Jen feš!

Emil Trnka

Jen feš!
Jsoutě hesla, jež se celým světem nesla, nesou posavád, přec jich málo snad, jež by nedozrála nikdy na veteš – pořekadla, jež by věčně vládla, jako to: jen feš! Hle zde šviháka, škrobeného panáka, v novém futrále 120 zcela jako v módním žurnále; nikde ani chybičky, elegance vzor to celičký. – Všecko nové na sobě on má, jen to drahé jeho „já“ (zapírání marné!) poněkud již stárne; přishrben již trochu chodí, mrakem vlasů probleskuje pleš – – však co škodí? Jen feš! Tamto panenka, (není-linení-li, ať odpustí!) dcera domovníka Kapusty, malá fiflenka, po modě vlas načechraný, po modě šat „dressovaný“, botičky s vysokými špalíčky, po Příkopech zpodvečera prochází se sama jako „nóbl“ dáma; zdá se to být její sféra – – kdyby tatík na ni přikvačil tak z nenadání, řek’ by potěh v ruce: Jdeš mi, jdeš! Ale což! – Jen feš! Ten zde pán před nedávnem boháčem byl zván, bankéřem byl, správním radou, milenku měl hezkou, mladou, s ní se v kočáře svém blýskal, hýřil, výskal – kvetlať jeho pšenice, stoupaly akcie velice; 121 dnes jich za zlatku cent dostaneš, boháč z mála dostal se až dolů na sensála. Proto však – jen feš! Mladičký pan Heiter je tak zvaný „Sontagsreiter“, krásného má koně, neníť v Čechách nouze o ně; ale jezdit klusem pro něho je těžkým hokpokusem. „Na, na, zvolna dále, zlatý Bucefale, a ty, Tomši milý, strach svůj pošetilý aspoň před světem skrýt hleď; v Bubenči, kamž spěješ, pěkně pookřeješ, jest tam jaktěživo znamenité pivo – však je znáš, také na kuchyni sobě pochutnáš, N. B. když tam šťastně dojedeš! Na, na, na – jen feš!feš!“ (Nápodobí nemotornou a strachuplnou jízdu na koni.) S puškou na rameně ztěžka zpropadeně táhne na manébr „šorfšic“ – náš pan Trébr. V červenci to nemalou je trýzní, chuďas také žízní jazyk takřka po dláždění vleče; přec však domů nazpět neuteče – (máť se u Ovčár dobývat dnes nový pivovár). 122 „Jářku, vlasti má, dokud sloužím já, ať se strachem žádným nechvěješ! vrahův úsilí vše marno – (utírá si pot s čela) hrome, to je parno! Ale nešť! – Jen feš!feš!“ (Paroduje schvácenou chůzi a strápenost následkem vedra a žízně.) Krásná figurina tahle balerina a jak šatit zná se k mladistvé své kráse! Ovšem starost zlá to, odkud bráti peněz na to – máť jen patnáct zlatých gáže bez vší jiné apanáže – avšak diblík mládí takto dívku svádí: „Ach co, starých bláznů dosti nalezneš! Jen feš!feš!“ Manžel Krákora z hospůdky zas domů vrávorá, trochu pozdě sic, avšak co je víc? Svědomí mu marně šeptá, marně reptá: „Až jen přijdeš domů, pak se těš!“ Eh – lala – jen feš! (Nápodobí bonvivanta napilého.) Sklapnutá jak kudlička, hle, tu babička; staromódní šátek béře dneska o svůj svátek, také sukni atlasovou, 123 před sto lety jež snad byla novou; na své čepčátko přišije si extra poupátko – (žádný smích! smát se stáří, to je hřích!) „Nežli na Volšana pojedeš, hihihi – jen feš!“ (Po vyvolání:) Nechtěl jsem vásvás, drazí, rozesmát, nýbrž spíše k pláči rozehřát vážnou deklamací – což je ovšem trochu těžší prací – avšak tu mně vám špital rarach sám: „Jdižiž! s vážnou pranic nesvedeš! A protož – jen feš!feš!“

Básně v knize Silvestriády: