BÍLÉ REQUIEM

Viktor Dyk

Je bílá metelice, jež k spánku ustlává, a bílé hor jsou svahy a bílá Mumlava. A jak se plouží sáně pod bílý vrchů lem, poklidem horské stráně zní bílé Requiem. Muž nyní tiše spící procházel kolikrát vichrem a metelicí a obé míval rád. Muž, který odpočívá, nepoznal, co je klid, ta hlava starostlivá národa byla štít. To srdce, které bilo, to srdce nebije a ke cti jeho bílo po horské stráni je. V horáckém srdci plály národa láska, vzdor, národa ideály. Ten bílý rubáš hor horácké srdce střeží, že bylo strážcem dřív. A ten, jenž mrtev leží, je víc než živí živ!

Patří do shluku

závěj, sníh, sněhový, zimní, mráz, jíní, zima, saně, vločka, umrzlý

69. báseň z celkových 650

Podobné básně

Deset básní ze stejného shluku jejichž vektorová reprezentace je zobrazené básni nejblíže.

  1. Rispet. (Stanislav Kostka Neumann)
  2. POD SNĚHEM. (Alois Škampa)
  3. Smrť. (Alois Škampa)
  4. XX. Aj hory, hory, což jste zasmušeny, (František Leubner)
  5. V NOCI. (Jan Červenka)
  6. Pod sněhem. (Josef Svatopluk Machar)
  7. XVII. SNÍH. (Jaroslav Vrchlický)
  8. ZIMNÍ NOC. (Emanuel Čenkov)
  9. VZPOMÍNKA (Bohdan Kaminský)
  10. VÁNOCE (Xaver Dvořák)