LUDMILE TICHÉ.

Marie Čacká

LUDMILE TICHÉ.
Po mníšeckých lesích Rozlehly se písně, Z hrdla holubčího Z duše plné tísně. Zněly, zněly sladko, Jako harfy hrání, Ale zněly bolno, Jako o klekání. 49 Poslední když vížka V soumrak odezněla, Po mníšeckých lesích Tichost se prostřela. Zvony zněly zase, Ale v hrana zněly, A nad zpěvnou dívkou Kněži žalmy pěli. Ticho opět v lesích, Jenom věrné ptáče Nad Lidunky rovem Smutný slavík pláče. 50