HONORATĚ.
Na nedávném hrobě
Ještě slzy stojí,
A již zase matka
Dceři pohřeb strojí.
Oči zatlačivši,
V rubáš ji oblíká,
A v hlubokém želu
Ubohá naříká:
53
Dítě, moje dítě,
Honorato milá!
I tys mi odešlaodešla,
Dcero ušlechtilá?
Kdo ty rány sčítá,
Co již jsem jich snesla!
Div že jsem již sama
Do hrobu neklesla!
A dnes zase znovu
Srdce mé krvácí,
Nebo drahý poklad,
Tebe, dcero, ztrácí.
54
Tys byla tak dobrá,
Plna lásky ke mně,
Taks mne pěstovala
Upřímně a jemně!
Údy moje sešlé
Znova zase mládly,
A ve brzkou sílu
Naději si kladly.
A již klesají zas
V nenadálou mdlobu,
Nesouce nejdražší
Dceru svou ke hrobu.
55
Děti moje všecky,
Pojďte sem, o pojďte!
A svou milou sestru
Se mnou doprovoďte.
Pomozte své matce
Těžký osud nésti;
Neopouštějte ji
V takovém neštěstí!
56