Hluché kopřivy.

Hluché kopřivy.
Jsme my nárůdek jen malý, ale velký v ledačem; kdo nás nezná, by nás koupil, nevím, zda by neprohloupil, přeplativ nás – koláčem. Pravda prý je hořké kvítí – možná, možná, věřím rád! Lepšími však bychom byli, kdy bychom se neštítili slýchati ji napořád. * Mladočeši – Staročeši – hořkost zde a hořkost tam! Každé slovo plno žluče, rány lítaj’ pádně, ruče, nepřítel se směje nám. Nedivil bych já se věru, kdyby, jak to teď už je, zítra klenbě na nebeské vyšlo slunce „staročeské“, „mladé“ nechalo pak v tmě. * I ta muzika hle česká rozpoltěna ve dví již; jedni hrají moderato, druzí molto agitato, poslouchat to velká tíž. 216 Do dur ti a do mol oni, harmonie žádná v tom – každý dle své noty píská, dudlá, troubí, hučí, vříská, aby do toho již hrom! * Známa jesti stará báje o prutech, jež Svatopluk synům svým prý ukazoval, svornosti z nich dokazoval nutný, krásný jednozvuk. Také v naší právě době oněch prutů bylo by k docílení jednozvuku při pravnucích Svatopluků věru nutně potřebí... * Mnoho hluku, mnoho prachu nadělá se také tím, má-li platit stará víravíra, čili nových dogmat míra budoucím všem stoletím. Jářku – nač ty všecky hádky? Věř si každý, co chceš sám! Ne obřady, svátky, smutky, zpěvy, slova – nýbrž skutky budou platit jednou tam! 217