ZDEŇCE A MILADĚ, sestrám rozeným Němečkovým.

Marie Čacká

ZDEŇCE A MILADĚ,
sestrám rozeným Němečkovým.

Natrhejte rosmaríny, Rosmaríny zelené, Já musím z ní věnec víti Na dva hroby milené. Dejte milé ratolístky Hezky mi se pojiti, Abych mohla brzy vámi Rovy drahé strojiti. 51 Uvila jsem věnce vonné, Slzami je skropila, A na každý hrobek jeden S těžkým srdcem složila. Divíte se mému pláči? Čí to asi hroby jsou? Dvé sester v nich odpočívá, Byvších vlasti ozdobou. Tenhle z nich je Zdeňky dobré, Vtěleného anděla, Podlé ní Milada leží – Ta již také umřela! – – 52