Sylvestr „Svornosti“.

Sylvestr „Svornosti“. 1876.
(Starý rok v županu s noční čepicí na hlavě přibelhá se o holi a usedne do lenošky, kteráž se pohybuje na kolečkách; heká a vzdychá jako těžký pacient.) Již to se mnou patrně jde s kopce, ani ležák nechutná mi víc; život jedva visí na své šťopce, slábne hlas a na smrt bledne líc. Odkvétaj’ ach na vždy moje růže, ani Hamrník mi nepomůže. Že tak krátké chvíle nám tu přáno ve slzavém tomto údolí! Sotva cumlu, kaši kvinde dáno, již se stařec k hrobu batolí! Osudná mu nastává tu krise, propadá co oběť „Entreprise“. (Veselý smích za scénou.) Co to? Kdo se u nás může smáti – při těch časech? při té drahotě? Nový rok (přikvapí v plášti poutnickém s ranečkem na holi a poskakuje po jevišti.) Račte se již k Abrahamu bráti, pravím vám to ve vší dobrotě! Starý rok. Jakže? Cože? Kdo se osměluje? 377 Nový rok. Ten, kdo po vás vládu nastupuje. Račte, prosím – (Kyne mu rukou, aby šel.) Starý rok. Vždyť je času dosti! Jedenácte sotva odbilo! Prchat z veselé tak společnosti – (Ukazuje uana obecenstvo.) Nový rok. Vím, že by se ti to líbilo – avšak plna míra již tvých hříchů, čas je, abys bral se na soud – Starý rok. K smíchu! Dokud zbývá trochu vlády tu, neodpustím ani minutu! Nový rok. Jsi jak všickni staří potentáti. Avšak nebudem se tebe ptáti. Nedbajíce na tvé pretense, dáme tebe zkrátka do pense! Starý rok. Opovaž se! Nový rok. Nejprv odkryty buďtež tobě pěkně levity, vše, co spáchal jsi zde, safiente, od Francescona až k zlaté rentě. Avšak, nač se s tebou mořit mám? Zde si slabikuj to pěkně sám. Čti! (podává mu časopis.) 378 Starý rok. Ach milost! ještě minut pět! Nový rok (jako prve). Čti!! Starý rok. Mne dosud těší tento svět! Nový rok (s komickým pathosem). Čti!!! Starý rok (nahlédne do časopisů). Tak krutě skončit – běda! (List mu vypadne z ruky, on sám sklesne s hlubokým povzdechem nazpět do lenošky.) Nový rok (položí mu ruku na srdce). Zde se končí zdravotnická věda! Nezbývá,Nezbývá než jedna pomoc tady! (Odhodí plášť a hůl s ranečkem.) Starý mrtev, nechať žije mladý! (Portýr od „Piety“ vystoupí a odšoupne fauteuil se starcem za kulisy anebo jej odnese na zádech.) Nechci pomlouvat ho, drazí páni, ale nestál za šňupeček ani! Nedbalť přání vašich, nadějí, ani jiných rad a ideí, málo rozplet’, za to zaplet’ mnoho, Čechům nepřinesl ani toho – (ukazuje nehet) leda v divadle ty nové kusy, „cri-cri“ a ty „tramway-omnibusy“; na konec, by zachoval se líp, spáchal mizerný ten vtip – (kýž ho všickni Mameluci!) že dal Turkům – – konštituci, 379 z čehož věru strach je zdeť, aby nepuk’ smíchy svět! Avšak – abych příliš jej nezkrátil, pravda: „Svornosti“ on svornost vrátil, v národě též všecky spory uhejčkal i liché vzdory, hradby sboural v notném spěchu, na „národní“ vsadil střechu, opravil pár starých věží a teď – na vavřínech leží... Nyní já, co třeba dáledále, budu hnáti k předu stále, nahradím, co zanedbáno, dokončím, co rozděláno a co nedoved’ by druhý, splatím za ně všecky dluhy. Za to k počátku své vlády vyprosím si ňáké interády! (Tuš v orkestru; cinkání sklenic a přípitky novoroční.)
380 Sylvestrovy trefuňky.
(Deklamator nechť líčí ferinu, všemi masťmi mazaného, kterýž však se staví, jakoby neuměl pět počítat.)
Já jsem ten Sylvestr – Kaňka – za jméno já nemohu – já jsem si je nedal – Kaňka – když jsem se narodil – byla to Kaňka – okřtili mne – zase Kaňka – biřmovali – po třetí Kaňka – a celý můj ostatní život samá Kaňka – Kaňka – Kaňka – Nic se mi ve světě nedaří – ve všem mám pravou českou, teto jest náramnounáramnou, smůlu. Jediné, co se mi aspoň trochu podařilo, byl poslední Sylvestr. Na ten do smrti nezapomenu. Moje stará mi pravila: „Vidíš, Kaňko – každý rok mne necháš doma o samotě; jestli pak bys nemohl také jednou svůj svátek a poslední večer v roce strávit v kruhu rodinném? Já bych ustrojila zvláštní večeři, ty bys moh’ koupit ňákou láhev dobrého vína a byli bychom živi jak pán bůh v Paříži.“ „Máš pravdu, ženo, udělám to! Připrav ty večeři – ale něco extra – to ti povídám – já se půjdu zatím trochu projít a přinesu pak s sebou od Švertáska něco pro tvůj mlsný jazýček. Do osmi jsem tu,tu jako na mrkvi. Prozatím s bohem! Na brzkou shledanou!“ I seberu se a vyjdu z domu s tím pevným úmyslem, že tentokrát co solidní občan a otec rodiny oslavím Sylvestra „en famille“.
