Z poupěte hle zavřeného

Marie Čacká

Z poupěte hle zavřeného Z poupěte hle zavřeného
Čeká růži naděje, Ale běda, že ne každé Poupě ve květ dospěje.
A to jsou ty moje slzy Nad kolébkou roněné, Sladké, hořké, hned blahostí, Hned zas bázní zplněné. 95 A to jest, co na tom světě Mou tak jímá útrobu, S nadějí že bázeň chodí, Život hned tak u hrobu. 96