smrti propadla(J5m) Stud nejevila žádný když jí kat(J5m) rval roucho s těla luzy pustý křik(J5m) jí neprobudil z temné tuposti(J5m) ryk hrůzy tenkrát teprv šel jí z úst(J5m) když ruce její útlé uťali(J5m) i obě nohy katův když jí meč(J5m) tvář zhanobil jak lotos spanilou(J5m) když navždy zkazil div ten přírody(J5m) a ranou ohyzdnou ji proměnil(J5m) v škleb hlavy umrlčí z níž vanul děs(J5m) Pak nechali ji krví zbrocenou(J5m) na pustém vyprahlém tom hřbitově(J5m) kam byli zavlekli ji k popravě(J5m) Pal slunce k novým mukám omdlelou(J5m) když probudil když celou bídu svou(J5m) teď znova chápala když bez vlády(J5m) jak odhozená zavržená věc(J5m) zde ležela bez duše jediné(J5m) tak sama sama ve svém neštěstí(J5m) že přála si by ještě stál tu kat(J5m) by luza ještě urážela ji(J5m) tu člověčství poznala celou tíž(J5m) a viděla že spása jediná(J5m) jest nebytí a oči zkalené(J5m) se k nebi obracely ke skále(J5m) nad hřbitovem tak příkře stojící(J5m) a prosily tu skálu nebesa(J5m) by na ni padaly ji pohřbily(J5m) V tom pláč se ozval Gopa byla to(J5m) za paní přišla věrně oddaná(J5m) by při ní stála smrti úzkosti(J5m) až chmurné duši její zachvátí(J5m) A Alambuša v hloubi dojata(J5m) děkovati chtěla do výše(J5m) zrak pozvedajíc v němé modlitbě(J5m) však slovo náhle v hrdle vázlo jí(J5m) a loktem který rukou nekončil(J5m) a z něhož krev se její prýštila(J5m) na skálu ukázala vyprahlou(J5m) kde planý rostl fík a chrapot dral(J5m) se z jejích úst a Gopa hledíc tam(J5m) jí šeptala Toť Upagupta jest(J5m) Se skály stoupá dolů přichází(J5m) A nešťastnice Gopu prosila(J5m) Při duši tvé tě Gopo zaklínám(J5m) mou zastři tvář Ach nemám rukou víc(J5m) bych skryla ji a země tvrdá jest(J5m) jak lidské srdce nechce pohltit(J5m) mě neblahou Mé údy uťaté(J5m) skryj také rychle Přišel posmívat(J5m) se bídě mé A Gopa poslušně(J5m) svým pláštěm přikryla co hrůzou teď(J5m) se zdálo krvavou co luzné tak(J5m) se někdy zdálo v dobách sladkých ach(J5m) ty krásné nohy útlé ruce ty(J5m) a zahalila zohyzděnou tvář(J5m) svým hrubým závojem a nechala(J5m) jen mroucí oči volně bez krytu(J5m) pak sedla na zem štkajíc v tichosti(J5m) A zatím Upagupta blížil se(J5m) byl rychle z listí spletl stínidlo(J5m) a přinášel je aby neblahou(J5m) před palem slunce chránil mučivým(J5m) však ona ani necítila stín(J5m) ten libý který listí dávalo(J5m) a viděla jen jej jen jeho tvář(J5m) a oči jeho čisté jako květ(J5m) a konečně se takto ozvala(J5m) z dna bídy své Konečně přicházíš(J5m) však pozdě ach Kde pýcha krásy mé(J5m) kde těla čar Ó odvrať se a jdi(J5m) i nejkrutější pomsta přesytí(J5m) se pohledem na žal a bídu mou(J5m) On ale snivě jen se pousmál(J5m) a sklonil se k ní níže šeptaje(J5m) jak něžná matka děcku chorému(J5m) Dnes sestro moje přišel posléz čas(J5m) bych navštívil tě Krutě řádil meč(J5m) pych krásy tvé je skácen jako strom(J5m) ti uprchli jež jeho ovoce(J5m) kdys vábilo Ó nech je zapomeň(J5m) Meč duše tvé se dotknout nemohl(J5m) a krása její mukou netratí(J5m) Již mezi tebou nestojí a mnou(J5m) lež smyslů s cesty světla vábící(J5m) a proto k tobě přišel bratr tvůj(J5m) A míru polibek na čelo vdech(J5m) jí zneuctěné bledé krvavé(J5m) a Alambuša něma třásla se(J5m) a našla ještě slzu poslední(J5m) už zbylou v útrapě a v mučení(J5m) a mroucí její oči vyprahlé(J5m) zas v démantné se hvězdy změnily(J5m) a zašeptala Ó můj bratře dík(J5m) Stín ale vstoup jí zase do zraku(J5m) a řekla Běda mně už pozdě je(J5m) vím ztracena jsem Nejsi pravil jí(J5m) vždyť žádné srdce není ztraceno(J5m) jež aspoň jednou vážně zatouží(J5m) se vymaniti z hříchu poroby(J5m) Já toužila a proto trpím smrť(J5m) mu pravila a snivě zasvitly(J5m) jí temné oči sladce blouznivě(J5m) bez všeho zmatku smyslů vzrušených(J5m) a kloníc hlavu k prsoum dodala(J5m) Teď poznávám že srdce čistota(J5m) jest nejkrásnějším darem člověka(J5m) Cos jako světlo ve mně vychází(J5m) Pak zemři v míru řekl s úsměvem(J5m) jenž neměl žádný smutek v sobě víc(J5m) ty opět zrodíš se a touha tvá(J5m) tě povede na pravou cestu pak(J5m) na onu cestu která vede nás(J5m) do lůna toho bytí pravého(J5m) v němž nehrozí už žádné zrození(J5m) a žádné vrácení v prach pozemský(J5m) Ó sestro moje budiž s tebou mír(J5m) A po druhé jí vdechl polibek(J5m) na bledé čelo Usměv blažený(J5m) zas v očích zahrál jí a zemřela(J5m) Nad mrtvolou vypukla Gopa v pláč(J5m) on ale klidně vyšel z hřbitova(J5m) neb jeho duch už zase ztrácel se(J5m) do hlubin přemítání bezedných(J5m) o životě tom vyšším vnitřnějším(J5m) jejž nepostihne oko ani sluch(J5m) o životě jenž nikdy nekončí(J5m) a změny nezná ani pohromy(J5m) o životě jenž brány svatyně(J5m) své smyslům zavírá jak smečce psů(J5m) A proto nad mrtvolou neplakal(J5m)