HONORATĚ.

Marie Čacká

HONORATĚ.
Na nedávném hrobě Ještě slzy stojí, A již zase matka Dceři pohřeb strojí. Oči zatlačivši, V rubáš ji oblíká, A v hlubokém želu Ubohá naříká: 53 Dítě, moje dítě, Honorato milá! I tys mi odešlaodešla, Dcero ušlechtilá? Kdo ty rány sčítá, Co již jsem jich snesla! Div že jsem již sama Do hrobu neklesla! A dnes zase znovu Srdce mé krvácí, Nebo drahý poklad, Tebe, dcero, ztrácí. 54 Tys byla tak dobrá, Plna lásky ke mně, Taks mne pěstovala Upřímně a jemně! Údy moje sešlé Znova zase mládly, A ve brzkou sílu Naději si kladly. A již klesají zas V nenadálou mdlobu, Nesouce nejdražší Dceru svou ke hrobu. 55 Děti moje všecky, Pojďte sem, o pojďte! A svou milou sestru Se mnou doprovoďte. Pomozte své matce Těžký osud nésti; Neopouštějte ji V takovém neštěstí! 56