381 Ale Sylvestr Kaňka míní a nešťastná náhoda mění. Už jsem byl na nejkrásnější a nejrovnější cestě k domovu – v každém loktě lahev vína a kapsy nacpané sardinkami, kaviárem, marinovaným úhořem, rozličnými Stracchiny a NeufChately a podobnými baštidly pro mlsné papuly, an mne v tom nedaleko samého domu přepadne buclatá děvečka mého přítele Podšívky (my mu říkáme vlastně Čertova Podšívka), že prý mám hned přijít, že už páni na mne čekají. Co jsem měl dělat? Musil jsem jim to přece sám vyřídit a vysvětlit, proč musím dnes zůstat doma, proč nemohu s nimi držet basubasu, a proto jsem se zavěsil do milé kuchtě na „vlečku“ a táh’ jsem s ní ke „třem kamenným mládencům“, jak jim v naší hantýrce říkáme, protože jsou dosud svobodni. Šťastní lidé! (Bázlivě se ohlíží.) Má stará tu nenínení, a protož ještě jednou: šťastní lidé! Přivítali mne o mnoho líp, nežli naše slavná policie Čerňajeva; ale to první, co udělali, bylo, že mi vypráznili po raubířsku všecky kapsy a odebrali mi navzdor všem mým protestům, že to nesu pro svoji „drahou“ polovici, víno i lahůdkylahůdky, jak se říkáříká, „rekvisitmo“. Při nejlepší vůli nemoh’ jsem se jim vydrápat a pouze mým myšlenkám podařilo se na chvíli uklouznout a zabloudit k mé ubohé ženě, kteráž mne zajisté nejen toužebně, nýbrž i hladově a žíznivě očekávala. Za čtvrt hodiny zapomněl jsem však ve společnosti svých starých kamarádův na všecko a byl jsem „fluchte kédl“ in folio!
382 Bendili jsme, až hrůza povídatpovídat, a když už nám to nedalo v tom úzkém kruhu přátelském, vyrazili jsme jako divoké šelmy z klece ven do říše bláznivého Sylvestra. Sotva že se octnem na ulici, slyšíme tu z jednoho domu líbezné zvuky piana a ženský zpěv k tomu, což bylo pro naše poněkud již rozjařené city kouzlem neodolatelným. „Vražme tam! Co se nám může stát? ‚Víc než vyhodit nás přece nemohou,‘“ – jak zpívá Mošna v „Zlatohlavu“ – křičeli kamenní mládenci jeden přes druhéhodruhého, a nežli jsem se trochu ozbrojil výmluvností, chystaje se k vážným námitkám – byl jsem už i s přátely v třetím patře před branou neznámého toho ráje, do něhož jsme se chtěli tak drze vetříti. Přijetí bylo „poměrům přiměřeno“ – ale mohl bych skorem říci, že dopadlo pro nás příznivěji, nežli jsme se nadáli. Tři mladí „andělové“ a jeden poněkud již starší „obr-anděl“ v podobě vážné matrony uvítali nás s úsměvy jevícími překvapení, ostýchavost, zdvořilost a dosti velkou porci radosti nad tím, že se konečně přec někdo přištrachal. Milé ty dámy čekali totiž pozvanou společnost známých pánův a ctitelův, kvůli nimž se celý ten Sylvestr „dranžiroval“, a jelikož milí páni dlouho nešli, byl milým dámičkám prozatím „z nouze Franta dobrej“. Rozumí se samo sebou, že jsme tím Frantou byli my. Zkrátka a dobře, přijaly nás po kratičkém zdráhání se do svého čarovného kruhu a dovolily laskavě, abychom je prozatím všemožně bavili. Když jsme byli právě v nejlepším, při- 383 hrnuli se jako náhlá a nenadálá exekuce páni pozvaní a následek toho byl, že nezvaní hosté – to jest my – octli se takřka obratem božího řízení z teplého salónu v mrazu na ulici. Náhlá ta změna temperatury musila účinkovat jaksi dráždivě na naše nervy, tak že jsme udělali před domem malý kraválek a dostali se následkem toho „přímočárně“ do náručí trestající spravedlnostispravelnosti, vulgo slavné flámosběratelky – policie. Tam to všecko s obvyklou bleskorychlostí vyšetřili a výsledek toho byl, že nám dáno bylo významné pokynutí, abychom dnes slavný úřad bezpečnosti zbůhdarma neobtěžovali, jelikož bude mít dnes s jinými flamendry bez toho dost tahanice. Radostí nad šťastným došlápnutím policejního toho přešlápnutí celí bez sebe, vrazili