Rozličné krachy nad zemí, pod zemí a na zemi.

Emil Trnka

Rozličné krachy nad zemí, pod zemí a na zemi.
„Řink! bum! křáp! a bác! třesk! prásk! šrum! a plác!“ Jak ta slůvka krásně znějí i líbezně, ach! Podle těchto onomatopejí suďte, jak je krásný každý „krach“. Já však beze všeho hluku, u nejlepším libozvuku řeči naší české, pokusím se ukázati učeně i dokázati, co jsou krachy světské i nebeské. 95 Tak je totiž dělím já dle toho, kdo při nich „režii“ má. Neboť věru žádný nedovede smrtelník, třeba byl i kouzelník dovedný i řádný, aranžovat „krach“, jakýž se přihodí sem tam v lůně matky přírody, na př. spustí-li „hromovládný“. Když tam ze příšerných mraků černých vyrážej’ ty jiskry jisté, jichž znaj’ užívat telegrafistételegrafisté, aneb blesk když před hromem s věží líbá se či se stromem – jak se každý skerčí, sotva že to zmerčí, křižuje se, barvu z tváře ztrácí, zvláště páni od asekurací, jimžto z ohně škody sůl jsou v očích – v botě vody. Podobně mohutný „krach“ je, co v sopek útrobách vře a bručí, mumlá, kručí, až se jednou z nenadání vychrlí to k nebes báni, že je z toho hrůza až a strach, z ženy jak, když dá se do stuchání. Stejně příjemné znám hosti, ty, co s úžasnou rychlostí s temen hor a skal řítí se, jak svět by zkázu bralbral, a jež zovem lavinami, stržemi neb sněžinami. 96 Zřídka také budí smích žert ten, když se na lodích bleskem vzejme dynamit neb prach, v strašném rachotu spůsobí pak „krach“, po němž trosky lodí, životů plovou po vlnách. S ním jsou příbuzni „krachové“ ti přerůzní, jež se s varianty se všemi odbývají pod zemí; k strašné stupňují se ráně tam, kde doly jsou a báně, zvláště s uhelnými vrstvemi. Za ty – jak se vidí, nikdo nemůže z nás lidí; víc je ale mnohem těch, jimiž lidé druhů všech obtěžují svědomí i duši víc snad, nežli sluší. Abych vkus projevil delikátní, uvedu nejprve „krachy“ státní, o nichž z úcty k slavné censuře ceknu nejmíň radš,radš než nejhůře. Po nich krachy politické přijdou a pak válečnické, ježto bývaj’ přezvány „Hradci“ též a „Sedany“; jsou-li však diplomatické, mohou jmenovat se z lence třeba cařihradské konference. Krachy bratrsko sesterské parlamentní jsou a ministerské, buďže totiž praskne parlament nebo kabinet – mordelement! 97 Krachy náboženské mají časem na svědomí ženské, jichžto jazýčkem na př. sdílným rozneslo se, že prý papež neomylným, z čehož byl pohříchu po světě krach – smíchu. Po nich znalecké přijdou krachy vědecké, jež se tvoří, když se starých soustav bludy boří ňákým velikánem kouzelníkem, Darwinem, Newtonem, Koperníkem. K vědeckým pak soutěží „chemický“ též náleží, jakož výbuchy jsou plynu, nafty, nitroglycerinu. Na vědecké následujtež krachy umělecké, skladatelské a spisovatelské; na příklad, když na jevišti drama propadá neb opera, talentův to naděj veškerá, jimž se obdivovat měly věky příští. Zcela všední, takřka pravidelní krachové jsou divadelní, když se ředitel některý skráchne, členům s gážemi – ft! – pláchne, aneb členové když ředitele nechaj’ osiřet i – věřitele. Hudební krach světu hlásá buben rozbitý neb puklá basa; za to zpěvácké krachy máme zas, tenoristovi když sklapne c, 98 neb když ochraptí po flámu bas. Stejně mrzuté, jak muzikantské, bývaj’ krachy špekulantské, třeba špekulace s omnibusy nebo s továrnou na fidibusy nebo neúspěch ten příkrý, jakýž mělo u nás slavné „cri-cri“. Rovněž „mrzutické“ krachy průmyslnické a obchodnické, k vůli rýmu také živnostnické, na př. když šenkýř pije pivo v hospodě sám, kde dřív bylo živo; aneb uzenář když zavřít musí krámek, že u něho našli pár psích známek. Takřka ustavičné jsou teď krachy železničné anebo přátelské s nimi krachy stavitelské, na slavné ať publikum spadne vagón nebo dům, což je stejně pěkný šrum! Časové jsou i krachy spolkové; ku příkladu vezměm hned „Eisklub“ v zimě, když nechce být led. Staré bajky jsou již krachy dělnické a strajky; fešácké jsou pak krachy pijácké, když se proti piva zdražení stane všeobecné vzbouření Gambrinových ctitelů, jenž, ač hrozně neradi, odřeknou se na čas korbelů – 99 (N. B. víno pít jim nevadí!) Krach andělský byl prý jakýs před stvořením světa; to jsou však již příliš dlouhá leta; s ním se rýmuje krach manželský teď, kde po ráji a andělích je veta! Manželský krach ve své kráse malé bouři podobá se, an se často dosti přihodí, že cos blýskne nebo uhodí. Hluku dělá také dost, ač dvé hlav jen celá společnost velectěná čítá, lecos při něm také sem tam lítá po muži neb po ženě, co má na lávce být nebo na stěně. Krach ten živelní truc pohromě velký poplach dělá po domědomě, zvlášť kdy na manželské tváři druhý den cos modře září nebo červeně. Významný je krach, když si děti hrají, z karet dům si udělají a ten na to v prach fouknutím se řítí; podobně prý ach, s všemi nadějeminadějemi, illusemi v žití!... Krach „špásovný“ provádí se od těch, jižto cítí, že nejsou dost rekovní, aby s osudem se mohli příti. Kousek olova a špetka prachu zbaví prý je zoufalství i strachu, 100 při čemž nedbaj’ toho škandálu, že pak přijdou do lecjakých žurnálů. S tím i, drahé dámy, páni, končím dnešní svoje rozjímání – s bohem! na shledání! (Jde a vrátí se zpět.) Parbleu! teď mi teprv připadá, jak to s pamětí mou divně vypadá – bozi slitovní! tolik vyjmenovat krachů v tom svém tlachu, jenom ne ten hlavní – bursovní! Na štěstí ho všichni znáte z knihy kasovní, tam kde z akcií zisk znamenáte nebo z renty – tutti frutti – (Kýchne žertovně.) Hepšík! Sit saluti! (Pokloní se a odejde.)

Básně v knize Silvestriády: