BÍLÉ REQUIEM

BÍLÉ REQUIEM
Je bílá metelice, jež k spánku ustlává, a bílé hor jsou svahy a bílá Mumlava. A jak se plouží sáně pod bílý vrchů lem, poklidem horské stráně zní bílé Requiem. Muž nyní tiše spící procházel kolikrát vichrem a metelicí a obé míval rád. Muž, který odpočívá, nepoznal, co je klid, 66 ta hlava starostlivá národa byla štít. To srdce, které bilo, to srdce nebije a ke cti jeho bílo po horské stráni je. V horáckém srdci plály národa láska, vzdor, národa ideály. Ten bílý rubáš hor horácké srdce střeží, že bylo strážcem dřív. A ten, jenž mrtev leží, je víc než živí živ! Pod Voseckou boudou, 13. března 1930.
67