Z DOB ZAŠLÝCH.*)

Svatopluk Čech

Na stupně usedám, jež halí mech, a hledím dolů do zpustlého sadu. Dob dávno zašlých tajuplný dech skráň ovívá, již v ruku snivě kladu; zvuk vody, jež se kalným proudem sklání v omšený mramor, zní jak tiché štkání a důlky steré, jež se kolem jeví ve stupních starých, v kamenné jich mříži, mně v duši kouzlí sterou nožku děví a steré bílé ručky půvab svíží. Zřím dívky, paní v šatě pestroskvělém, zřím statné muže, kterým s šíjí vlaje plášť hedbávný, jimž nade pyšným čelem vlá zdoba per klobouků přes okraje; zřím hrdé zástupy, jež s leskem, šumem tu v párech šeptavých, tu hlasným tlumem po stupních těchto spějou k růžím sadu, neb vzhůru k číším v pyšném letohradu; tu pod živůtek zlatý lásky bůže v nejedno srdce toužebné se vkrádá a šepotem ret schůzi tajnou spřádá, až luny svit se skloní v sadu růže... Kam poděly se hrdé postavy v nádherném kroji zapadlého věku? Kam bujný šum? Taj lásky šeptavý? Kam tolik lesku, rozkoše a vděku? Nic nezbylo, než vlhké kamení, mech na něm, stopy kroků tisícerých, nic nežli snílka tiché vzpomnění, jenž se zpustlého parku chodeb šerých sem zabloudil a na skloněné skráni ucítil minulosti tajné vlání.

Patří do shluku

háj, slavíček, kvítko, kvítek, potůček, slavík, vlnka, pomněnka, větřík, ptáček

720. báseň z celkových 875

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. POMNĚNKA Z ČESKÉHO LESA. (Miloš Červinka)
  2. 9. Večer. (Jan Slavomír Tomíček)
  3. Varoň. (Antal Stašek)
  4. XIX. S ní milá mi chůzka bývá (František Ladislav Čelakovský)
  5. None (Alois Vojtěch Šmilovský)
  6. XXXIII. Viděl jsem luzný kraj se stkvíti, (Gustav Pfleger Moravský)
  7. VŽDY STRANOU STÁL JSEM (Eduard Albert)
  8. Doslov. (Jan Evangelista Nečas)
  9. PĚVCOVO PUTOVÁNÍ. (Václav Jaromír Picek)
  10. Potok. (Vilém Ambrož)