Rozličné krachy nad zemí, pod zemí a na zemi.
„Řink! bum! křáp! a bác!
třesk! prásk! šrum! a plác!“
Jak ta slůvka krásně znějí
i líbezně, ach!
Podle těchto onomatopejí
suďte, jak je krásný každý „krach“.
Já však beze všeho hluku,
u nejlepším libozvuku
řeči naší české,
pokusím se ukázati
učeně i dokázati,
co jsou krachy světské
i nebeské.
95
Tak je totiž dělím já
dle toho, kdo při nich „režii“ má.
Neboť věru žádný
nedovede smrtelník,
třeba byl i kouzelník
dovedný i řádný,
aranžovat „krach“, jakýž se přihodí
sem tam v lůně matky přírody,
na př. spustí-li „hromovládný“.
Když tam ze příšerných
mraků černých
vyrážej’ ty jiskry jisté,
jichž znaj’ užívat telegrafistételegrafisté,
aneb blesk když před hromem
s věží líbá se či se stromem –
jak se každý skerčí,
sotva že to zmerčí,
křižuje se, barvu z tváře ztrácí,
zvláště páni od asekurací,
jimžto z ohně škody
sůl jsou v očích – v botě vody.
Podobně mohutný „krach“
je, co v sopek útrobách
vře a bručí,
mumlá, kručí,
až se jednou z nenadání
vychrlí to k nebes báni,
že je z toho hrůza až a strach,
z ženy jak, když dá se do stuchání.
Stejně příjemné znám hosti,
ty, co s úžasnou rychlostí
s temen hor a skal
řítí se, jak svět by zkázu bralbral,
a jež zovem lavinami,
stržemi neb sněžinami.
96
Zřídka také budí smích
žert ten, když se na lodích
bleskem vzejme dynamit neb prach,
v strašném rachotu
spůsobí pak „krach“,
po němž trosky lodí, životů
plovou po vlnách.
S ním jsou příbuzni
„krachové“ ti přerůzní,
jež se s varianty se všemi
odbývají pod zemí;
k strašné stupňují se ráně
tam, kde doly jsou a báně,
zvláště s uhelnými vrstvemi.
Za ty – jak se vidí,
nikdo nemůže z nás lidí;
víc je ale mnohem těch,
jimiž lidé druhů všech
obtěžují svědomí i duši
víc snad, nežli sluší.
Abych vkus projevil delikátní,
uvedu nejprve „krachy“ státní,
o nichž z úcty k slavné censuře
ceknu nejmíň radš,radš než nejhůře.
Po nich krachy politické
přijdou a pak válečnické,
ježto bývaj’ přezvány
„Hradci“ též a „Sedany“;
jsou-li však diplomatické,
mohou jmenovat se z lence
třeba cařihradské konference.
Krachy bratrsko sesterské
parlamentní jsou a ministerské,
buďže totiž praskne parlament
nebo kabinet – mordelement!
97
Krachy náboženské
mají časem na svědomí ženské,
jichžto jazýčkem na př. sdílným
rozneslo se, že prý papež neomylným,
z čehož byl pohříchu
po světě krach – smíchu.
Po nich znalecké
přijdou krachy vědecké,
jež se tvoří,
když se starých soustav bludy boří
ňákým velikánem kouzelníkem,
Darwinem, Newtonem, Koperníkem.
K vědeckým pak soutěží
„chemický“ též náleží,
jakož výbuchy jsou plynu,
nafty, nitroglycerinu.
Na vědecké
následujtež krachy umělecké,
skladatelské
a spisovatelské;
na příklad, když na jevišti
drama propadá neb opera,
talentův to naděj veškerá,
jimž se obdivovat měly věky příští.
Zcela všední, takřka pravidelní
krachové jsou divadelní,
když se ředitel některý skráchne,
členům s gážemi – ft! – pláchne,
aneb členové když ředitele
nechaj’ osiřet i – věřitele.
Hudební krach světu hlásá
buben rozbitý neb puklá basa;
za to zpěvácké
krachy máme zas,
tenoristovi když sklapne c,
98
neb když ochraptí po flámu bas.
Stejně mrzuté, jak muzikantské,
bývaj’ krachy špekulantské,
třeba špekulace s omnibusy
nebo s továrnou na fidibusy
nebo neúspěch ten příkrý,
jakýž mělo u nás slavné „cri-cri“.
Rovněž „mrzutické“
krachy průmyslnické
a obchodnické,
k vůli rýmu také živnostnické,
na př. když šenkýř pije pivo
v hospodě sám, kde dřív bylo živo;
aneb uzenář když zavřít musí krámek,
že u něho našli pár psích známek.
Takřka ustavičné
jsou teď krachy železničné
anebo přátelské
s nimi krachy stavitelské,
na slavné ať publikum
spadne vagón nebo dům,
což je stejně pěkný šrum!
Časové
jsou i krachy spolkové;
ku příkladu vezměm hned
„Eisklub“ v zimě, když nechce být led.
Staré bajky
jsou již krachy dělnické a strajky;
fešácké
jsou pak krachy pijácké,
když se proti piva zdražení
stane všeobecné vzbouření
Gambrinových ctitelů,
jenž, ač hrozně neradi,
odřeknou se na čas korbelů –
99
(N. B. víno pít jim nevadí!)
Krach andělský
byl prý jakýs před stvořením světa;
to jsou však již příliš dlouhá leta;
s ním se rýmuje krach manželský
teď, kde po ráji a andělích je veta!
Manželský krach ve své kráse
malé bouři podobá se,
an se často dosti přihodí,
že cos blýskne nebo uhodí.
Hluku dělá také dost,
ač dvé hlav jen celá společnost
velectěná čítá,
lecos při něm také sem tam lítá
po muži neb po ženě,
co má na lávce být nebo na stěně.
Krach ten živelní truc pohromě
velký poplach dělá po domědomě,
zvlášť kdy na manželské tváři
druhý den cos modře září
nebo červeně.
Významný je krach,
když si děti hrají,
z karet dům si udělají
a ten na to v prach
fouknutím se řítí;
podobně prý ach,
s všemi nadějeminadějemi,
illusemi v žití!...
Krach „špásovný“
provádí se od těch, jižto cítí,
že nejsou dost rekovní,
aby s osudem se mohli příti.
Kousek olova a špetka prachu
zbaví prý je zoufalství i strachu,
100
při čemž nedbaj’ toho škandálu,
že pak přijdou do lecjakých žurnálů.
S tím i, drahé dámy, páni,
končím dnešní svoje rozjímání –
s bohem! na shledání!
(Jde a vrátí se zpět.)
Parbleu! teď mi teprv připadá,
jak to s pamětí mou divně vypadá –
bozi slitovní!
tolik vyjmenovat krachů
v tom svém tlachu,
jenom ne ten hlavní – bursovní!
Na štěstí ho všichni znáte
z knihy kasovní,
tam kde z akcií zisk znamenáte
nebo z renty – tutti frutti –
(Kýchne žertovně.)
Hepšík! Sit saluti!
(Pokloní se a odejde.)