jsme jako inšvengři do nejbližší hospody – kde sylvestrovská merenda byla právě v nejlepším proudu a rozkvětu. Tanec, zpěv, hulákání, cinkání sklenic a talířů na vrcholu slávy a mohutnosti a my k tomu! Hospodine, pomiluj ny! Samým přepychem, bujností a prostopášností dal jsem si porci bažanta a zaobalil stehýnko pozorně do půl tuctu „Tagesbotů“, abych je donesl ženě v náhradu za ztracené lahůdky od Švertáska. Pro kmotra Příhodu (vlastně pro náš čtverolístek) objednal jsem si také extrabandasku znamenitého plzeňáku – jelikož jsem měl tajný plán, zatáhnout přátele své k sobě domů a tam s nimi a se svou sedmou svátostí Sylvestr a svátek svůj slavně dorazit. Avšak šlechetní záměrové moji měli osud všech tajných plánů, že se totiž vydařili silně „o oko“. Bůh sám ví, 384 jak se to stalo, byla-li to vyšší politika anebo ňáká vyšší žárlivost, která nám to ustrojila, ale tolik vím zcela jistě, že jsme najednou všickni čtyři musili sakumpak dát se na zpáteční pochodpochod, a sice kudy kdo moh’ – dveřmi nebo oknem. Šťastně se mi podařilo zachránit bandasku z toho neštěstí na moři či na plzeňské „točně“. Na tom „strategickém ústupu“ nezastavili jsme se dříve, až na jednom plácku u kašny. „Jářku, mládenci, když jsme se tu zastavili, uspořádejme na oslavu toho zastavení se zastaveníčko!“ zvolal jeden z mých přátel, kamenných mládencův. „Bydlí zde naproti hezká mladá vdovička, na kterou mám „šnajd“ – byl bych „štont“ kvůli ní odříct se zlatého a blaženého stavu mládeneckého. Spusťme tedy ňákou vašákovskou!“ I spustili jsme na osvědčení něžných a milostných pocitův, kteréž počínaly se hýbati v ňadru našeho tlustého přítele, co nejrázněji známé Vašákovo kvarteto: „Já jsem Slovan s duší, s tělem“ atd. Netřeba zvlášť podotýkat, že v tak pozdní době a za takových zvláštních okolností rozcházely se poněkud naše náhledy o správné intonaci a lahodném tvoření tonů a že by byl ubohý Vašák splakal hořce a žalostně nad tím, jak jsme jeho slavné kvádro zmordovali. Však se také za to na nás „vysypala“„vysypala“, čili korrektněji řečenořečeno, „vyšplýchla“ slavná kritikakritika, a sice z podezřelé jakési nádoby z podezřelého jakéhos okna nad našimi hlavami, tak že se hlasy naše při tom neočekávaném projevu posluchačské uznalosti a vděčnosti po 385 čertech povážlivě rozstříkly. Mně se stalo při tom nejméně, poněvadž jsem se držel se svou bandaskou hezky stranou. Nejnovější ten doklad k historii lidského nevděku působit jaksi zkázychtivě na mé kamarády, neboť z toho dostali nenadále hlad a žízeň. Marné byly všecky moje prosby i protesty – pro mou nejdražší polovici uschované stehýnko bažantí muselo ven ze svého úkrytu i můžeme si snadno pomyslit, jak asi vypadalo, když jsem je poslednímu vlku hladového takořka z jícnu vydrápal. Zaobalil jsem je však vzdor tomu pečlivě zase do papírů, abych je přinesl aspoň na důkaz dobré vůle a laskavé starostlivosti manželské. Po stehýnku spustili se mi ti lotři do bandasky s plzeňským a vyprázdnili mi ji skorem až na dno. „Teď, hoši, musíme chtě nechtě ještě někam zarazit, abych aspoň něco přinesl domů ženěženě, a třeba to byla jenom flaštička „šnáby“ nebo „breberky“.„breberky“.“ „Punče – punče – příteli! Allons, vražme někam do kavárny“ – volali kamenní mládenci unisono. Od slov ke skutkům nebylo u nás nikdy dalekodaleko, a tak jsme se octli za krátko v jedné kavárničce v židech, protože jiné kavárny byly už zavřeny anebo neměly již mimo vodu žádného teplého nápoje k našemu uctění a pohoštění. Šťastně jsem tam dostal lahvičku punčoviny první jakosti – jak vigneta aspoň ujišťovala – a uschoval ji co vzácný poklad pro svou v tichém zoufalství se tetelící Eulalii.
386 Sotva že jsme se v kavárničce ulebedili, přižene se jako velká voda slavná štrajfkomise, co měla právě dnes sylvestrovské „vybírání hnízd“ na starosti a vyzvala celou ostatní vzácnou společnost, aby poctila nejbližší c. k. komisariat svou „ctěnou“ návštěvou. My čtyři, ačkoli se nás lichotivé to pozvání přímo netýkalo, přidružili jsme se ochotně ke karavaně, kteráž táhla bez velbloudů, za to ale s rozličnými opicemi pouští pražských ulic do sídla veřejné bezpečnosti. Tam, sotva že nás spatřili a poznali v nás známé kvádro zbytečných rozmnožovatelův starostí a trampot policejních, popadli nás jednoduše za „krógl“ a vyndali nás beze všech ceremonií na mráz – jako bychom jim nestáli ani za výslech. Co teď dělat? „Jářku, nic naplat, děťátka, už je čas k večeři – já musím domů – já musím domů! Co dostanu od své staré, toho vám do smrti žádnému nepřeju, ačkoli to máte všecko vy na svědomí!“ „My půjdem s tebou; my tebe neopustíme!“ – v jedno řvalo pásmo běsů a mně nezbývalo, než abych nasadil svému včerejšímu i dnešnímu bláznění korunu a přived’ ženě místo skroušeného kajícného hříšníka – čtverolístek ostrých hochů, sflámovanýchsflámovaných, jak se říkáříká, „na flastr“. Jediná útěcha a naděje mi zbývala, že se mi podaří z bouře hrozící šťastně vyváznouti, a tím stéblem tonoucího byla moje lahvička „pravé extrafajnské punčoviny“. Avšak běda – třikrát běda mně ubohému! Zburcovali jsme domovníka, celý dům i moji nešťastnou ženu z nejkrásnějšího dospávání 387 ranního a uvedli ji ve vážné nebezpečí mrtvice aneb aspoň padnutí do mdlob při poznání, že na místo jednoho darebáka a flámy vracejí se čtyři, a místo škemrání o milost a hříchů odpuštění, že si počínají jako nenasytní Prušáci v čas okupace. „Velectěná paničko – nemáte něco jíst – nemáte něco pít – my jsme neměli v ústech od loňska“ – tak a podobně doráželi ti lotři na měkké srdce mé ubohé manželky. Ta chudinka vytasila se dobrosrdečně s včerejší večeří, již byla pro mne nehodného uchystala – avšak pití neměla (mimo slzy soustrasti nad naším bídným osudem) – zhola ničeho. Hledáme spasnou myšlenku – hola! – zpomenem si na bandasku s plzeňákem, již jsme zanechali na schůdkách u sv. Mikuláše. Bandaska se šťastně našla, ale dno ne a tím méně zbytky drahocenného obsahu jejího. Ó jerum, jerum, jemine! „Máš punčovinu – sem s ní!“ zvolal jeden z mých kamenných mládeneckých přátel v extasi – avšak – jaké to nové zklamání! Nešťastná kavárnice ze židů – bodejž ji blechy uštípaly! – strčila nám místo lahve s punčovinou – láhev terpentinu, kterouž měl její muž, truhlář, přichystanou k politirování. Brrr! fuj tajxl! Ještě teď se pokaždé otřesu jako po hubičce od staré tety, když si na to zpomenu. Co naplat – nebylo žádné pomoci – rádi neradi musili jsme se chopit džbánu s čerstvou vodou, kterouž byla naše čiperná Rozárka ze dvora přinesla.
388 Ó bože, jaký to krutý trest za tak nepatrné provinění! Novoroční ráno oslavovat plecháčem infámské, ordinární vody! Brrrrrr! „To ten nový rok pěkně začíná“ – zvolal jeden z mých povedených přátel a my ostatní jsme se dali do pláče hořkého, usedavého, jako ti Jeremiášové na zříceninách jerusalémských. Ale nešťsisi! Ať to dopadlo sebe smutněji a vodnatěji – ať jsme zkusili co chtěli – celkem přec jen musím přiznati, že podobného „Sylvestra“ jsem nikdy posud nezažil a také do smrti už nezažiju! Hehe! Kterak na to má stará koukala, když jsem jí vybalil z desíti papírů to stehýnko od bažanta – kš! kš! (Směje se do sebe.) Za trest jsem jí musil koupit sametový burnus s kožíškem. Já prý tě naučím, slavit beze mne Sylvestra!... Božská legrace! Kš! kš! (Se smíchem tutlaným odchází.)
389 Domácí přátelé. Sylvestrovský žertík pro „U. B.“
Osoby: Beseda. Přítel umění. Literát. Výtvarný umělec. Hudebník. Pěvecká akademie (smíšený sbor). Kustos.
1. Přítel umění (samoten).
(Mne si radostně ruce.) Konečně jest má – má na věky! Ó jaká to blaženost, být manželem mladé, hezké a duchaplné paničky a k tomu umělkyně, kteráž umí psát verše i noty, malovat i modelovatmodelovat, a hrát dokonce i také komedii! Ichuchu! To bude rajský živůtek! A k tomu tento krásný byt a těch pokladů, co je v každém koutě nahromaděno! A vědět, že to vše od paničky až do toho starého klarinetu kdesi za kamny náleží mně – mně samotnému! Že nemám žádného soupeře, žádné tchyně ani žádného výminkáře! 2. Předešlý. Kustos.
Kustos (ve vysokých botách, v plášti, na hlavě čepici s ušima). Na zdar! na zdar! P. um. Kdo to?
390 Kust. Já jsem to! přináším noviny. To je tam dnes krásně.
P. um. Kdo jste, příteli?
Kust. (vykládá noviny na stůl). Tu jsou „Národní“, „Pokrok“, „Posel z Prahy“ – „Politiku“ už zase zabavili – a potom tu máme „Svobodu“.
P. um. Jak sem přicházíte?
Kust. Po špičkách; já myslil, že ještě všecko spí.
P. um. Ptám se, kdo jste a co tu chcete?
Kust. Nu, snad je v uměleckých kruzích známo, že jsem zdejší kustos.
P. um. Kustos? Ah, to je jiná! Poslyšte, příteli, znáte mou paní dobře?
Kust. No toť!
P. um. Je to pořádná dáma –
Kust. Nu – až na to, že se někdy zapomene trochu dlouho při zábavách –
P. um. Myslím, neměla-li žádných známostí přede mnou?
Kust. Hehe!
P. um. Co se smějete?
Kust. Známostí až hrůza!
P. um. Až hrůza?
Kust. Jen že z nich nic nekoukalo.
P. um. Jak to?
Kust. Inu – byli to samí chudáci umělci, kteří sami ničeho nemají.
P. um. Ona si tedy vzala mne – pro peníze?
Kust. Jakž jinak? Pro vaši krásu přec ne? Hehe! Vezme-li si mladá dáma obstárlého pána s pleší, tedy to bývá vždycky jen pro peníze!
391 P. um. Buďsi! ale těch známostí dřívějších přece již zanechala?
Kust. Možná!
P. um. Jakže? Nevíte to jistě?
Kust. Nevím! Prosím vás, pane, já mám jiných starostí! To není žádná maličkost, od rána být na nohou! Člověk je honěn jako kůň. Co se mne jen pan jednatel naposýlá!
P. um. (pro sebe). Musím být na stráži! (Nahlas.) Dobrá – můžete jít.
Kust. (nevšímaje si toho, pokašlává). Rád bych jen věděl, co je to zas v té „Politice“, že ji skonfiskovali.
P. um. (pro sebe). Možno-li pak věřit ženským? Vypadá jako vtělená nevinnost!
Kust. Nejspíše tam bude zase něco o vojně s Rusem.
P. um. Potvrdí-li se moje podezření, pak je všecko moje štěstí to tam!
Kust. Anebo o některém panu ministru –
P. um. (k němu). Vy jste tu ještě?
Kust. A to je to nejhloupější, že to člověku nedaj’ ani přečíst. (Pomalu odchází.)
3. Přítel umění (samoten).
P. um. To je pěkná historie! Známostí až hrůza a on sám o tom pochybuje, že by se jich byly vzdala! Co si tu počít? Ó ženy! ženy! (Stojí zamyšlen.)
4. Předešlý. „U. B.“ (Pak) Kustos.
U. B. (vstoupivši, popojde až k němu a položí mu ruku na rameno). Dobrý den, příteli!
392 P. um. (vyrušen). Tys to, můj andílku? (zajíká se) můj – můj – (pro sebe) teď nevím sám, mám-li ji nazývat andělemandělem, nebo čertem!
U. B. Pročs tak zamyšlen? Co je ti?
P. um. (kvapně). Máš mne ráda?
U. B. Nejsem-liž tvojí na věky?
P. um. A nemiluješ nikoho mimo mne?
U. B. Jaká to otázka!
P. um. Ó díky, díky tobě, má nejdražší! (Chce ji obejmout).
Kust. (vrazí v tom do pokoje). Tu jsou „Humory“. (Pro sebe.) Co as jen ta „Politika“ –
P. um. Nechte nás o samotě!
Kust. Ó prosím! S radostí. (Nehýbe se z místa; pro sebe.) Kdy bych jen věděl, proč tu „Politiku“ –
(P. um. kyne mu s přísným pohledem, aby šel).
Kust. (pro sebe). No, no! (Pomalu odchází.)
U. B. Jaké to ošklivé podezření v tobě vzniklo!
P. um. Odpusť, drahá ženuško, ale přílišná láska k tobě nedá mi pokoje. Tys tak krásna, tak milování hodna –
U. B. A co z toho následuje?
P. um. Mělas zajisté již dosti ctitelů –
U. B. Možná – nevím však o žádném –
P. um. A zajisté jsi také již sama milovala –
U. B. Ano – umění!
P. um. (pátravě). A umělce!
U. B. Jako své bratry!
P. um. Ne jinak?
U. B. Ne!
393 P. um. (unešen). Ó drahá, milovaná bytosti! (Chce ji poznovu obejmout.)
Kust. (v tom opět vstoupí.) Už vím, proč tu „Politiku“ –
P. um. (mlčky jej popadne a vystrčí ze dveří – načež spěchá obejmout U. B.).
U. B. Můj drahý příteli!
P. um. Ode dneška celý můj život, veškeré mé jmění tobě náleží. Čehokolivěk budeš na mně žádati, žádná oběť nebude mi příliš velikou. Chci pro tebe žíti, pro tebe pracovati!
U. B. Díky tobě, muži šlechetný!
P. um. Slib mi jen, že se mi nestaneš nevěrnou!
U. B. To slibuji! (Podává mu ruku, již on líbá.)
P. um. Tak! nyní jsem nejšťastnějších všech smrtelníkův! (Kustos klepá zvenčí na dveře.)
P. um. (pootevře dvéře.) Co dobrého?
Kust. (ve dveřích). Je prý tam článek o – (Přítel umění položí mu rychle ruku na ústa.)
P. um. Pro pána krále! Vy nešťastníče! Chcete, aby vás také skonfiskovali? (Odtáhne jej s sebou.)
5. U. B. (samotna).
U. B. Dobrý to člověk, ten můj manžel, avšak obávám se, že s ním budu mít časem nemalý kříž!
6. Předešlá. Literát (Hned za ním.) Přítel um.
Literát (vstoupí vesele). Tralala! tralalala! I pozdrav tě ruka Páně, drahá přítelkyně! 394 Dej se obejmout! (Objímá ji, toče se s ní do kola.)
P. um. (kterýž byl hned za literátem nepozorován vstoupil, zůstane v pozadí stát, všecek udiven). U čerta! Co to?
Lit. Jak se máš? Co děláš? Myslíš neustále na mne?
(Přítel umění jeví mlčky rostoucí úžas a ustrnutí.)
U. B. Tyť jsi jaksi neobyčejně vesel.
Lit. Jakž bych nebyl vesel, vida, jaké krásné časy nám oběma nyní nastávají?
P. um. Co slyším?
Lit. Tys nyní provdána za muže, kterýž tě miluje, kterýž ti ničeho neodepře, ano, kterýž má mimo to dosti prostředkův, aby každičké přání tvé splnit mohl.
P. um. (pro sebe). To je pravda!
Lit. Nuže – vidíš – čehokoliv budu mít já neb ty zapotřebí, všeho se nám ihned dostane.
P. um. (p. s.). Oho! pomalu s tou venclovkou!
Lit. Dosavad musil jsem lečehos postrádat, co bych byl tak rád si zaopatřil, nyní to mám takořka zcela jisté!
P. um. (p. s.). To se neví!
Lit. Především chci si zvelebit knihovnu, předplatit se na více časopisů, vydat každoročně almanah a založit týdenník literární a umělecký.
P. um. (p. s.). Nic více?
Lit. Mimo to divadlo – dramatická škola bude stát mnoho peněz.
P. um. (p. s.). Poníženě děkuji!
Lit. Za to ti slibuji, že ti časem také nějaký kousek zahraji.
395 P. um. (p. s.). To tak! Jen se opovaž!
Lit. Ano, že tě přivedu co nejdříve na prkna –
P. um. (p. s.). Vrahové, pomoc!
Lit. Každou neděli uspořádám ti zde přednášku pro dámy, ale jen pod tou výminkou, když si po ní pěkně zatančíme.
P. um. (p. s.). Hleďme toho lotra!
Lit. A v letě budem dělat spolu výlety – viď, má drahá? (Béře ji okolo pasu.)
P. um. (žárlivě, p. s.). Já vyletím z kůže!
Lit. Ó, bude to rozkošný život! tralala – (Začne se s ní poznovu točit.)
P. um. (zlostně vyřítí se v před). Hoho, pane, jen se příliš netěšte! Ještě jsem tu já!
Lit. Aj hleďme! Náš pan novomanžel! Na zdar, příteli!
P. um. Ďas je váš přítel! Jakým právem vtíráte se do mého domu?
Lit. Ale, ale, kamaráde – snad nejsi žárliv?
7. Předešlí. Výtvarný nmělecumělec.
Výtvarný umělec. Tu jsem! Čao beno! (Postaví zednickou štětku na holi a putýnku s barvou do kouta a blíží se všecek pocákán barvami k „U. B.“, při čemž vrazí do přítele umění, nevida ho.)
P. um. (leknutím ucouvne). Hrome, ještě jeden!
V. um. Jak se máš, drahoušku?
P. um. (p. s.). Drahoušku? I hleďme!
V. um. Nestýská se ti po mně?
P. um. (p. s.). Jakž by ne? Náramně!
396 V. um. A propos! Není zde tvůj novopečený pan manžel?
P. um. Hle, hle, ptá se také po nás! Jaká to čest!
V. um. Potřebuji peněz na barvy! Musím ještě lecos na tom novém malování zde dodělávat.
P. um. (vybuchne vztekle). K čemu to? Já vás zmaluji bez barev, že vás ani rarach sám nepozná! (Hrozí pěstí.)
U. B. (chlácholivě). Ale milý manžele –
P. um. Nech mne, ty lichometnice, kteráž tak lživě tvrdíš, že miluješ jenom mne! Sotva že jsme den spolu a již se hlásí jeden tvůj galán za druhým!
V. um., Lit. Galán?!
P. um. Mluvte, nemáte jí rádi?
V. um., Lit. A jak! (Smějí se.)
P. um. Tu slyšíš sama, ty jedna falešnice!
U. B. Ale poslyš jen, drahý příteli –
P. um. Nic nechci slyšet! Nesvědčí tu dva důkazy proti tobě? (Ukazuje na ostatní.) A jaké důkazy!
V. um., Lit. (se smějí).
8. Předešlí. Hudebník. Pěvecká akademie. (Pěvecká akademie představena pánem, kterýž má dámský bašlík na hlavě a ženský plášť neb šátek na ramenou.)
P. um. (shlédnuv je, zalomí rukama). Rameno boží! tu ještě je třetí a čtvrtý!
397 Lit. I vítáme tě, šumaři! Kdež pak pořád vězíš?
V. um. Už jsi tu nebyl sto let a několik minut!
Hudebník. Na zdar, bratří! Tu vám přivádím nového komilitona.
Lit. Kdo je ta vzácná persona?
Hud. Náš smíšený sbor čili pěvecká akademie. Teď jen ještě nějaký malý orchestr.
P. um. (p. s.). Proč ne raději tři vojenské bandy?! Vsadil bych se, že v tom zakuklení vězí také nějaký tajný ctitel mé ženy!
V. um. Čím víc nás bude, tím líp! Bude tu aspoň živěji!
P. um. Bodejž tě Piperger!
Hud. Nu, tento přírostek již něco vydá. Čítá jen s mužské strany 34 tenorů a 48 basů.
P. um. Svatá Cecilie! 34 tenorů a 48 basů!
Hud. A samé to mladé, bujaré síly! Jen co tu trochu zdomácnějí, pak budou dělat divy!
P. um. (p. s.). Pěkné to vyhlídky!
Lit. Vůbec tu nastane nyní zcela jiný život! Byt jest nyní pěkně a pohodlně upraven; nechybí tedy nic, než abychom se tu pořádně zahnízdili.
V. um. Co ještě chybí, musí dát náš přítel a hostitel udělat.
P. um. (p. s.). Ó, prosím, jen račte poroučet!
Lit. Přičiníme se, abychom mu dělali všemožné potěšení!
P. um. (p. s.). Ó, to mi již děláte!
V. um. (galantně). A především, abychom se naší spanilomyslné hostitelce zalíbili! (Líbá jí galantně ruku.)
398 (Ostatní jdou jeden po druhém, činíce totéž; U. B. s úsměvem to přijímá.)
P. um. (žárlivostí všecek bez sebe). U všech benátských mouřenínů – já se zblázním žárlivostí! (Vstoupí mezi ně.) Dovolte, pánové –
(Všickni udiveni se rozstoupí – malé odmlčení – „U. B.“ přistoupí vážně ku příteli umění, položí mu ruku na rameno a mluví hlasem laskavě domlouvajícím.)
U. B. Ustaň, příteli! Na koho chceš žehrati a proč? Na tyto zde, kteřížto jsou příbuzenci ducha mého? S nimiž mne nejčistší, nejnevinnější svazek spojuje: láska to k umění? Vezmi mně to kouzlo a přestanu být tím, čím jsem a proč si’s mne sám tak oblíbil. Hle, svazky, kteréž nás vespolek poutají, nejsou z tohoto světa prachu a bídy, leč z oné ideální říše, v níž vládne pravda a krása. Proto nemusíš také žehrati na ně, jak oni nejsou žehravi na tebe. Chtějíť pracovati, chtějíť tvořiti díla krásná a vznešená, chtějí sbírati a shromažďovati poklady ceny nevšední, avšak ne pouze pro sebe, nikoliv – pro tebe i pro mne zároveň. Cokolivěk krásného a příjemného plyne z posvátného umění, o to budeš ty s nimi se sdíleti. Všeliké radovánky, všeliké duševní požitky i rozkoše budou stejnou měrou i tebe blažívati a pro tvou lásku ke mně budou i oni tebe milovati. Pročež povyjasni zachmuřené čelo, podej jim ruku smířlivou a přijmi je za své bratry, za své přátele.
P. um. (p. s.). Ale čtyry najednou!
U. B. Nechtějíť oni tebe zkracovati v právech tvých, nechtějí tobě býti na obtíž; máť každý z nich svůj vlastní krb i stůl, leč ve prostorném tomto bytu svém přej, aby se ob čas 399 schvázívali ku vážným poradám, ku práci společné, aneb, dovolí-li tato časem problesknouti veselému rozmaru, k bodrým, přátelským zábavám. Tak budeš i ty s nimi veždy v těsném spojení a poznáš, že ti netřeba být žárlivým.
Lit. Výborně řečeno! Sláva naší spanilomyslné hostitelce!
Všickni. Sláva!
P. um. Nuže budiž! Uznávám, že se musím podvolit! Na zdar, přátelé! (Podává jednomu po druhém ruku.)
Kust. (kterýž mezitím vstoupí, vida to, mne si radostně ruce). Tedy je všecko v pořádku?
P. um. Ano, můj milý, tito pánové jsou zde od nynějška našimi domácími přátely a mají sem volný vstup, kdykoli jim libo. Rozuměl jste?
Kust. Ano!
P. um. Z toho nenásleduje ovšem, že by se tu musili příliš dlouho do noci zdržovati.
Kust. Ne!
P. um. Když půjdu já spat, můžete již pokaždé říci, aby šli také.
(Smích.)
Kust. Ano!
P. um. Mimo ně pak sem nikoho jiného nepouštějte.
Kust. Ne! (Zívá).
P. um. A dávejte pozor, aby mi svévolně neruinirovali můj byt, kterýž jsem si dal právě tak krásně zřídit.
Kust. (ospale). Ano! (Usedne na židli u dveří).
P. um. Nezapomeňte také, zavolat vždycky mne, kdykoli se budou ptáti po mé paní.
400 Kust. Ne! (Počíná klímati).
Lit. Rozuměl jste všemu dobře?
Kust. (s hlavou na prsou). Ano!
V. um. A nemáte proti tomu co namítat?
Kust. (na polo ze spaní). Ne!
Hud. Může se tedy váš pán na vás úplně spolehnouti?
Kust. (kývne ze spaní hlavou).
Všickni (dají se do smíchu).
Kust. (pojednou se probudí a vstane). A propos! Dobře, že vás tu mám, pánové! Zde jsou vaše legitimační lístky – budu prosit každého o pětku. A mimo to račte přijmouti mé nejuctivější přání k novému roku! (Všickni sahají mrzutě do kapes.)
Lit. (drbá se za uchem). U čerta, že jsme ho nenechali spát.
Kust. (čtverácky se směje).
(Skupení.) (Opona spadne.)
