4. Vy posvátné pozůstatky

Marie Čacká

4.
Vy posvátné pozůstatky Vy posvátné pozůstatky
 Z lepších dob té naší matky, Kde se ctí a jměním skvěla, Sotva rovné sobě měla. Mnoho zašlo zhoubným věkem, více ale lidským vztekem, A co po těch ještě zbylo, Vlastní dítě utratilo. 113 Ona teď v svém statku prosí, Na ruce mdlé vnouče nosí; Kéž to aspoň zachovala, Než doroste, neskonala! 114

Kniha Písně (1857)
Autor Františka Pichlová