401 Obsah.
A. Deklamace delší a kratší.
V Čechách už to není k vydržení5 Láska a politika (Deklamace pro dámu.)9 Básnířka z dlouhé chvíle (Dekl. p. d.)17 Jak já pozdravuji (Dekl. p. d.)25 Politické rozumy při bulce28 Chvála špatného piva33 Samá špekulace36 Emancipace krásného pohlaví40 Amorova lamentace47 Kdo s koho?53 Na komando60 O rekvisicích vůbec a obzvláště63 O moderním vychovávání ženské mládeže70 Papír74 O výstavách velkých i malých83 Divadelní figury89 Rozličné krachy nad zemí, pod zemí a na zemi95 Člověk a opice101 O zpěvu a muzikách106 O těch nynějších módách118 Jen feš!120 Chvála „nóbl“ lidí124 Čert Němcem126 U nás? Chyba lávky!128 Perun a policajt131 Za panování sultána Mahmuda132 Pohádka o lidském štěstí134 Poslední Čech136 Kdy to bude?137 [402] Novočeská138 Poesie a prosa139 Kompetentní soud140 Dyť já už nic!142 Zvláštní ochota144 Malér je malér!146 Co je voják?148 Něco o Jidáši149 Dobrá rada v nouzi150 Račte poroučet!151 Většina hloupých na světě155 Šmule na koni– Ševcovská logika157 Divná spravedlnost158 To by tak hrálo!159 Co je to?161 Jak počítal puls162 Sylvestrovský nápad163 Hrůzyplná událost164 Pijákova logika166 Raději viset!167 Strašlivá historie o jednom zamilovaném168 O té nové míře a váze169 Co hledal?– Nářek starého mládence171 Vidiny172 Dívka z Judy173 Hra je hra!174 Mluvte s ním, když je Němec– Deklamační kvodlibet175
B. Kudrlinky, lecjaké verše o lecčem.
Příchod jara181 Čiperná sklepnice182 Ženě183 Děvče jako blesk– Šašek a král184 Nejchutnější ovoce– [403] Co jim tam schází185 Tak se časy mění– Tři doby lásky naší186 Nářek Číňanův– Růže ovdovělá187 Dítě jak andělíček– Šalamouniada otcovsko-občanská188 Pijákovy přeludy– Veselé dítě189 Vysoký klobouk– Odznaky královské190 Černé kníry– To je to!191 Mutace ve hře lásky– Roční pohádka192 Významný pohyb– Nevěřící andělíček193 Jaké podnebí, tací lidé– Otcovská napomenutí194 Dvojí světlo195 Emancipovaná– Vrabčí románek196 Paní Zvonečková– Novomodní cestování197 Koketa198 Zlatá pravidla k zachování zdraví– Zlaté srdíčko199 Oblak– Zločiny proti dámám– Proměny v životě200 Královna plesu– Staré vydání201 Velká událost– Následky vodoléčitelství– Pláč české Melusiny202 Troubadouři jindy a nyní203 Perpetuum mobile– V lesní samotě204 Povzdech otcovský– Drahé ptáče205 Mamonářovy naháňky– Co je správně?– Všecko to tam!206 [404] Nový náhled o hvězdách206 Podhajský kostelíček207 Špičky– Láska studentova208 Trojí gustíčko– Mílek v skřipci209 Hromosvod– Posvícení210 Entreprise, Pietà et comp.– Láska veršotepcova211 Pantoflíček212 Moudrý návrh– Milostné213 Válečná medalie– Jeremiády214 Idyla215 Hluché kopřivy216 Nejvyšší ozdoba kytic218 Lakomý kmotřínek– Diblík219 Krátké sukénky– Tichá voda220 Útěcha pro láskou nešťastné– Kdo tím vinen?221 Odbytý žebrák222 Letní noc–
Po vyvolání.
Óda na Karlův most223 Slečna Angelina224 Malá lutrie225 Kdo má přednost v nebi226 Příčina shluknutí– Poesie a prosa227 Přátelé umění– O Josífku egyptském228 Rozhodnutí sporu náboženského– Kralovrah229 Příčina vnitřních nepokojů– Laciná almužna230 Čert aby vyhověl!– [405] Prst boží231 Pod sluncem nic nového– Srdce a žaludek232 Nu proto!– Kde asi zhloupnul?233 Moderní zastaveníčko234 Proč ne?– Co tam dělají?235 Nová vodárna– Největší muka236 Rozdíly v terminologii– Změny v modlitbách237 A la bourse– Poslední slovo238 Jablko nepadá daleko od stromu– Výkřik od srdce239 Staroindický vtip– Nový důkaz pro Darwinovu theorii240
C. Sylvestriády, besední čtení, sólové výstupy, žerty a půlnoční sceny k zábavám sylvestrovým.
O životních otázkách v životě lidském243 O konfiskacích v životě lidském250 Chvála stavu manželského257 Učený výklad o začátcích a koncích jitrnice263 Pára268 Sylvestrovské rozjímání o „Sylvestru“275 V prvním patře a při zemi281 Soud aneb: Pan správce v bryndě287 Rekruta a fotograf297 Nebožtík krejčí302 Staročech a Mladočech312 Reformátoři divadla315 Tajný plán „o oko“318 Nesvorné kvarteto324 Sylvestr „en famille“328 Sylvestrová noc332 [406] Sylvestr „in partibus infidelium“344 Sylvestr nešťastníkův348 Sylvestr „U. B.“ 1865.352 1866.355 Sylvestr „Svornosti“. 1871.361 1872.364 Sylvestr „U. B.“ 1873.367 Epilog 1873370 Sylvestr „U. B.“ 1875.373 Sylvestr „Svornosti“ 1876.377 Sylvestrovy trefuňky381 Domácí přátelé390
E: lp; 2004// [407]